Zpět na detail čísla

Číslo 12 / 2016

Zemřela přední česká představitelka konceptu sebepéče PhDr. Renata Halmo, Ph.D.

Datum: 12. 12. 2016
Autor: Lenka Špirudová; Martin Hemelík; Marie Zvoníčková

Dne 21. září 2016 zemřela ve věku 55 let po dlouhé těžké nemoci vážená paní PhDr. Renata Halmo, Ph.D.

Odešla velice originální a vnitřně bohatá osobnost s vyhraněnými názory a postoji, s ohromnou vnitřní vůlí a energií. Lze ji charakterizovat různými přídomky – sestra s bohatou (i mezinárodní) praxí, středoškolská a univerzitní pedagožka, vědecká pracovnice a organizátorka, ale i manželka a maminka dvou dětí a nezdolná bojovnice se zákeřnou chorobou, které nakonec podlehla.

Její studijní, profesní a akademická dráha byla plna nezměrného úsilí, osobního nasazení a úžasné vnitřní energie. Bylo tomu tak i proto, že tato dráha nebyla zdaleka přímočará a jednoduchá, ale spíše plná různých peripetií a nelehkých situací.

PhDr. Renata Halmo, Ph.D., absolvovala střední zdravotnickou školu v Prostějově v oboru zdravotní sestra a poté byla přijata k magisterskému studiu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala v roce 1986 v oboru pedagogika – péče o nemocné. Po krátkém působení na střední škole nastoupila jako odborná asistentka na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Vyučovala ošetřovatelství na II. interní klinice, a to studenty oboru všeobecné lékařství a studenty učitelského oboru pedagogika – ošetřovatelství. Jednalo se o významný moment nejen v jejím profesním a osobním životě, ale také z hlediska rozvoje vysokoškolsky pěstovaného oboru ošetřovatelství na lékařské fakultě. Stala se první vysokoškolsky vzdělanou sestrou na plný pracovní úvazek, která se na LF UP zabývala profesionálně ošetřovatelstvím. V tomto období stvrdila svou rostoucí odbornou způsobilost úspěšným složením rigorózní zkoušky z oboru pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V roce 1991 přerušila svou slibně se rozvíjející akademickou kariéru a odešla do Spolkové republiky Německo, kde působila v nemocnici Mnichov – Schwabing jako sestra u lůžka v řadě nemocničních oddělení. Pracovala i v domácí péči Ambulante Krankenpflege – H. Bethke a učila na zdravotnické škole Berufsfachschule Für Krankenpflege in München jako klinická učitelka (Unterrichtsschwester).

Po desetiletém zahraničním působení se vrátila do České republiky a nastoupila zpět na akademické pracoviště v Olomouci, které se ovšem mezitím transformovalo v samostatný Ústav teorie a praxe ošetřovatelství LF UP. Velmi rychle zde uplatnila velké množství teoretických znalostí i praktických zkušeností. V krátkém čase se jí podařilo zorganizovat, vyučovat a do praxe prosazovat mnoho užitečných aktivit, které poznala v německém prostředí. S jejím jménem je spojen zejména rozvoj konceptu sebepéče v klinické praxi, ale také koncept kinestetické mobilizace, bazální stimulace i první kurzy pro mentorky klinické praxe v České republice. Pro nedávno vzniklý ústav byly její pedagogické a organizátorské schopnosti i výrazné dispozice k vědecké práci neocenitelným přínosem.

 

Za záslužnou práci se dočkala i ocenění

Nepřerušené kontakty s německými kolegy jí umožnily organizovat po dobu šesti let (2003–2009) tzv. jarní školu, během které se na jeden týden scházeli na půdě Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství čeští studenti i sestry z klinické praxe se svými kolegy z ošetřovatelské školy v Jeně (obor Pflegemanagement), aby si při praktickém nácviku osvojovali základní principy konceptu sebepéče a jeho řízení. Za tuto záslužnou práci v oblasti implementace konceptu deficitu sebepéče v České republice získala dr. Halmo ocenění předsedy Holsteiner Pflegegespräche Verein profesora Dr. Olafa Scupina.

Aktivity dr. Halmo v oblasti vědecké, pedagogické a organizátorské se rozvinuly do úctyhodné šíře. Věnovala se organizaci vědeckých konferencí s mezinárodní účastí pořádaných Ústavem teorie a praxe ošetřovatelství LF UP v Olomouci. Zároveň byla autorkou či spoluautorkou čtyř desítek vysoce odborných statí, článků, e-learningových opor, rovněž koncipovala řadu odborných přednášek. Na pedagogickém poli věnovala velké úsilí práci se svými studenty, zejména při vedení bakalářských a diplomových prací. Nelze pominout ani to, že působila jako členka redakční rady časopisu Diagnóza v ošetřovatelství a také jako členka mezinárodních odborných institucí Florence Network či Des Deutsches Network der SPDT (tj. Společnosti pro teorii deficitu sebepéče).

foto: autoři

Bohužel její profesní život byl v letech 2009–2010 vystaven dalším zkouškám. V důsledku reorganizace pracoviště byl zničen výborně pracující tým původního Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství LF UP. Podstatná část klíčových pracovníků (včetně dr. Halmo) odešla. Dr. Halmo se rozhodla pro návrat k sesterské práci v Mnichově. České akademické prostředí ale neopustila. Pedagogicky působila v Ústavu zdravotnických věd na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Hluboké rozčarování a rozhořčení spojené s přerušením jejího působení v Olomouci však do konce svého života nesla velmi těžce.

V roce 2013 úspěšně ukončila doktorské studium na 1. LF UK Praha, na Ústavu pro humanitní studia v lékařství, v oboru lékařská etika. Ve své disertační práci „Sebepéče jako projev autonomie člověka v procesu péče“ se zabývala sebepéčí z pohledu filozofie a etiky. Zúročila nejen své dlouhodobé zkušenosti s prosazováním konceptu sebepéče, ale zároveň se pokusila s úspěchem poukázat i na základní filozofické a etické souvislosti a důsledky tohoto pozoruhodného modelu. Práce byla v tomto směru natolik cenná, že bylo potřebné, aby se s ní mohla seznámit i širší odborná veřejnost. To se podařilo díky tomu, že disertační práce byla publikována v knižní podobě pod názvem Sebepéče v ošetřovatelské praxi v roce 2014 nakladatelstvím Grada.

Bohužel v té době již nemoc plně ovládla její život. Nebylo jí dopřáno, aby mohla naplno rozvinout svou akademickou a profesní kariéru a především aby mohla předávat své rozsáhlé znalosti a dovednosti studentům i kolegům a využívat je tak pro blaho pacientů, na které vždy myslela nejvíce. Nemoc byla příliš silným protivníkem, a tak se v podzimním čase tohoto roku životní pouť Renaty Halmo uzavřela.

Pro nás, a jistě i pro všechny, kteří se s ní setkali, bylo nesmírnou ctí, že jsme s ní mohli, byť třeba jen na krátký čas, jít společně životem a spolupracovat. Čest její památce.

Lenka Špirudová, Martin Hemelík, Marie Zvoníčková

 
  • tisk
  • předplatit si