COVID-19
 
Zpět na přehled článků

Florence Akademie

Kompetence diabetologických – edukačních sester

Datum: 30. 8. 2014

Edukace pacientů s chronickým onemocněním je celosvětově považována za nezbytnou součást moderní léčby pacientů. Vzhledem k tomu, že diabetes mellitus představuje v současné době jedno z nejzávažnějších chronických onemocnění a jeho léčba je multifaktoriální, je edukace pacientů zcela zásadní.

Diabetes mellitus je chronické onemocnění se sklonem ke specifickým orgánovým komplikacím, jako je retinopatie, nefropatie, neuropatie a urychlený vznik aterosklerózy. Toto onemocnění je charakterizováno trvalou přítomností nemoci, nezbytností dodržovat komplexní léčebný režim, fázemi zlepšení a obdobími zhoršení nemoci, jež nelze vždy předpovídat. Jedná se o nemoc sice léčitelnou, ale ve své podstatě nevyléčitelnou, s rizikem akutních a pozdních komplikací, různě rychle progredujících a v některých případech vedoucích až k invaliditě nemocného a vyžadujících dodržování řady zásad a pravidel. Pacienti s DM musejí denně vykonávat řadu činností, aby udrželi glykémie v žádoucím rozmezí a zabránili rizikům, která mohou jejich nemoc zhoršit. Potřebují proto udržet motivaci v péči o sebe samé. Je nezbytné, aby měli dostatek znalostí o své nemoci a své znalosti obnovovali a rozšiřovali podle nových lékařských postupů, účinků nových léků a nových technických pomůcek. Edukace osob s diabetem nikdy nekončí.

Vzhledem k trvalému nárůstu výskytu diabetu se v současné době hovoří o pandemii třetího tisíciletí. Předpokládá se, že v roce 2025 bude na světě 325 miliónů diabetiků. S tímto narůstajícím trendem souvisí široký okruh problémů osob s diabetem, které se promítají v rovině osobní, profesionální, politické i sociální a které je nutno řešit. Nejvíce alarmující je nárůst diabetiků 2. typu (bohužel i u dětí), který souvisí s nezdravým životním stylem, absencí fyzické aktivity, s nárůstem obezity ve všech věkových skupinách.

foto: Profimedia

V mnoha světových studiích bylo prokázáno, že primární prevencí lze oddálit výskyt diabetu u predisponovaných osob, sekundární a terciální prevencí lze dosáhnout oddálení či zmírnění rozvoje pozdních specifických komplikací a snížení počtu předčasných úmrtí, která jsou přičítána na vrub diabetu.

Schéma pacienta s chronickým onemocněním (viz obr. 1) je důležité, abychom se uměli vcítit do role pacienta s chronickým onemocněním, v tomto případě s cukrovkou, u kterého byla zahájena intenzivní léčba inzulinem. Co představuje toto onemocnění nejen pro pacienta, ale také pro celou rodinu?

Je to razantní změna, obrovský zásah do dosavadního života. Aplikace inzulinu představuje pro některé pacienty/rodinu četné stresy, zákazy, časové omezení životních aktivit, restrikce v oblasti výživy. Je to psychická zátěž, nutnost přizpůsobit se jiným životním podmínkám.

Co vyžaduje pacient od zdravotnického personálu? Hlavně psychickou podporu, pomoc, dostatek relevantních informací, kvalitní ošetřovatelský přístup na profesionální úrovni, lidský přístup a hlavně pomoc při řešení nesčetných problémů, které přináší chronické onemocnění.

Co vyžaduje zdravotnický personál od pacienta? Je to hlavně adaptace na onemocnění, léčbu, velmi důležitá je compliance neboli spolupráce pacienta se zdravotnickým personálem. Velmi podstatné je vytvoření partnerského vztahu a je nutné vést pacienta k zodpovědnosti za péči o své zdraví, aby se naučil o sebe pečovat co nejlépe.

Společným cílem pacienta a zdravotnického personálu je co nejlepší a nejpřijatelnější kvalita života. K naplnění tohoto cíle je důležité, aby pacient získal potřebné vědomosti, osvojil si nezbytné penzum činností, schopností učinit správná rozhodnutí tak, aby novou situaci zvládnul a integroval se do běžného života.

Tyto náročné požadavky, nové léčebné postupy, moderní technologie, pomůcky, nové léky, nové inzuliny vyžadují nutnost nejen počáteční edukace, ale neustálé reedukace nejen osob/rodiny s diabetem, ale i zdravotníků, přičemž je třeba brát v úvahu i časovou náročnost. Proto lékaři a nelékařští zdravotničtí pracovníci pracující v oboru diabetologie měli potřebu komplexní a důslednější péče o diabetiky a v roce 1994 při České diabetologické společnosti (ČDS) vznikla Sekce sester při ČDS, následně byla v roce 2005 založena v České asociaci sester (ČAS) diabetologická sekce. Obě sesterské sekce kooperují, pořádají vzdělávací semináře, workshopy pro pacienty i zdravotníky, podílejí se na preventivních akcích pro veřejnost, mediálních kampaních, vytvářejí edukační materiály. Spolupracují s dalšími společnostmi a asociacemi (FEND, Diabetická asociace České republiky, Svaz diabetiků, Nadace rodičů a přátel diabetických dětí aj.), které se podílejí na edukaci nejen osob s diabetem a jejich rodin, ale i široké veřejnosti.

Sestry pracující v oboru diabetologie provádějí komplexní nebo cílenou opakovanou a vlastně nikdy nekončící (trvající celý život) edukaci u osob s diabetem a jejich blízkých. Vyvstává tedy potřeba posílení kompetencí, neboť dominantní úlohou v práci sestry v diabetologii se stává edukace, která by měla být prováděna profesionálními edukátory nejen se vzděláním zdravotnickým, ale i pedagogickým, psychologickým, sociálním. ČAS usiluje o zařazení nových zdravotních výkonů pro sestry. Diabetologická sekce se připojila k této důležité a náročné aktivitě a za velké podpory ČAS, ČDS a ČLK prosadila do sazebníku výkonů výkon Reedukace pacienta s diabetem mellitem a jemu blízkých osob. Výkon lze vykazovat pouze ambulantně, šestkrát za rok, trvání 40 minut. Další podmínkou je, že výkon může vykazovat sestra, která absolvovala specializační pomaturitní studium (Ošetřování, léčení a edukace diabetiků; Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech se zaměřením na ošetřovatelskou péči pacienty s diabetem mellitem) nebo má PSS a certifikovaný kurz pro všeobecné sestry v edukaci diabetiků akreditovaný MZČR, IKEM Praha.

Co nás trápí, o co usilujeme?

V souladu s Národním diabetologickým programem na rok 2012–2022 je záměrem vytvořit komplexní systém edukace prováděný erudovanými profesionálními edukátory v krajských a okresních edukačních pracovištích, který by zabezpečil všeobecnou dostupnost edukace pro pacienty nejen při diagnostice diabetu mellitu, ale opakovaně v průběhu nemoci. Znamená to, že pracovní náplní zdravotníka – edukátora by měla být edukace. Jen vyškolení edukátoři by pak mohli poskytovat tuto specializovanou službu nejen u diabetologů ale i u praktických lékařů, u kterých je dispenzarizováno značné množství diabetiků 2. typu. Proto je nezbytné zavést a institucionalizovat systém vzdělávání pro edukátory.

Doufáme, že se nám podaří v budoucnu prosadit možnosti a kompetence specializovaných sester v diabetologii z Anglie. Jejich kompetence jsou široké, mohou dokonce předepisovat některé léky a pomůcky – tzv. „nursing prescriber“.

Uvedení těchto shora uvedených vizí do praxe je otázkou střednědobého výhledu v rámci několika dalších let. Vzhledem k počtu diabetiků a reálné možnosti zlepšení kvality jejich života (včetně ekonomických souvislostí) je nezbytné se danou problematikou a rozvojem jejího řešení zabývat a aktivně k ní přistupovat.

V letošním roce vznikla pod vedením prof. MUDr. Alexandry Jirkovské, CSc., při České diabetologické společnosti „Pracovní skupina pro edukaci“, která sdružuje lékaře diabetology, praktické lékaře, obezitology, zdravotní sestry (edukátorky) a nutriční terapeuty. Cílem této pracovní skupiny je zlepšit péči a kvalitu života osob s diabetem.

Mgr. Marie Jouklová, Bc. Vladimíra Havlová, diabetologická sekce ČAS

 
  • tisk
  • předplatit si