Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2025

Katarína Král: „Humanitární pomoc vnímáme jako nástroj dlouhodobé změny“

Datum: 29. 8. 2025
Autor: Redakce Florence

CARE je humanitární organizace, která působí ve více než 100 zemích světa. Poskytuje pomoc v zemích, které jsou zasaženy válkou, hladem nebo přírodními katastrofami. Organizace má dlouhou historii – byla založena v roce 1945. Tehdy začala pomáhat svými potravinovými balíky válkou zničené Evropě. Její působení se v průběhu let postupně rozrůstalo do zemí po celém světě a lidem, kteří to potřebují, pomáhá dodnes. Od roku 2007 je součástí této mezinárodní organizace také CARE ČR.

O projektech, které CARE realizuje, promluvila v rozhovoru strategická ředitelka CARE ČR Katarína Král.


Organizace CARE, která vznikla již před 80 lety, se v průběhu historie vyvíjela a měnila. Na koho však pomoc cílí dnes? Dá se to říct takto obecně, přestože CARE působí v různých koutech světa?

CARE dnes pomáhá především těm, kteří čelí největšímu riziku přehlížení: ženám, dívkám a celkově zranitelným skupinám. Ať už jde o válkou zasažené oblasti, humanitární krize, nebo extrémní chudobu, zaměřujeme se na podporu lidí, kteří mají nejméně možností postavit se na vlastní nohy bez vnější pomoci. Samozřejmě vždy přihlížíme k místnímu kontextu a snažíme se pracovat ruku v ruce s lokálními komunitami. Aktuálně působíme ve 121 zemích světa, např. kromě Sýrie, Etiopie, Ukrajiny nebo Súdánu ale pomáháme i v Čechách. Např. na severu Moravy jsme minulý rok pomohli po povodních opravit šest škol a školek. Takže naše projekty pomoci a podpory jsou hodně široce rozkročené – od distribuce základních potravin a vody přes stavbu solárních systémů až po očkování nebo opravy zničených budov ve válkách nebo za jiných dramatických okolností.


V čem je organizace CARE odlišná od ostatních humanitárních organizací?

V centru naší pozornosti jsou vždy ženy a děti, speciálně dívky. Ve velké části světa jsou to totiž právě ony, kdo čelí přehlížení. Válečné konflikty nebo klimatická krize dopadá na ženy a dívky více než na ostatní. Zároveň vnímáme humanitární pomoc jako nástroj dlouhodobé změny. Nejde jen o to poskytnout první pomoc, ale i o to, aby se lidé mohli z krize zotavit a do budoucna byli silnější a samostatní. Výrazně se zaměřujeme na genderovou rovnost – v mnoha projektech posilujeme postavení žen, protože za 80 let existence víme, že pokud ženy prosperují, profituje celá společnost. Zajímavá data na toto téma máme shrnutá např. v projektu www.klimatickazmenadiskriminuje.cz.


Když jsou lidi žádáni o finanční příspěvek pro jakoukoli organizaci, často mají strach, jak s jejich penězi organizace naloží. Zda se finanční prostředky dostanou až „do cíle“ k potřebným lidem nebo zda budou opravdu využity ve prospěch daného projektu. Jak to má v tomto ohledu CARE?

Důvěra dárců je pro nás naprosto klíčová. Každý projekt je pečlivě plánován, rozpočtován a pravidelně kontrolován – jak našimi týmy, tak nezávislými auditory. Naši dárci mají k dispozici výroční zprávy i konkrétní informace o dopadu jejich pomoci. Když se stanete naším pravidelným dárcem nebo nás začnete sledovat na sítích, každý týden uvidíte, jak a kde působíme – přijde vám přímo do e-mailu newsletter. Naprostá většina prostředků jde přímo na pomoc v terénu, minulý rok to bylo 88 % veškerých našich výdajů. Navíc efektivitu hospodaření neustále vyhodnocujeme. Přispět se dá různými způsoby, nebo taky na konkrétní projekty a země. Ohromně důležití jsou pro nás pravidelní dárci. Díky nim můžeme projekty a pomoc lépe plánovat a rychleji reagovat na případné mimořádné situace.


Podle jakých kritérií si CARE vybírá, jaké projekty se začnou realizovat?

Rozhodujeme se podle potřeb v dané zemi, ale také podle toho, kde už máme zkušené partnery nebo naše vlastní týmy. Každému projektu předchází pečlivá analýza, často i průzkum mezi místními komunitami a obyvateli. Nejde jen o to pomoci rychle, ale hlavně smysluplně a dlouhodobě. V některých krajinách působíme řadu let, a tak máme podrobnou znalost a daří se nám navazovat projekty na sebe tak, aby vznikaly opravdu dlouhodobé efekty. Např. v Etiopii máme letitou zkušenost se zaváděním čistých a udržitelných zdrojů energie, tak aby mohly fungovat např. místo naftových studní studny solární. Zemědělci a jejich rodiny pak mají dostupnou vodou, nepotřebují na provoz studně žádné další palivo, neznečišťují si půdu a dokážou si solární systém sami opravit, když je potřeba.


Říkala jste, že se snažíte, aby se díky Vašim projektům zlepšila úroveň života obyvatel dlouhodobě, tedy i po skončení Vašeho působení v dané oblasti. Můžete nám k tomu říci více?

Ano, určitě. My vždy plánujeme udržitelnost – v praxi to znamená školení místních pracovníků, posilování zdravotních systémů, podporu podnikání nebo budování infrastruktury. Zkušenost nám ukazuje, že pokud se projekty dobře nastaví, fungují i po našem odchodu a to je i náš cíl. Kromě konkrétní pomoci se vždy, když to jde, snažíme nastavit systémové změny, které komunitám zabezpečí dlouhodobě udržitelný způsob obživy nebo schopnost vypořádat se s krizovými situacemi.


Co je náplní Vaší práce na pozici strategické ředitelky?

Starám se o to, aby CARE Česko mělo jasnou strategii a dlouhodobý plán. Sleduji trendy v sektoru a taky to, jak organizace komunikují a čemu se věnují. Spolu s kolegy hledám nové příležitosti a partnery. Mám na starosti budování vztahů s dárci – ať už individuálními, firemními, nebo organizacemi, jako jsme my. Často totiž v různých projektech spolupracujeme. CARE je ve světě jedna z nejzkušenějších a nejrespektovanějších organizací. Díky naší mezinárodní síti máme i u nás v Česku přehled o všech projektech v zemích na celém světě a taky daleko více možností, jak se do rozvojových iniciativ nebo humanitární pomoci zapojit.


CARE pomáhá kromě jiného i na místech zasažených válkou, např. v Gaze. Tam se v červenci minulého roku po 25 letech objevila dětská obrna. Kvůli čemu se znovu objevila a začala šířit? A podařilo se šíření zastavit?

Obrna se bohužel mohla znovu objevit kvůli kolapsu zdravotního systému, nízké proočkovanosti a špatným hygienickým podmínkám. Spolupracovali jsme s místními partnery na očkování dětí, zajištění čisté vody i distribuci hygienických balíčků. Situace v Gaze je ale katastrofální. Od času, kdy se nám dařilo očkovat, uběhl čas, který situaci totálně proměnil. Dnes se napříč Gazou šíří masový hladomor, svědectví našich kolegů jsou tak brutální a smutná, že i zkušení humanitární pracovníci mají co dělat, aby dokázali pokračovat. Navíc se stalo to, že v důsledku armádní blokády nemůžeme distribuovat pomoc, kterou máme k dispozici, a tak i naši kolegové dnes stojí fronty na jídlo se strachem, že podstupují riziko zranění, nebo dokonce smrti, tak jako více než 800 náhodných civilistů, kteří již v Gaze zahynuli. Tak, jak to vnímám já, je to absolutní selhání mezinárodního společenství. I proto více než 100 organizací podepsalo urgentní výzvy na zastavení bojů a na to, aby se znovuobnovila humanitární pomoc těch organizací, které jsou na ni připraveny a které mají desítky let zkušeností. Naši kolegové i v těchto podmínkách poskytují psychosociální pomoc a tam, kde to jde, obnovujeme vodovodní systémy. Když ale ani naši kolegové nemají jídlo, jak můžou dále pracovat? Občanská infrastruktura je zbořená, jednou z mála šancí, jak získat aspoň trochu jídla, je právě humanitární pomoc. Když ji ale armáda blokuje a lidi nemají kam jít, jsou uvězněni v absolutním zoufalství.


Jak konkrétně v Gaze pomáhá CARE?

Před zavedením armádní blokády a nového systému distribuce, ze kterého byly vyloučeny všechny světové a zkušené organizace, jsme pomáhali ve skutečně velkém rozsahu. Máme uvnitř vlastní tým lidí, situace se různě vyvíjí a mění, aktuálně poskytujeme psychosociální pomoc a máme aktivní projekt opravy vodovodních systémů. Ve válečné zóně, jako je Gaza, je ale kontinuita projektu vždy ohromně citlivá věc a závisí na spoustě faktorů. Když náš rozhovor vyjde, může být situace zase jiná...


V Etiopii vedete projekt, který má za cíl zlepšit obyvatelům přístup k bezpečné pitné vodě. Jaké zdravotní komplikace nastaly v důsledku nedostatku pitné vody? Popř. jaké by mohly nastat?

Nedostatek bezpečné vody vede k šíření infekcí, zejména mezi dětmi – průjmová onemocnění, podvýživa, kožní a oční infekce. Zdravotnické kapacity jsou přetížené a často nemají ani základní vybavení. Co se týče dostupnosti vody, oblasti Etiopie, ve kterých působíme, jsou podle poslední zprávy OSN zařazené mezi nejohroženější na světě. Pomáháme např. v regionu Amhara, který v posledních letech zasáhly kombinované krize – ozbrojený konflikt, sucha i kolaps místní infrastruktury. Až 31 % vodních schémat je zde mimo provoz a více než 1 500 vodních bodů zcela vyschlo. V řadě vesnic a měst chybí nejen voda, ale i možnost základní hygieny, což zvyšuje riziko šíření nemocí, vč. cholery. Naše projekty, ve kterých obnovujeme vodní zdroje, nebo budujeme nové, mají vždy i část, ve které místní komunity v oblasti hygieny školíme a vzděláváme. Tak abychom v budoucnu chorobám z nedostatku hygieny předcházeli.


Jakým způsobem zde působíte?

Už řadu let se nám daří obnovovat vodní zdroje a zajišťovat přístup k čisté vodě pro desítky tisíc lidí. Letos máme v plánu jen např. ve zmíněném regionu Amhara pomoci více než 41 000 lidem. Instalujeme čističky vody, školíme komunity v hygieně... Ale vidíme, že potřeby a poptávka jsou stále vyšší než naše možnosti. Proto budeme pokračovat i nadále.



Nedávno jste se vrátila z válkou zasažené Ukrajiny. Tam organizace CARE zajistila dvě sanitky, které vyjíždějí k pacientům. Můžete nám o této pomoci říct více prosím?

Určitě, je to menší, ale hodně důležitý projekt, který má obrovský dopad. Díky podpoře Ministerstva vnitra, programu MEDEVAC a českých dárců se nám daří systematicky poskytovat mobilní zdravotní péči v oblastech, která by bez této podpory zůstala úplně zapomenuta. Poblíž frontové linie, kolem 20 kilometrů od tvrdých bojů, žijí tisíce převážně starších lidí, pro které je nemožné dostat se k lékaři. Kromě toho polikliniky a nemocnice na východní bojové linii a v Doněcké oblasti jsou často zničené a provoz zajišťují jenom částečně – tak jak mohou. Tato oblast je extrémně zasažená válkou, mnoho nemocnic je nedostupných a lidi, zejména senioři, lidé s chronickými onemocněními, onkologičtí pacienti nebo lidé s postižením, zůstávají úplně bez přístupu ke zdravotní péči.

Naše mobilní týmy, lékaři a lékařky, tak denně vyrážejí přímo do terénu – do domovů pacientů, kteří by se jinak k lékaři nedostali. Pomáhají např. s léčbou infekcí, onkologických komplikací, vysokého tlaku, srdečních obtíží nebo bolestivých stavů. Vybavení sanitek umožňuje provádět nejen základní vyšetření a distribuci léčiv, ale i specializované gynekologické úkony, je v nich k dispozici i ultrazvuk, který je klíčový pro správnou diagnostiku a následnou léčbu.

Týmy jsou navíc přeškoleny i na paliativní péči a psychosociální pomoc, která je po třech letech války čím dál tím důležitější. Stres, spánková deprivace, nejistota a neustálý tlak je velice těžko zpracovatelná kombinace. Práce, kterou poblíž Kramatorsku zajišťují naše týmy, je velice náročná. Lékaři musí pracovat i pod palbou, neustále musí myslet taky na zásobování, léky nebo základní pomůcky často chybí. Každý výjezd se plánuje podle aktuální bezpečnostní situace a pohyb v terénu se řídí velmi přísnými pravidly.

Já osobně jsem při své návštěvě viděla, jak obrovský význam tato péče má – mluvila jsem se seniory, kteří neviděli lékaře celé měsíce, nebo s pacienty s rakovinou, kteří díky těmto výjezdům dostávají potřebné léky i lidskou podporu. Hodně důležitým aspektem této iniciativy je i naše spolupráce s ukrajinskými organizacemi a Ministerstvem zdravotnictví – mobilní týmy mají přístupy do oficiálních pacientských záznamů a naše mobilní péče je oficiálně zařazena i ve státním pojistném systému. Senioři tak díky tomu mohou využívat i preventivní prohlídky. I proto bychom v projektu chtěli dál pokračovat a ideálně ho rozšířit na další místa poblíž válečné linie – ta je hodně dlouhá, lidé poblíž ní všude trpí a bez mobilních týmů nemají šanci. Financování z MEDEVACu nám skončilo, ale mobilní kliniky jsou pořád na místě a vyjíždí, když mohou. Aktuálně hledáme nové financování, tak abychom mohli pokračovat a vyjíždět každý den.


Jak na Vás osobně působila návštěva Ukrajiny?

Na místě jsem mluvila s lékařkami, které denně navštěvují až deset domácností. Členové našich týmů mají ohromné množství zážitků a příběhů, při kterých puká srdce. Zároveň je ale neuvěřitelné, jakou sílu a odhodlanost mají zdravotníci na východě Ukrajiny po tom všem, co zažili. Každý den přináší utvrzení v tom, jak je jejich návštěva pro lidi důležitá. Často totiž přináší nejen péči a léky, ale hlavně naději a mezilidský kontakt, který je v této oblasti vzácný, ale tolik potřebný. I já jsem zažila slzy a vděčnost, na kterou nikdy nezapomenu.

Pomáhali jste však i v České republice, např. projektem pro duševní pohodu učitelů. Jakým způsobem se tento projekt realizoval? Jaké byly následné ohlasy na něj? Během pandemie a po prvních měsících války na Ukrajině jsme spustili projekt zaměřený na duševní zdraví pedagogů. Nabízeli jsme psychosociální pomoc, organizovali workshopy a zabezpečovali poradenství. Ohlasy byly skvělé a myslím, že jsme byli jedni z prvních, kdo tuto potřebu zachytil. Byla to nová situace, ve které se pedagogové ocitli a ze dne na den museli začít pracovat s dětmi, které uprchli před válkou a nesou si s sebou trauma. V CARE a v organizaci, se kterou jsme spolupracovali, máme ale se vzděláváním dětí ve válečných oblastech a s duševním zdravím mnoho zkušeností, a tak jsme je mohli společně využít i u nás.


Můžete nám prozradit, zda CARE chystá nějaký nový projekt, popř. čeho se bude týkat?

Nové projekty a iniciativy plánujeme neustále. Projekt, který se letos realizuje, musel vzniknout před mnoha měsíci a důsledně se naplánovat. Každé iniciativě taky hledáme financování. Letos jsme se vrátili do Zambie a taky působíme v Súdánu, kde jsou potřeby obrovské, takže pracujeme na pokračování a rozvoji. Také Ukrajina je místo, kde se musíme neustále přizpůsobovat nové situaci. V Etiopii zase např. nově pracujeme na návratu včel do místních ekosystémů. Klimatické změny a obrovský tlak konfliktů je důvodem, proč potřeby humanitárních a rozvojových organizací neustále rostou. I proto musíme neustále přemýšlet nejen nad tím, jak a kde pomáhat, ale taky jak pomoc ufinancovat. Obrovské díky tak patří všem našim dárcům. Často říkáme, že i malé dary mají obrovskou moc změnit život lidí nebo jej dokonce zachránit.

 
  • tisk
  • předplatit si