Stigma lidí žijících s HIV v Česku trvá, diskriminováni jsou i ve zdravotnictví

Od 1. 7. 2024 se Česko připojilo k celé řadě zemí, které z možnosti darovat krev a krevní plazmu explicitně nevylučují gaye, resp. již není posuzována sexuální orientace, ale (rizikové) sexuální chování. Změna příslušné legislativy je nepochybně vítaným krokem směrem k odstraňování diskriminace související s (odlišnou) sexuální orientací. Přesto průběžná data naznačují, že právě ve zdravotnictví stále převládá celá řada stigmat, a to vč. těch týkajících se gayů a HIV.

Dárcovství krve a HIV

Pravidlo, které z dárcovství krve a krevní plazmy vylučovalo gaye, resp. muže mající sex s muži, stavělo na údajné „rizikovosti“ jejich sexuálního chování. Legislativa přitom nijak nepřihlížela k tomu, že mnohem „rizikovější“ než gay žijící v monogamním vztahu může být např. promiskuitní heterosexuál oddávající se náhodnému (a nechráněnému) sexu na jednu noc. Hlavní argument totiž vyplýval z obav, jež byly aktuální v dobách dávno minulých, tedy z potenciálního rizika nákazy HIV. Virus, který se dominantně přenáší při nechráněném pohlavním styku, se totiž v 80. letech minulého století mezi gayi masivně šířil – a související úmrtí se počítala v milionech. Možnosti léčby HIV však v posledních letech významně pokročily. Stigmatizace gayů, zejména těch HIV+, napříč tuzemským zdravotnickým systémem však přetrvává.

N = N

Není to tak dávno, kdy byla nákaza virem HIV (tedy tzv. virem lidské imunodefi­cience) de facto rozsudkem smrti. Virus totiž napadá především T-lymfocyty, jež sehrávají klíčovou roli v imunitním systému, a v těchto buňkách se množí. Počty T-lymfocytů se tak postupně snižují, imunitní systém se oslabuje a infikovaný člověk je náchylný k nespočtu infekcí vedoucích ke konečnému stadiu nemoci označované jako AIDS. Klinický průběh onemocnění však významně proměnila antiretrovirová terapie, která HIV (v případě včasného nasazení léčby) z onemocnění fatálního změnila na chronické. Díky této léčbě tak u většiny nakažených k rozvoji AIDS nejenže vůbec nedochází, ale navíc mohou dosáhnout nedetekovatelné virové nálože. To v praktické rovině znamená, že množství viru v krvi je neměřitelné, a především: HIV pozitivní se stává neinfekčním (Cohen et al., 2011; Eisinger et al., 2019 a další). Pro takové situace je v angličtině užíváno označení U = U (Undetectable = Untransmittable), jež je do češtiny překládáno jako N = N (Nezjistitelný = Neinfekční).

Stigma trvá

Navzdory skutečnosti, že naprostá většina lidí žijících v Česku s HIV je neinfekční, průběžná data jasně ukazují, že jejich zkušenosti s českým zdravotnictvím nejsou dobré. Dokládá to i opakovaný průzkumu České společnosti AIDS pomoc, jenž byl realizován na přelomu let 2021/2022 a jehož výsledky byly zveřejněny v prosinci 2023. Dle výsledku sice v porovnání se situací o pět let dříve narůstá počet HIV+ pacientů, kterým se podařilo najít si praktického lékaře (byť 17 % ze vzorku 190 dotazovaných bylo právě kvůli HIV odmítnuto), vzrostl však zároveň počet těch, kteří před ním svůj HIV status raději tají. Nijak významně se nezlepšila ani situace při hledání stomatologa, což je pro HIV+ lidi obecně největší problém. S odmítnutím ošetření se tak setkalo na 32 % zmiňovaného vzorku. Jak zároveň průzkum poukázal, téměř polovina dotazovaných (48 %) se setkala s odmítnutím vyšetření nebo s negativními reakcemi zdravotnického personálu, a to napříč všemi ostatními lékařskými obory. Relativně běžnou praxí pak je také objednávání HIV+ pacientů až na závěr ordinačních hodin, či dokonce značení jejich zdravotních karet tak, aby byl jejich HIV status okamžitě patrný.

Zdravotnický personál se tedy nezřídka stále obává hrozby, která již neexistuje. Jedinou hrozbou jsou totiž ti HIV+ lidé, kteří o svém statusu nevědí, a tak se neléčí. Je v každém případě nezbytné zvyšovat mezi lékaři a zdravotníky povědomí o N = N, a to i proto, že i české oficiální zdroje (vč. ­Národního zdravotního informačního portálu – nzip.cz) tuto klíčovou informaci nijak explicitně nezmiňují. Není pak divu, že stigma ve zdravotnickém systému přetrvává.

Literatura

1. COHEN M. S., CHEN Y. Q., MCCAULEY M. et al. Prevention of HIV-1 infection with early antiretroviral therapy. N Engl J Med 2011; 365(6): 493–505. doi: 10.1056/NEJMoa1105243.
2. EISINGER R. W., DIEFFENBACH C. W., FAUCI A. S. HIV Viral Load and Transmissibility of HIV Infection: Undetectable Equals Untransmittable. JAMA 2019; 321(5): 451–452. doi: 10.1001/jama.2018.21167.

 

Mgr. Mirka Dobešová
šéfredaktorka LUI magazínu

 

• tisk
• předplatit si