„Flastr“ se vyráběl i z rybích měchýřů

Ve svém životě si ji vyzkoušel už každý. Pomáhá nešikům, kteří si způsobí drobné zranění, kuřákům, kteří se snaží zbavit svého návyku, ale i ženám, které se chtějí chránit před otěhotněním. Vyrábí se ve všech možných tvarech i barvách a původ slova, které ji označuje, není dodnes přesně znám. Řeč je o náplasti – upraveném zdravotnickém materiálu, který slouží k překrytí rány, fi xaci obvaziva nebo k nouzové fi xaci poranění.

Náplast však může být vybavena i polštářkem nesoucím ve své struktuře léčivo nebo cíleně působící prostředek. Přestože náplast je vynález pocházející z počátku 20. století, podávání léků „přes kůži“ není žádná novinka. Praktikovali je již staří Egypťané. A hojení ran je staré jako lidstvo samo.

Smithův papyrus (pocházející z doby kolem 1600 př. n. l., nalezený v blízkosti Luxoru v Egyptě a pojmenovaný podle svého nálezce, amerického egyptologa Edwina Smitha) popisuje 48 chirurgických případů včetně různých poranění, jejich prognózu i léčbu. K chirurgickým diagnózám nejčastěji patřily otevřené rány, fraktury a abscesy; prováděla se také obřízka. Zlomeniny se fi xovaly přiložením zvířecích kostí a textilií napuštěných pryskyřicí. Žádné z tehdy užívaných chirurgických nástrojů se však nedochovaly. K ošetření úrazů a zlomenin se používalo sutur (sešití) a kauterů (vypalování), jakož i obvazování ran k usnadnění hojení. Na rány se přikládala kombinace medu s tukem nebo pryskyřicí, ke krytí ran se používaly také plátěné obvazy máčené v kozím mléce. Egyptská medicína vycházela z léčivých účinků mnoha druhů ovoce i zeleniny a využívala k léčbě i pryskyřic stromů, včetně myrhy a kadidla. Jako adstringentních a dezinfekčních přípravků se užívalo antimonu, mědi a dalších minerálů.

Chvála hnisu přetrvala staletí

Hippokrates (460–370 př. n. l.) přikládal velký význam infekci v ráně a vytvořil koncept primárního a sekundárního hojení ran. Prosazoval vlhký způsob ošetřování a kladl důraz na čištění rány, k čemuž používal teplou vodu a jako antiseptikum ocet a víno. Jako první znal také důležitou roli kompresní terapie v léčbě pacientů s bércovým vředem žilní etiologie.

První dodnes dochovaný přehled medicínských znalostí starověkého Říma psaný v latině se nám dochoval v encyklopedickém díle s názvem Artes (Vědy) Aurelia Cornelia Celsa (53 př. n. l.–7 n. l.). Dílo původně obsahovalo minimálně 21 svazků, nám se jich však dochovalo pouze osm, věnovaných právě medicíně. Poslední z nich pojednává o frakturách, rupturách a luxacích a zaznamenává i tak smělé a ambiciózní výkony, jako je odstranění rozdrcených částí lebky. Uvádí se zde, že po provedení výkonu musí chirurg věnovat pozornost čtyřem základním známkám zánětu, jimiž jsou calor, rubor, dolor, tumor – tedy zvýšená teplota, zarudnutí, bolest a otok. Skutečným lékařským kolosem římské éry se stal Galénos (129–216 n. l.). Jeho učení se opíralo o teorii, že pro hojení ran je podstatná tvorba hnisu. Do ran, které nejevily známky supurace, se proto aplikovaly cizí látky ve snaze stimulovat tvorbu hnisu. Rána se traumatizovala žhavým železem a rozpáleným olejem. Ke krytí ran se používala pšeničná mouka a mořské houby nasáklé olejem či vínem. Jeho myšlenky přežívaly v praxi po staletí a jeho tezí „pus bonum et laudabile“ (volně přeloženo „chvála hnisu“) se při hojení ran řídili ranhojiči až do 15. století.

Jedním z významných chirurgů, který je považován za jednoho z otců moderní chirurgie a soudní patologie, byl Ambroise Paré (1510–1590). Královský chirurg Jindřicha II., Františka II., Karla IX. a Jindřicha III. se svému chirurgickému umění naučil na bojišti. Respektoval pět konvenčních zásad chirurgického řemesla: odstraňovat, co je přebytečné, napravovat, co je dislokováno, oddělovat, co je srostlé, spojovat, co je rozdělené, a napravovat všechny ostatní defekty přírody. Jeho hlavní inovace spočívala v odmítnutí do té doby standardních léčebných postupů u střelných ran – jejich vypalování rozžhaveným železem nebo vroucím olejem za účelem zabránění otravě, zanícení a rozkladu tkáně před zahájením léčby směřující ke zhojení. Místo vypalování spoléhal pouze na hojivé metody s užitím mastí zhotovených z vaječného žloutku, růžového oleje a terpentýnu. Paré se také jako první zmiňuje o čištění otevřených ran larvami hmyzu. Ke zlepšení výsledků hojení ran používal stříbrné plátky.

Původní náplasti lékárníci vařili

Nedílnou součástí léčby ran byly po staletí i hojivé masti. A právě ty daly zřejmě vzniknout i slovu fl astr a později i slovu náplast. Podle autora knih „Ze zákulisí slov“ Michala Novotného se slovo fl astr používalo ve středověku zcela běžně. Proniklo k nám na přelomu 14. a 15. století nejspíš prostřednictvím němčiny jako zkomolenina původního řeckého emplastron (náplast, doslova přeloženo však znamenalo „nanášená mast“), které dostalo ve středověké latině podobu emplastrum. Během 15. století se fl astru začalo česky říkat přílepek, ale to se neujalo, a tak zvítězila náplast. Soudí se, že jde o jakýsi polopřeklad latinského emplastrum, místo latinské předpony em- se dala česká ná- a základ plastrum se více méně nechal v podobě plast, což znamenalo jednak mast a jednak plást, tedy tenkou vrstvu něčeho.

Původní náplasti se vyráběly z viskózní pasty, která se nanášela na poraněné místo. Základem této hmoty byly různé pryskyřice, tuky, vosky a oxid olova. Vzniklou směs bylo nutné před použitím zahřát a poté rozetřít na vhodný materiál.

První samolepicí náplasti se začaly vyrábět až v druhé polovině 19. století. Jedním z těch, kteří měli na jejich vzniku podíl, byl německý lékárník Oscar Troplowitz, spoluvynálezce krému Nivea, který v roce 1901 vynalezl Leukoplast. V roce 1890 koupil německou farmaceutickou společnost Paula Carla Beiersdorfa a postupem času z ní vybudoval velkou továrnu s názvem Beiersdorf and Co. Zabýval se mj. i výrobou gázového krytí, po kterém rostla poptávka ze strany lékařů. Soustředil se na nalezení alternativy pryskyřičného materiálu, protože pryskyřice působila alergické reakce. V roce 1897 vyráběl gumové lepicí pásky, které však nebyly pro svoji silnou přilnavost vhodné pro lidskou pokožku. V roce 1901 se mu po velkém úsilí podařilo konečně vyrobit náplast, která měla odpovídající přilnavost i trvanlivost. Oxid zinečnatý eliminoval problém podráždění pokožky a bílý prášek dodal náplasti světlou barvu. Světově první bílá gumová náplast s oxidem zinečnatým byla na světě a dostala název Leukoplast (z řeckého leukos – bílý a plastos). Leukoplast však nebyla vhodná na rány, protože neabsorbovala krev. V roce 1921 vyrobila společnost náplast, která dostala název Hansaplast a která už měla speciální polštářek neobsahující léčiva. Tato náplast sloužila k rychlému krytí drobných či řezných ran. V následujících letech byly náplasti dále vylepšovány – stávaly se elastičtějšími a byly nařezány na jednotlivé díly s centrálními polštářky. V roce 1953 se společnosti Beiersdorf and Co. podařilo poprvé vyrobit voděodolné náplasti a v roce 1962 udělala průlom s novým typem krytí ran, který obsahoval viskózní vlákna, jež bránila přilepení podložky k ráně, čímž se výrazně zkrátil proces hojení.

K prvním výrobcům náplastí patřila v 19. století také anglická fi rma Bernharda Brauna (dnes nese jeho jméno – B. Braun). Ten v roce 1864 převzal otcovu lékárnu Rosenapotheke a začal s výrobou vlastního lékárenského zboží. Mezi ně patřil i „anglický fl astr“. Jednalo se o kus taftové látky, jejíž jedna strana byla potřena roztokem vyrobeným z rybích plynových měchýřů. Základem tohoto roztoku byly kousky sušeného rybího měchýře (z vyzy velké – druhu jeseterovité ryby) rozpuštěné ve vodě, denaturovaném lihu a glycerinu. Vzniklá směs byla lepkavá a pomáhala zastavit krvácení. Druhá strana látky byla napuštěna benzoinovou tinkturou.

S vynálezem náplasti je spojováno i jméno Američana Earla Dicksona – člena výzkumného oddělení společnosti Johnson & Johnson. Traduje se, že jeho žena Josefína byla nešikovná a často se pořezala při vaření. Earl přemýšlel, jak by se mohla ošetřit sama, kdyby se řízla, když on nebude doma. A protože pracoval ve fi rmě Johnson & Johnson, která vyráběla lepenky a gázy, přišel na jednoduchý způsob – na stůl položil kus lepenky, potom složil kousek gázy a položil ji doprostřed lepenky. Josefína se tak mohla rychle a snadno ošetřit. Earl Dickson ukázal svůj vynález řediteli společnosti, kterému se zalíbil, a tak se v roce 1920 objevila na trhu náplast.

Dnes najdeme na trhu celou řadu výrobců náplastí a využití náplastí je široké. Slouží nejen ke krytí ran a fi xaci obvazových materiálů, ale jsou i nosiči léčiv a dalších účinných látek. Také hojení ran je dnes věnována velká pozornost a neustále se objevují nové a nové materiály, jejichž vhodný výběr je základem správné péče o rány.

Magda Hettnerová, redakce Florence

Literatura:

1. Pospíšilová A. Léčba chronických ran – včera, dnes a zítra. Postgraduální medicína. 2005;7(3):282–287 [online]. [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/lecba-chronickych-ran-vcera-dnes-a-zitra-167128

2. Hojení ran. Mezníky v historii ranhojičství [online]. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.hojeniran.cz/teorie/historie.aspx

3. Wikipedie. Oscar Troplowitz [online]. 6. 4. 2014 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Troplowitz

4. Zelená hvězda. Historie náplastí [online]. 13. 2. 2008 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.zelenahvezda.cz/clanky-a-studie/odborne-clanky/historie-naplasti

5. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Léčivá náplast [online]. 2009 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.cpzp.cz/clanek/1265-0-Leciva-naplast.html

6. Mediafax. Víte, jak vzniklo frisbee nebo náplast? Podívejte se na nápady, které vydělaly miliardy [online]. 20. 7. 2013 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/zpravy/354504-vite-jak-vzniklo-frisbee-nebo-naplast-podivejte-se-na-napady-ktere-vydelaly-miliardy/

7. Arův ararat. Náplast [online]. 21. 10. 2012 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://aruvararat.webnode.cz/news/naplast/

8. Meysenbug C. Beiersdorf commemorates the 150th birthday of NIVEA’s founding father Oscar Troplowitz – Hamburg’s Kunsthalle hosts exhibition [online]. 17. 1. 2013 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www.beiersdorf.com/newsroom/press-news/all-news/2013/01/2013-01-17-pr-150th-birthday-of-oscar-troplowitz

9. Ďuricová I. Oscar Troplowitz (NIVEA) [online]. 5. 1. 2012 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www.podnikajte.sk/inspiracia/c/598/category/zahranicne-pribehy/article/oskar-troplowitz.xhtml

10. Wepman D. Dickson, Earle. American National Biography Online [online]. [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www.anb.org/articles/20/20-01923.html

11. Porter R. Dějiny medicíny od starověku po současnost. 2. vyd. Praha: Prostor, 2013

12. Novotný M. Náplast neboli fl astr. Regina [online]. 15. 7. 2005 [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/naplast-neboli-flastr-175628

 

• tisk
• předplatit si