Alarmující nárůst nadváhy a obezity a jak ji řešit

Špatné stravovací a pohybové návyky společně ruku v ruce se snadno dostupnými nekvalitními potravinami a jejich nadměrným množstvím jsou hlavními příčinami rozvoje nadváhy a obezity u dětí i dospělých a velkou překážkou při zvládání kil navíc. Ač dnes máme metody, jak obezitu léčit, odborníci připomínají, že jde o proces doživotní a nelze jej zvládnout bez adekvátní změny životního stylu. Pojďme se tedy na problém podívat společně s MUDr. Ditou Pichlerovou, Ph.D., z Centra léčby obezity Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol a MUDr. Janem Boženským z Dětského oddělení Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice.

V čem vidíte z pohledu pediatra největší problém v případě dětské obezity?

J. Boženský: V datech vidíme významný nárůst počtu dětí s nadváhou a obezitou od roku 1991 do roku 2021 a také změnu poměru nadváhy a obezity. Zatímco v roce 1991 byly 3 % dětí s obezitou a 6 % dětí s nadváhou, dnes máme poměr opačný, tedy 9,9 % dětí s nadváhou a 16,6 % dětí s obezitou. Dominují obézní děti nad dětmi s nadváhou, což je alarmující. Většinou neplatí, že děti z obezity vyrostou. Trend v posledních 2 letech jistě nezpomalil. Nebude to možná znít pěkně, ale jako hlavního viníka nárůstu obezity u dětí vidím jednoznačně rodiče.

D. Pichlerová: Víme, že když má dítě oba rodiče obézní, má 80% pravděpodobnost, že bude v dospělosti také obézní. V české dospělé populaci má normální hmotnost pouze 32 % obyvatel.

Proč došlo k takovému nárůstu obezity u dětí?

J. Boženský: Podle mě jsme dětem nedali možnost nebýt obézní. Zavřeli jsme je doma, především v době covidové epidemie, posadili je k on-line programům i výuce a nedali jim informace o následcích takového jednání a o tom, jak je tento nový způsob života potřeba kompenzovat. Bohužel v mnoha případech nadměrný počet hodin u obrazovek, počítače a mobilního telefonu dětem zůstal, a to i do pozdních nočních hodin. K tomu můžeme připočítat nadměrný příjem energie v potravinách a nápojích – typické jsou energetické nápoje, jež jsou velmi levné, energeticky bohaté, narušují spánek, přičemž porucha spánku vede ke zvýšené produkci stresového hormonu a ten vede k nadbytečnému ukládání tuku. Jasně zde vidíme začarovaný kruh, do kterého se děti dostaly.

Od jakého věku se s obezitou setkáváte?

J. Boženský: S obezitou se setkáváme již od batolecího věku. Měli jsme 3leté děti, které měly hmotnost 45 kg, nemohly chodit, a přitom jejich obezita nebyla způsobena poruchami endokrinního systému.

Jaké možné komplikace s sebou obezita nese? Jsou u dětí a dospělých stejné?

D. Pichlerová: Obezita s sebou nese řadu zdravotních rizik. Všem pacientům se zvyšuje riziko dalších onemocnění, jako je diabetes 2. typu, hypertenze, choroby srdce, onemocnění pohybového aparátu, poruchy spánku, metabolizmu a další. Metabolický syndrom se projevuje stále dříve. Musíme si také uvědomit, že obezita zkracuje délku dožití. Děti s obezitou umírají dříve než jejich rodiče. Hlavní příčinou jsou již zmíněné metabolické choroby a obezitou vyvolané choroby srdce, vč. srdečního selhání. Musím taky upozornit na výrazně vyšší výskyt zhoubných nádorů u obézních osob.

J. Boženský: Obezita v dětství s sebou nese řadu rizik do budoucna. Pro děti do 10 let vlastně ani nemáme definici metabolického syndromu, pro věk 10–15 uvádíme, že je stejný jako u dospělých. Pokud tedy mají děti s obezitou příznaky metabolického syndromu v 6 letech, okolo 30 let mohou mít první infarkt. Je důležité, aby se děti a dospělí s obezitou dostali k lékařskému ošetření a změnili své životní návyky, aby snížili riziko vzniku těchto závažných zdravotních komplikací.

Do jaké míry se na obezitě podílí genetická determinace a epigenetika?

J. Boženský: Genetická determinace hraje určitou roli při vzniku obezity, ale není jediným faktorem. Studie ukazují, že 60–80 % populace má geny, které ji predisponují k rozvoji obezity. To, zda budou nebo nebudou aktivní, záleží i na chování předchozích generací.

Uveďme si příklad. Obezita těhotné ženy vede k jinému nastavení imunitního systému, které předává svému dítěti. Dítě tak má jinou startovací základnu pro rozvoj obezity než dítě štíhlé ženy. Dostane-li se potom potomek k tzv. rizikovým potravinám, do oblasti obezity se dostane mnohem snáze a rychleji.

Studie také dokazují, že děti s obezitou, podobně jako např. autistické děti, mají jiné složení mikrobiomu než děti štíhlé.

Je tedy důležité brát v úvahu jak genetické faktory, tak i epigenetické mechanizmy při prevenci a léčbě obezity.

Podívejme se tedy na největší nepřátele zdravého způsobu života…

J. Boženský: Velkým problémem je bezbřehé uvolnění chutí, např. představa, že každý den musí být něco sladkého v jídelníčku. Sladkosti a zmrzliny se nepovažují za energeticky plnohodnotné jídlo, přitom jsou velmi kalorické. Podívejte se na francouzskou kuchyni – kompletní menu tvoří polévka, hlavní chod a dezert, který je součástí jídla, je podáván v malém množství. Francouzi nejedí zákusek nebo zmrzlinu samostatně. Dezert jako součást běžného jídla je v pořádku, glykemický index bude nižší. Stejně tak např. ovoce, i to slouží ve francouzské kuchyni jako dezert.

Dalším zásadním problémem je, kromě složení stravy a nadměrné konzumace sladkých nápojů, také frekvence jídel. Velmi často je bohužel vynechávána snídaně, protože je to pro naše tělo jednodušší, než si po náročném dni odepřít večeři. A to určitě není správně.

V neposlední řadě musíme zmínit doporučenou denní dávku zeleniny a ovoce na den pro dospělého. Víme, kolik to je? Světová zdravotnická organizace uvádí min. 400 g v poměru 2 : 1 ve prospěch zeleniny. V české populaci je asi 60 % osob, které jedí méně než jednu porci zeleniny denně, tedy žádnou.

To jsou tři základní pilíře, na kterých celý problém stojí: čistá voda na pití není chutná, snídaně není důležitá a minimální doporučené množství zeleniny je nadměrné a nezvládnu ho sníst.

Jaký je největší problém u dospělých?

D. Pichlerová: U dospělých je výhoda, že již není nutná spolupráce rodičů. Sami si v určitém věku uvědomí, že je potřeba věc řešit. Bohužel to většinou není okolo 18 let, ale přibližně až mezi 25. a 30. rokem života, což už ale bývá relativně pozdě, zejména pokud se jedná o těžkou obezitu. Co nabídnout 25letému muži, který má 160 kg? Zůstává v podstatě jediná možnost – medikamentózně jej připravit k bariatrické operaci. Problém umocňuje to, že tito lidé již pravděpodobně několikrát za život zkoušeli nadměrná kila shodit a několikerým zhubnutím a zase přibráním si poškodili metabolizmus.

Nové výzkumy také ukazují, že chuť a hlad jsou regulovány pomocí hormonů, že je nelze ovládat jen pomocí vůle. Čím je člověk obéznější, tím větší roli hrají neuromodulátory, které podporují patologickou hedonickou složku (viz čl. dr. Pichlerové, Florence 2/2024), tedy to, že jíme z emocionálního důvodu. A ta je u osob s obezitou velmi silná, dostávají se do začarovaného kruhu.

Navíc nám samozřejmě chybí pohyb, jsme generace sedících lidí. Úplně jsme ztratili přirozený pohyb, většina z nás nepracuje fyzicky, nechodíme pěšky za prací, děti sedí u mobilů a počítačů.

Proč je tak složité odolat tzv. rizikovým potravinám a stravovat se zdravě?

D. Pichlerová: Vše komplikuje dostupnost. Můžeme jednoduše říci, že na každém rohu máme mamuty a nemusíme je lovit. Máme vše snadno k dispozici. Nezdravé jídlo je levnější než to zdravé. Je všude. Útočí na nás reklamy ze všech stran, jsou i v pořadech pro děti. Doplňují to bezedné misky a kotlíky, akce 1 + 1, XXL balení, obecně větší porce atd. Další problém je už ono zmíněné geneticky dané hormonální nastavení na úrovni hypotalamu. Hubnutí vlastně není fyziologický proces, pro tělo je přirozené přibírat, nikoli hubnout. Proto když se začneme snažit o redukci kil, pocítíme větší hlad, větší chuť, většina myšlenek se nám při dietě začne točit okolo jídla. Jsme více unavení, tím pádem se nám nechce víc sportovat. Stává se z toho začarovaný kruh.

Jaké jsou vhodné léčebné možnosti a jak dlouho léčba trvá?

D. Pichlerová: Obezita je smrtelné onemocnění. Je to onemocnění velmi vážné, spojené s dalšími komorbiditami, s genetickou determinací a epigenetickou nástavbou. Než si to lidé uvědomí, jsou často již ve fázi těžké obezity. Naštěstí ale víme, že obezitu do značné míry léčit lze, podmínkou ovšem je, že se musí jednat o léčbu doživotní. Kromě základní úpravy stravy a pohybu máme k dispozici léčbu kombinační, ve které se prolínají bariatrie s medikamentózní léčbou a vše na sebe musí navazovat a vzájemně se střídat tak, aby byl pacient udržován v určitých mantinelech. Léky se v určitých intervalech berou doživotně. Dokud se nepřesuneme do dalších léčebných možností jako např. změn na úrovni genomu atd., jinou možnost léčby, a především udržení stavu nemáme.

Farmaka ovlivňují chuť na jídlo i množství snězené potravy, dostavuje se po nich brzká sytost. Fungují skvěle jako most nebo berlička v léčbě, protože osoby s obezitou často velmi dobře vědí, co mají nebo nemají jíst, kdy a jak, jsou edukovány nutričními specialisty, ale hlava je vede úplně jinam.

Jedná se vždy o léčbu doživotní?

D. Pichlerová: Ano, v případě léčby obezity se jedná o doživotní stav. Je potřeba léčbu dobře nastavit a průběžně sledovat a upravovat, nelze si říci, dosáhl/a jsem požadované hmotnosti, je to napořád a nemusím nic dále řešit. Beze zbytku je potřeba uplatnit změnu životního stylu jako základ. Bez té pacientům nepomůže ani farmakologická léčba ani bariatrie, hmotnost neudrží. I po bariatrické operaci dochází po určitém čase k tzv. vyčerpání efektu a je potřeba vhodně v léčbě pokračovat. Tzv. selhání léčby vidíme v případech, kdy byla špatně nastavena následná péče.

Musíme si také uvědomit, že není snadné zhubnout např. 80 kg. Pokud se to podaří, nastává jiný problém – pacient se dostává do velkých depresí kvůli svému vzhledu. Musí podstoupit plastické chirurgické zákroky, které pomohou řešit jeho nadměrné kožní řasy a další problémy. Je to tzv. paradox hubnoucích – začnou vnímat své tělo mnohem více. Studie ukazují, že výrazné zhubnutí velmi často vede k psychickým problémům. Pacienti totiž často doufali, že zhubnutí vyřeší i další problémy, např. vztahové, rodinné, psychické, a pak jsou zklamáni, že tomu tak není, dokonce se často problémy ještě zhorší. Psychika je potom natolik mocná, že jo-jo efekt přímo očekáváme. Znovu se tak dostáváme do bludného kruhu. Doporučuji proto spolupracovat s psychoterapeutem a využívat kognitivně-behaviorální terapii.

Co by mělo být záchrannou brzdou?

J. Boženský: Doživotním řešením nadváhy a obezity není dieta, ale ZMĚNA, nastavení životního stylu tak, abychom se do oblasti obezity ani u dětí, ani u dospělých nedostávali. Pro zhubnutí je dobré nehledat zdůvodnění proč, ale prostě chtít.

D. Pichlerová: Z pohledu lékařů se musíme naučit zachytit osoby s nadváhou, děti i dospělé, a nedovolit jim přejít do stadia obezity. Člověk s nadváhou by měl vědět, že je potřeba ji řešit, zde je efekt léčby největší. Ve stadiu obezity už potom mnoho řešení nemáme.

 

---

Výhled do budoucna

V přípravě je také Národní program léčby obezity a vybudování sítě obezitologických pracovišť a center po celé republice. Vznikl program BUĎ FIT 2024, jehož součástí je mobilní aplikace, chytré hodinky, propojení na STOB a další, vše hravou a veselou formou jako motivace pro děti s nadváhou.

 

• tisk
• předplatit si