Nejčastější základní diagnózy u pacientů na domácí umělé plicní ventilaci

V rámci seriálu o pacientech na domácí umělé plicní ventilaci (DUPV) se tentokrát budeme věnovat nejčastějším základním diagnózám, s nimiž se u pacientů na DUPV setkáváme. Protože v České republice zatím neexistuje spolehlivá oficiální celorepubliková statistika těchto diagnóz, vycházíme pro potřeby tohoto článku ze statistik pacientů, kteří byli v posledních devatenácti letech v péči agentury domácí zdravotní péče ProCare Medical, která se na péči o pacienty na DUPV specializuje.

Podobně jako na lůžkových odděleních ARO a JIP je i v případě domácí zdravotní péče spektrum základních diagnóz, které vedou k nutnosti připojit pacienta na umělou plicní ventilaci, velmi pestré. Čtyři skupiny diagnóz jsou ale u těchto pacientů přeci jenom zastoupeny výrazně častěji než jiné. Dohromady tvoří více než 95 % případů.

Neuromuskulární a neurodegenerativní onemocnění (cca 33 %)

Zhruba třetina nemocných má jako základní diagnózu některé z neuromuskulárních nebo neurodegenerativních onemocnění. U dětí je toto procento dokonce ještě vyšší. V případě dospělých se nejčastěji jedná o amyotrofickou laterální sklerózu (ALS), u dětí pak většinou o nějakou genetickou vadu. Častá je u nich Duchennova nemoc a dále syndromy s různými kombinovanými variantami mutací genů. Byť jsou celkové projevy nemocí různé, z pohledu DUPV je zde většinou jeden společný jmenovatel, a to postupná (různě rychle postupující) progrese onemocnění a s tím spojená potřeba ventilační podpory. Typický průběh je tento: bez nutnosti napojení na ventilátor → občasné napojení na ventilátor → napojení pouze na noc → napojení na noc a občas přes den → trvalé napojení (24/7). Z ventilačních režimů používáme v úvodních fázích většinou tlakovou podporu, v pozdějších fázích i řízenou ventilaci. Obtěžujícím, ale bohužel typickým symptomem u bulbární formy ALS je neschopnost polykat. Sliny pak vytékají z úst, což je pro pacienta nejen nepříjemné, ale komplikuje to i ošetřování tracheostomie. Toto slinění je sice možné různými farmakologickými či intervenčními metodami částečně snížit, ale efekt je většinou pouze dočasný.

Primární onemocnění plic a dýchacích cest (cca 31 %)

Suverénně nejčastější diagnózou v této skupině je chronická obstrukční plicní choroba (CHOPN), jednoznačně zde tedy převažují dospělí pacienti. Byť i zde většinou vídáme postupně se zvyšující závislost na ventilátoru, není tomu tak vždy. Velmi záleží na compliance pacienta a nastavení farmakoterapie. Na rozdíl od neurodegenerativních onemocnění se v případě CHOPN velmi často daří udržet pacienta i po mnoho let ve stabilizovaném stavu s potřebou napojení na ventilátor jenom na několik hodin denně. Kvalita života je pak i přes potřebu ventilační podpory velmi dobrá a umožňuje pacientům relativně normální život.

Kromě CHOPN jsou dalšími nejčastějšími příčinami nutnosti DUPV v této skupině diagnóz různé stenózy dýchacích cest a tracheomalacie. Ty se týkají dospělých i dětí.

Netraumatická postižení centrálního nervového systému (CNS) (cca 20 %)

V této skupině se nejvíce setkáváme s pacienty po ischemických nebo krvácivých cévních mozkových příhodách (CMP) a po protrahovaných resuscitacích (tonutí, neúspěšné domácí porody atd.), dále pak s pacienty s dětskou mozkovou obrnou, atrofií mozku různé etiologie nebo s nemaligními nádory CNS. Většině těchto pacientů sice postačuje jen malá tlaková podpora nebo neagresivní řízená ventilace, nicméně ji (na rozdíl třeba od pacientů s CHOPN) často potřebují celých 24 hod denně.

Stavy po úrazech (cca 12 %)

Více než desetina všech případů vyžadujících DUPV je způsobena postiženími, jejichž příčinou je nějaký úraz. Jedná se o kraniotraumata, transverzální míšní léze a případně jiné vážné úrazy po dopravních nehodách, pádech z výšek, suicidiálních pokusech (skoky pod vlak apod.) či ojediněle o následky trestných činů. Zde je spektrum ventilační podpory poměrně široké – od mírné tlakové podpory až po plně řízenou ventilaci.

Ve většině případů netraumatických postižení CNS a stavů po úrazech, které vyžadují DUPV, se jedná o velmi závažné stavy se špatnou prognózou, a to jak quoad vitam, tak quoad sanationem. Na rozdíl od neurodegenerativních stavů nebo CHOPN se však paradoxně právě u těchto pacientů (zejména po CMP nebo traumatech) podaří někdy zdravotní stav dobrou rehabilitací zlepšit natolik, že je možné postupné odpojení od ventilátoru a někdy dokonce i dekanylace (odstranění tracheostomické kanyly). Tedy něco, co se v nemocničním prostředí předtím dlouho zdálo jako zcela beznadějné. Nepochybně se zde projevuje pozitivní vliv známého domácího prostředí na neurologický a psychický stav pacientů.

 

Eva Adámková, DiS.
MUDr. Ferdinand Polák, Ph.D., MBA
ProCare Medical s.r.o.

 

• tisk
• předplatit si