Papíry místo pacienta: Jak administrativa zatěžuje domácí péči

Administrativa přerůstá zdravotníkům mnohdy přes hlavu. Palčivé je to zejména v domácí péči a hospicích, kde se pacienti nacházejí v citlivé životní fázi – ve vážném stavu nebo na samotném konci života – a vyžadují tomu uzpůsobený přístup. Dvě zkušené vrchní sestry popisují, co v praxi znamená být v terénu či provozovat paliativní péči a souběžně vést časově náročnou dokumentaci.

Psát záznamy ve volném čase

Když sestra stráví více času dokumentací než s pacientem, může mít pocit, že vlastně sedí na dvou židlích, nebo dokonce vykonává práci, ke které není svou pozicí primárně předurčená. Smysl dokumentace nikdo nezpochybňuje – je důležitá pro kvalitu i návaznost péče. Jenže jaké má důsledky, když sestry píší večerní záznamy po desítkách kilometrů strávených v autě nebo až doma ve svém volnu?

Papírování místo přítomnosti

Zvýšený objem administrativy není v domácí péči novinkou. Ale podle řady zdravotníků narostl v posledních letech natolik, že začíná vytlačovat samotnou péči.

„Pracuji jako všeobecná sestra v domácí péči a zároveň působím jako vrchní sestra zdravotnického týmu. Každý den se snažím najít rovnováhu mezi kvalitou péče, nároky na dokumentaci a řízením chodu služby,“ říká Kateřina Mrázková z organizace Sestřička.cz. Podle jejích slov tvoří každodenní realitu náročný terén, plánované i akutní návštěvy, komunikace s rodinami a lékaři – a až poté večer přichází čas na zápisy.

„Je samozřejmě nutné vést dokumentaci – jak kvůli bezpečí pacienta, tak kvůli pojišťovnám i indikujícím lékařům. Ale pokud je den intenzivní, zbývá na ni čas až mimo placenou pracovní dobu,“ dodává vrchní sestra Mrázková.

Dvakrát totéž?

Frustraci navíc způsobuje fakt, že některé záznamy je třeba vést duplicitně – papírově i elektronicky.

Petra Marhounová, vrchní sestra Domácího hospice Nablízku v Lysé nad Labem, popisuje: „Zaznamenáváme tolik informací kvůli kontinuitě péče – tedy pro tým. Kvůli novým požadavkům pojišťoven jsme museli vytvořit strukturovanější systém. Některé úkony se ale ukázaly jako nadbytečné. Naštěstí jsme malý kolektiv, takže věci můžeme flexibilně upravovat.“

Vzhledem k nové smlouvě s pojišťovnami tým nyní upravuje způsob vedení dokumentace tak, aby odpovídal aktuálním nárokům. „Pokud bych měla odhadnout, kolik času mi administrativa dnes zabere, je to přibližně 50 % pracovní doby. Ale postupně se to zlepšuje – analyzujeme chyby a pracujeme na jejich odstranění,“ říká vrchní sestra Marhounová.

Kateřina Mrázková doplňuje: „Musíme zaznamenat každý výkon, stav pacienta, reakci na léčbu, edukaci, komunikaci s rodinou i koordinaci s lékaři. Není to špatně – víme proč. Ale když se polovina směny spotřebuje na výkazy, něco nefunguje.“

Digitální iluze

Zavedení elektronické dokumentace mělo zdravotníkům ulevit. V praxi ale tato pomoc není vždy taková, jak se očekávalo.

„Naše dokumentace v systému e-sestricka.cz je intuitivní a opravdu v mnohém pomáhá,“ uznává Kateřina Mrázková. „Jenže v terénu jsme závislé na signálu. Když není připojení, píšeme na papír a doma vše přepisujeme do systému. Je to dvojí práce.“

Vrchní sestra Mrázková upozorňuje i na lidský rozměr: „Ne každý senior dobře snáší, když během návštěvy zapisujeme do mobilu. Může mít pocit, že ho zdravotník nevnímá. Technologie nesmí jít na úkor kontaktu a profesionality.“

Technické vychytávky, jako je diktování textu, sice sestrám pomáhají, ale na systémové úrovni stále chybí stabilní offline režim a propojení všech služeb v jednom softwaru.

Co by skutečně pomohlo?

Obě vrchní sestry se shodují: dokumentaci nelze odstranit, ale je potřeba ji sjednotit, zjednodušit a dát jí smysl.

„Potřebujeme software šitý na míru domácí péči. Takový, který propojí zdravotní, sociální i technickou část – a hlavně funguje offline,“ zdůrazňuje Kateřina Mrázková. Také by podle ní měl umožnit stručnější zápisy ve stabilním stavu pacienta; když se zkrátka stav pacienta nemění, postačily by základní záznamy.

Petra Marhounová dodává: „V hospici nyní pracujeme na tom, abychom si nastavili takový systém sdílení informací, který bude přívětivý pro tým. Uvítali bychom software specializovaný na mobilní hospice, který pokryje zdravotní i sociální služby, půjčovnu pomůcek a vykazování.“

Být tu primárně pro pacienty, ne kvůli výkazům

Navzdory frustraci a únavě obě vrchní sestry vyjadřují respekt ke svým týmům. „Naštěstí mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout,“ oceňuje kolektiv Kateřina Mrázková. „Když je tým stabilní a motivovaný, všechno jde.“

Článek tak neukazuje pouze problémy, ale i odhodlání – a zároveň apeluje na ty, kdo mají v gesci systémové změny a mohou podmínky péče skutečně zlepšit.

 

Bc. Michaela Kalivodová
spisovatelka, novinářka a lektorka volnočasových aktivit v RC Milovice

---

O autorce

Bc. Michaela Kalivodová
Absolvovala obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také kurz celoživotního vzdělání Psychologie pro každý den. Živí se psaním. Příležitostně přispívá do různých periodik (např. Miminko), kde se ve spolupráci s lékaři a dalšími odborníky ve zdravotnictví věnuje zdravotnickým nebo sociálním tématům.

 

 

• tisk
• předplatit si