Psychoterapeut, nebo terapeut? Když je v termínech zmatek

Někdy je slovíčkaření pro okolí otravné. Ale mnohdy je naprosto nezbytné užívat terminologii správně. Možná jste se jako pracovníci ve zdravotnictví setkali s tím, že pacienti mylně nazývají psychoterapeutem někoho, kdo postrádá jakoukoli kvalifikaci. Když slyšíme, jak se jim pojmy pletou, snažme se je vyvést z omylu.

Martina se nám svěřila: „Od dětství mě trápily potíže se sebevědomím, neschopností říkat ne, taky snaha zavděčit se všem. Čerst­­vě po narození dcery jsem se rozhodla, že vzorce nechci předávat dál. Chtěla jsem absolvovat několik sezení. Indicie, jak se v nabídce orientovat, jsem neznala, navštívila jsem prostě jeden z prvních webů, který mi Google vyhledal pod heslem terapie, a terapeutku jsem zkontaktovala.“ Martina doplňuje, že ji zlákaly i graficky solidně připravené webové stránky. Podrobněji je však nestudovala. Vyšší cena nevadila, naopak implikovala záruku kvality. O pár dní později jí dveře provozovny otevřela sympatická dáma. Martině ovšem brzy přestala vyhovovat její rétorika. „Byla prostě ezo, otevírala témata minulých životů, k tomu si brala na pomoc tarotové karty. Korunu celému sezení nasadila, když řekla, že zkusíme terapii léčebným zpěvem. Zpívala mi jazykem, který jsem neznala. Když jsem se ptala, o jakou řeč se jedná, tvrdila, že neví, že zkrátka vychází z jejího nitra. Absolutně mi to nesedlo,“ dodává Martina. Pak se rozesměje: „I když vidíte, efekt to vlastně splnilo, řekla jsem jí ne, tohle není pro mě, a další postup jsem odmítla.“ Martinu správně nasměrovala po této zkušenosti sestra v ordinaci praktického lékaře. Martina vyhledala kvalifikovaného psychoterapeuta a s jeho službami je maximálně spokojená.

Příběh nedemonstruje jediný problém v této problematice. Někdy se navíc ukazuje, že se pacienti neorientují ani ve zdánlivě očividnějších rozdílech; třeba rozdílech mezi psychiatrem a psychologem. Kontaktují psychologa a dožadují se antidepresiv a léků na spaní. Marně. Medikaci může předepsat psychiatr, absolvent medicíny s touto atestací. Psycholog absolventem medicíny není; je absolventem pětiletého studia psychologie na vysoké škole, nověji tříletého bakalářského programu a navazujícího dvouletého magisterského. Psycholog se následně po ukončení studia specializuje na konkrétní oblast. Někdo pracuje s dětmi v pedago­gicko-psychologické poradně, někdo se věnuje lidským zdrojům či dopravní psychologii, jiný partnerskému poradenství. Speciální odnoží je pak klinický psycholog – ten po studiu musí pět let působit na plný úvazek ve zdravotnictví a složit atestaci v klinické psychologii. Ve zdravotnictví je potom psychoterapie poskytována primárně klinickým psychologem nebo v psychoterapii vyškoleným psychiatrem. Tato psychoterapeutická sezení jsou hrazená ze zdravotního pojištění, má-li s nimi pracoviště uzavřené smlouvy. Výhodou je bezplatnost, nevýhodou ovšem delší čekací lhůty.

Ale kdo kromě zmíněné kategorie má ještě právo říkat si psychoterapeut? Může to být vystudovaný psycholog, ale pozor, nemusí. Mgr. Lucie Novotná, absolventka studijního programu sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a frekventantka psychoterapeutického výcviku KBT Odyssea, říká: „Pokud někdo hledá psychoterapeuta, je vážně matoucí – jak už tu zaznělo – zorientovat se v nabídce a pojmech. Doporučila bych zaměřit se na to, jestli má daný psychoterapeut vystudovanou vysokou nebo vyšší odbornou školu humanitního či zdravotnického směru. Pro představu může jít o obory jako psychologie, sociální práce, speciální pedagogika, lékařství, ošetřovatelství, adiktologie, ergoterapie. Dále je podmínkou absolvovaný či probíhající komplexní psychoterapeutický výcvik, který je zpravid­­la pětiletý. Psychoterapii může provádět psychoterapeut ve výcviku, tuto informaci by měl ale sdělit klientovi. Na svém profilu může uvádět např. frekventant psychoterapeutického výcviku nebo psychoterapeut ve výcviku.“ Novotná uvádí, že si lze vzít na pomoc např. web České asociace pro psycho­terapii (czap.cz), která ve svém adresáři odborníky sdružuje a ověřuje vzdělání psychotera­peutů. Klient má proto jistotu, že daný odborník disponuje odpovídající kvalifikací. „Víceletý výcvik vnímám pro profesi psychoterapeuta jako zásadní, protože během něj získáváme jak teoretické, tak praktické dovednosti pro práci s klienty. Povinností je také projít sebezkušenostní částí, během níž si vyzkoušíme terapii z pozice klien­­ta a máme prostor zpracovat si vlastní témata, než začneme pracovat s klienty. Jde o dlouhodobou práci na sobě. Tu nemůže nahradit krátkodobý kurz. Proto chápu jako podstatné věnovat pozornost typu výcviku, kterým konkrétní psychoterapeut prošel,“ upřesňuje Lucie Novotná.

Terapeutem může být pak na rozdíl od psychoterapeuta kdokoliv. Je to termín, který nemá oporu v zákoně, a tak se pod něj dovedně ukryje nekompetentní člověk bez jakéhokoliv vzdělání, jemuž jde primárně o peníze a který na klienta může zkoušet bizarní praktiky. Jistě, i od kvalifikovaných odborníků jsme slyšeli, že empatická kartářka bez odborného vzdělání může lépe pomoci než skutečný odborník se špatnou náladou a vlastními poruchami osobnosti. Ale obecně vzato platí, že čím vyšší vzdělání a větší zkušenosti specialista má, tím lepší službu dovede poskytnout. Pojmenovávejme proto věci – respektive profese – pravými jmény. A pokud jako pracovníci ve zdravotnictví máme tu možnost, upřesněme klientům terminologii a vnesme do zmatku trochu světla, ať se nestanou oběťmi nekalých praktik a dojnými krávami k tomu.

Psychoterapeut je ten, kdo absolvuje komplexní psychoterapeutický výcvik.

Bc. Michaela Kalivodová
spisovatelka, novinářka a lektorka volnočasových aktivit v RC Milovice

 

 

• tisk
• předplatit si