PhDr. Martina Šochmanová, MBA: Sestry jsou nepostradatelným pilířem zdravotní péče

Rozhovor do prvního letošního čísla poskytla PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka České asociace sester. Dozvěděli jsme se informace o jejích začátcích ve zdravotnictví, ale dotkli jsme se také palčivých témat, která se týkají zdravotnictví.

 

Česká asociace sester je profesní organizace, sdružuje nelékařské pracovníky, kteří působí v resortu zdravotnictví, sociální péče, školství a dalších oblastech. Asociace má mnoho cílů, např. podporovat aktivity vedoucí ke zvyšování uznání nelékařských profesí, účastnit se důležitých jednání týkajících se tvorby legislativních norem nebo spolupracovat na změnách systému zdravotnických služeb v České republice. Činnost asociace spočívá také v pořádání odborných vzdělávacích akcí. Florence je oficiálním časopisem České asociace sester.

Prezidentkou právě této organizace je PhDr. Martina Šochmanová, MBA, a to již od roku 2015. Ve své funkci je již třetí volební období, aktivně se v ní zasazuje o zlepšování zdravotní péče v České republice. Kromě své funkce v České asociaci sester zastává post náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu v IKEM Praha. Za její dlouholetý přínos českému zdravotnictví jí byla v roce 2025 udělena Cena Alice Garrigue Masarykové.

Proč jste se rozhodla přihlásit se ke studiu střední zdravotnické školy? Uvažovala jste tehdy i nad jiným oborem, nebo byla volba jasná?

Původně jsem podala přihlášku na gymnázium, ale těsně před přijímací zkouškou, která tehdy byla stejná jak na gymnázium, tak na střední zdravotnickou školu, jsem se rozhodla pro profesi sestry. Proč jsem se takto rozhodla, už konkrétně nevím. Možná sehrálo roli, že starší sestra byla sestrou. Svého rozhodnutí jsem však nikdy nelitovala a jsem za něj moc ráda.

Pamatujete si na svůj první den, kdy jste nastoupila jako sestra do práce? Jaké jste měla pocity jako čerstvá absolventka?

Byla jsem už tehdy na svoji profesi velmi hrdá, ale první dny si pamatuji přesně. Měla jsem obrovské obavy, zda to zvládnu, zda se vše naučím a budu dobrá sestra. Bála jsem se té zodpovědnosti, začátky tehdy byly mnohem náročnější než dnes. Měla jsem ale velké štěstí na kolektiv a lidi kolem sebe.

Měla jste, či ještě máte nějaký profesní vzor? Někoho, kdo vás inspiroval nebo motivoval.

Během studia byla mým vzorem určitě paní doktorka Staňková. Když jsem se následně ocitla v praxi a poté jsem vstoupila i do České asociace sester, rozhodně mě inspirovala kolegyně Mgr. Nina Müllerová.

Pracovala jste na klinice kardiologie a na klinice anesteziologie a resuscitace IKEM, ale také v soukromé ordinaci. Liší se práce v ordinaci oproti práci na klinice? V čem konkrétně?

Ta práce se velice liší. V ordinaci máte omezené možnosti konzultace, spolupráce apod., je to úzká spolupráce většinou dvou lidí – lékaře a sestry. Ve větším kolektivu máte více možností, můžete se obrátit na kolegy, máte možnost multioborové konzultace. Všude je ale zásadní důvěra a vzájemný respekt.

V čem vidíte největší rozdíly dnes a tehdy, když jste ve zdravotnictví začínala?

Rozdíl mezi těmito dobami je asi v celkovém nastavení společnosti. Přístup k práci a povinnostem byl tehdy jiný, než mají dnešní generace. Další rozdíl je v tom, že medicína postupuje velmi rychle, a to logicky přináší mnohem větší nároky na sestry. Nejedná se jen o nároky na odborné znalosti, ale je potřebné, aby sestra měla např. i znalosti v oblasti legislativní nebo v používání techniky. V neposlední řadě dnes musí sestry uchopit také digitalizaci zdravotnictví.

Od roku 2015 jste prezidentkou České asociace sester. Co chystá asociace v roce 2026? Jaké jsou její priority?

Česká asociace sester se stále velmi snaží prosazovat zájmy a postavení nelékařských zdravotníků v multidisciplinárním týmu. Hlavní prioritou je jistě postupné navyšování kompetencí těmto zdravotníkům a také prosazení založení profesní komory.

Důležité je také to, abychom k sobě byli vlídnější. Někdy mám pocit, že sestry jsou si největším kritikem…

Je podle vás práce sestry vnímána jako prestižní? Pokud ne, co by se mělo změnit, aby veřejnost začala vnímat důležitost sester?

Práce sestry patří k nepostradatelným pilířům poskytování zdravotní péče. Sestry jsou denně v přímém kontaktu s pacienty a nesou vysokou odpovědnost. Bez jejich práce by žádný zdravotnický systém nemohl fungovat, otázka prestiže však zůstává stále otevřená. Veřejnost často pohlíží na sestry jako na „pomocný personál“ lékařů. Tento pohled je zjednodušený a neodpovídá realitě. Bohužel ten samý pohled můžeme vidět i v řadách lékařů, naštěstí ale ojediněle. Moderní ošetřovatelství je samostatná odborná profese, která vyžaduje rozsáhlé znalosti, praktické dovednosti, psychickou odolnost i schopnost rychlého rozhodování. V mnoha situacích jsou právě sestry první, kdo rozpozná komplikace nebo zhoršení stavu pacienta. Jejich role není pasivní ani podřízená, spíše naopak. Jejich role je aktivní, zodpovědná a odborná. Já osobně si myslím, že práce sester je laickou veřejností hodnocena vysoko, zásadní je však to, jak vnímají sestry samy sebe. Protože pokud si sestry budou vážit sebe, bude si jich vážit i okolí!

Co si myslíte o vzdělávání sester? Jsou podle vás potřeba nějaké změny?

V současné době není na zásadní změny prostor, ale do budoucna je třeba jít cestou snazší prostupnosti jednotlivých oborů. Tato cesta již úspěšně začala a je potřeba v ní pokračovat.

Diskutovaným tématem jsou kompetence sester. Jaký postoj k této problematice zaujímáte? Měly by se kompetence navyšovat?

Jednoznačně ano, určitě by se kompetence sester měly navýšit. Toto navýšení však musí být provedeno v souvislosti se vzděláním a také musí být jasně definována odpovědnost.

V Česku máme velký nedostatek sester. Dá se pojmenovat, proč lidé nechtějí tuto profesi vykonávat?

Nedostatek sester je všude ve světě. Nedostatek se netýká pouze sester, dnes nám chybí všechny profese. Práce sestry je velmi náročná a odpovědná, zároveň je však potřeba říct, že to je velmi krásná profese, která má smysl.

Mluví se také o potřebě vzniku Komory sester. Jste příznivcem této myšlenky? Pokud ano, jakou roli by měla tato komora mít ve zdravotnickém systému?

Jsem určitě pro to, aby komora vznikla. Komora má spoustu úloh – od garance vzdělání až po ochranu profesí, především těch, které mohou pracovat samostatně.

V čem vidíte výhody, ale také úskalí digitalizace a elektronizace zdravotnictví? Usnadnilo by to sestrám práci?

Digitalizace a elektronizace mají potenciál stát se významným pomocníkem sester a všech zdravotníků. Pokud však budou zaváděny bez ohledu na realitu ošetřovatelské péče, mohou se stát spíše přítěží než přínosem. Skutečně funkční digitalizace by měla sestrám šetřit čas, snižovat stres a umožnit jim dělat to, co je podstatou jejich profese, a to kvalitně pečovat o pacienty. Zásadním úskalím je skutečnost, že sestry bývají jen minimálně zapojeny do vývoje a testování digitálních nástrojů. Systémy jsou často vytvářeny „od stolu“, bez znalosti reálných pracovních postupů. Výsledkem jsou aplikace, které neodpovídají potřebám praxe a nutí sestry hledat obcházení místo efektivního řešení. Dalším problémem je nedostatečné zaškolení a nedostatečné technické vybavení. Zavádění nových systémů bývá příliš rychlé a také bez dostatečné podpory, což zvyšuje stres, frustraci a riziko chyb.

Kdybyste měla předat mladým sestrám nějaké poselství či myšlenku, co by to bylo?

Opakovaně říkám: ne každý může být sestrou, ne každý má ten dar, proto buďte pyšní na svoji profesi!

Lucie Konvičná
redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si