Rizikové faktory a prevence osteoporózy

Osteoporóza je onemocnění označované jako „tichý zloděj kostí“ a definované jako systémové metabolické onemocnění kostry charakterizované poruchou mechanické odolnosti kosti, a v důsledku toho zvýšeným rizikem zlomenin (nejčastěji zlomeniny těl obratlů, krčku kosti stehenní a tzv. Collesova zlomenina v oblasti zápěstí).

Stoupající výskyt osteoporózy je částečně vysvětlován zvyšováním průměrného věku populace, který je současně podporován následky moderního způsobu života. Prevence bývá zaměřována nejčastěji na ženy po menopauze. Jde však o prevenci sekundární. Primární prevence začíná v dětství a dospívání, neboť v tomto období se vytváří kostní tkáň a návyky životního stylu, které kvalitu kostí v průběhu života ovlivňují. Již v roce 1977 Drugay definoval osteoporózu jako dětskou nemoc s geria­­trickými následky.

Neovlivnitelné rizikové faktory osteoporózy

Mezi neovlivnitelné faktory spojené s osteoporózou patří věk (s věkem se úměrně zvyšuje i riziko vzniku osteoporózy), pohlaví (vlivem snížené hladiny estrogenů po menopauze jsou ženy postiženy osteoporózou dříve a častěji než muži), vlivy geografické a klimatické (zeměpisná šířka, roční období, ale také ovzduší ovlivňují syntézu vitaminu D, který je potřebný pro využití vápníku). Až z 80 % mají na dosažení množství kostní hmoty (PBM – peak bone mas) vliv genetické faktory. Míra kostní hustoty silně souvisí s etnickou příslušností. Například lidé afrického původu mají vyšší kostní hustotu než lidé původem ze severní Evropy.

Prevence osteoporózy

Dle Vyskočila patří mezi primární cíle prevence:

• optimalizovat vývoj kostry a maximalizovat PBM v období kosterní zralosti;
• předejít ztrátě kostní hmoty spojené s věkem a omezit sekundární příčiny, způsobené známým onemocněním (např. gastrointestinálním, endokrinním či renálním) a jeho léčbou (např. kortikosteroidy);
• udržet strukturální integritu kostry;
• předcházet zlomeninám omezením rizikových faktorů.

Pozornost je proto zaměřena na zajištění přívodu vápníku dle příslušných výživových doporučení, zabránění podvýživě (a proteinové malnutrici), zajištění přiměřené dodávky vitaminu D (expozicí slunečnímu záření a stravou bohatou na vitamin D), zajištění pohybové aktivity zátěžového charakteru, vyvarování se kouření a konzumace alkoholu.

Mléko a mléčné výrobky

• sýry cca 300–450 mg/50 g porce
• mléko cca 330 mg/250 g porce
• jogurt 280 mg/150 g porce

Maso, luštěniny, vejce, ořechy

• a olejnatá semena
• krůtí maso 34 mg/100 g porce
• sója 248 mg/100 g porce
• vejce 30 mg/kus
• mandle 82 mg/30 g porce
• mák 486 mg/30 g porce

Zelenina

• kapusta 152 mg/100 g porce
• brokolice 77 mg/100 g porce

Ovoce

• černý rybíz 42 mg/100 g porce

Výrobky z obilovin

• chléb pšeničný bílý 49 mg/50 g porce
• ovesné vločky 28 mg/50 g porce

Vápník

Vápník je nutný pro stabilizaci buněčných membrán, v nervovém systému se podílí na intracelulární signalizaci a na přenosu akčního potenciálu. Ve svalech zprostředkovává elektromechanické spojení a podílí se na srážení krve. V neposlední řadě vápník stabilizuje tvrdé tkáně – kosti důležité pro oporu a ochranu orgánů, zuby pro rozmělnění potravy. Samotná kostní tkáň je zásobárnou vápníku pro období nedostatku – při nedostatečném příjmu vrací vápník a ostatní minerální látky do krve, při vyšším přívodu naopak kosti z krve vápník a ostatní minerální látky vychytávají.

Pro stavbu kostí je nezbytná retence vápníku neboli schopnost zadržet vápník. Je nejvyšší v období dětství a dospívání, ve věku 25–30 let dosahuje kostní tkáň svého vrcholu kostní hustoty. Dostatečný přívod vápníku je však nezbytný i v pozdějším věku – jde o udržení stálé hladiny vápníku v krvi pro již uvedené životně nezbytné potřeby každé buňky. Při nízkém přívodu vápníku stravou je jeho hladina v krvi vyrovnávána vápníkem z kostí a zvyšují se tak ztráty vápníku v kosti.

Vápník se vyskytuje téměř všude. Mezi hlavní zdroje patří mléko a mléčné výrobky, sardinky s kostmi, brukvovitá zelenina (brokolice, kapusta, zelí, květák, ředkvičky, kedlubny) či mák. Využitelnost zdrojů vápníku je různá, např. zdroje oxalátů (rebarbora, špenát, mangold, angrešt, rybíz), fytátů (obiloviny, ořechy) či nadměrného množství vlákniny využitelnost vápníku snižují. I tak se využitelné množství vápníku z 50 g tvrdého sýra, ze 150 g jogurtu či 250 ml mléka přibližně vyrovná využitelnému množství vápníku ze 30 g máku, 150 g kapusty nebo 200 g brokolice. Důležitým zdrojem vápníku je také voda, v závislosti na její tvrdosti může obsahovat až 160 mg/1 000 ml.

Vyšší konzumace potravin bohatých na fosfor ale způsobuje nerovnováhu vápníku a fosforu v krvi. Následně se tělo snaží tuto nerovnováhu vyrovnat vyplavením vápníku z kosti. Přirozené zdroje obsahují přiměřené množství fosforu. Dlouhodobá nadměrná konzumace potravin bohatých na fosfor (nejčastěji se uvádějí tavené sýry a kolové nápoje, ale obecně to mohou být potraviny obsahující fosforečná aditiva ve formě kypřících látek, tavicích solí, regulátorů kyselosti, zahušťovadel, stabilizátorů, emulgátorů, protispékavých látek, zvlhčujících látek, plnidel a látek zlepšujících mouku) ale může být dalším rizikovým faktorem, kvůli kterému může docházet ke snižování kostní hustoty a případně až k osteoporóze.

Bílkoviny

Bílkoviny jsou součástí kostní tkáně. Dostatečný přívod bílkovin s dostatečným přívodem vápníku jsou nezbytné pro kostní zdraví, obzvláště v období kolem puberty. Dle doporučení DACH se uvádí v období dětství a dospívání potřeba bílkovin 0,9 g/kg/den, v dospělosti 0,8 g/kg/den. Kromě nepříznivého účinku na kost vede nedostatek bílkovin ke snížení svalové hmoty a síly a zvyšuje tak riziko pádů.

Vitamin D

Ačkoliv je vitamin D přijímán potravou, mezi jeho hlavní zdroje potrava nepatří. Hlavním zdrojem tohoto vitaminu je sluneční osvit.

V souvislosti s kostním metabolismem je úloha vitaminu D nejznámější: v tenkém střevě přímo působí na aktivní transport vápníku přes střevo, dále zprostředkovaně přes parathormon působí na uvolňování vápníku a fosforu z kostí, které vede k udržení normálních hodnot v krvi, a přes ledviny zvyšuje reabsorpci vápníku a fosfátu. Kromě významné funkce v kostním metabolismu je studována úloha vitaminu D i v dalších souvislostech: prevence určitých nádorových onemocnění, má vliv na imunitu a zvažuje se jeho úloha i v prevenci diabetu či kardiovaskulárních chorob. Stravou je do organizmu přiváděno přibližně 5–10 % vitaminu D. Většina, tedy 90–95 %, vzniká působením ultrafialového záření o vlnové délce 290–315 nm na 7-dehydrocholesterol v buněčných membránách keratinocytů a kožních fibroblastů. V krvi je vitamin D transportován v 99 % ve vazbě na bílkoviny, nejčastěji ve formě kalcidiolu, který vzniká hydroxylací prekurzoru v játrech. V této formě je odrazem stavu skutečných zásob vitaminu D v organizmu. Aktivní forma vitaminu D, kalcitriol, vzniká další hydroxylací, která probíhá především v ledvinách, v buňkách proximálních tubulů. Uvádí se, že přibližně 30minutové slunění by stačilo člověku k vytvoření potřebné dávky vitaminu D na den v naší zeměpisné šířce, tj. přibližně 50° severní šířky. Do 65. roku věku je slunění hlavním „zdrojem“. U starších jedinců je produkce vitaminu D v kůži o polovinu nižší než u mladších. Celkově je aktivita syntézy vitaminu D v kůži nižší v zimním období či při vysoké oblačnosti. Průnik ultrafialového záření snižují také krémy s ochranným faktorem – podobně, jak je tomu u tmavší barvy kůže. Syntéza je také nižší u obézních osob.

Vitamin D se přirozeně vyskytuje v živočišných produktech, nejbohatší je olej z tresčích jater (1 polévková lžíce = 34 µg), případně mořské ryby (90 g lososa = 20 µg, 90 g makrely = 10 µg, 90 g tuňáka = 4 µg). V malém množství se vyskytuje také v másle či vaječném žloutku (1 kus = cca 0,5 µg).

Pohybová aktivita

Uvádí se, že pohybová aktivita je pro kost nejdůležitějším vnějším procesem, neboť způsobuje změny tlaku. Mechanické vlivy aktivují osteoblasty, fixují vápenaté ionty na záporně nabitý povrch kosti a zvyšují přísun minerálních látek pro osifikaci. Tělesná aktivita má důležitou roli nejen při budování a udržování kostí, ale také svalů a kloubů.

Dobrá tělesná kondice zlepšuje rovnováhu a tím pomáhá snižovat riziko pádů. Jakmile jsou kosti a svaly nějakým způsobem zatěžovány (samotnou tělesnou zátěží, dopadem při cvičení, resp. když jsou nuceny nést těžší hmotnost, než je obvyklé), reagují a posilují se.

Tělesná aktivita je pro kosti a svaly životně důležitá v mnoha oblastech, je primární prevencí mnoha rizik:

• v mládí podporuje tvorbu kostí (uvádí se, že zvýšení PBM o 10 % snižuje riziko osteoporotické zlomeniny v dospělosti o 50 %);
• v dospělosti pomáhá snižovat úbytek kostní tkáně a udržovat svalovou sílu;
• je prevencí slábnutí kosti, pomáhá předcházet pádům (třetina osob starších 65 let každý rok upadne, tím se zvyšuje riziko osteoporotické zlomeniny).

Pro prevenci osteoporózy jsou vhodnější činnosti s prvky zatížení vlastní tělesnou hmotností, které podporují svalovou sílu (vhodné jsou např. běhání, skákání, naopak z tohoto pohledu nevhodné jsou činnosti jako cyklistika a plavání), a intenzivnější prováděné denně než vytrvalostní prováděné zřídka. Optimální jsou především ty pohybové aktivity, které se mohou vykonávat v průběhu celého života a které zapojují všechny svalové skupiny. V případě znehybnění a upoutání na lůžko se doporučuje provádět krátké nosné ­pohyby.

Literatura

1. BROULÍK P. Osteoporóza a její léčba. Praha: Maxdorf 2009. ISBN 978-80-7345-176-9.
2. INTERNATIONAL OSTEOPOROSIS FOUNDATION. Preventing osteoporosis. Women Health Med 2006; 3(4): 155–156. doi: 10.1383/wohm.2006.3.4.155.
3. MAHAN L. K., ESCOTT-STUMP S., RAYMOND J. L. Krause’s Food and the Nutrition Care Process. Missouri (USA): Elsevier 2012. ISBN 978-1-4377-2233-8.
4. STRÁNSKÝ M., RYŠAVÁ L. Nutrition as prevention and treatment of osteoporosis. Physiol Res 2009; 58(Suppl 1): S7–S11. doi: 10.33549/physiolres.931858.
5. VYSKOČIL V. Osteoporóza a ostatní nejčastější meta­bolická onemocnění skeletu. Praha: Galén 2009. ISBN 978-8-0726-2637-3.
6. BŘEZKOVÁ V., MATĚJOVÁ H., DERFLEROVÁ BRÁZDOVÁ Z. Prevence osteoporózy – to není jen vápník. Společnost pro výživu. 2014 [online]. Dostupné z: https://www.vyzivaspol.cz/prevence-osteoporozy-to-neni-jen-vapnik/.
 

---

O autorce

Mgr. Marieta Baliková

Vedoucí nutriční terapeutka ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, členka Sekce nutričních terapeutů České asociace sester, členka správní rady Společnosti pro výživu. Vystudovala obor nutriční specialista na 1. LF UK v Praze.

 

 

• tisk
• předplatit si