XXIX. kongres České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny

Kongres České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny se uskutečnil ve dnech 5.–7. října 2023 v Praze – sekce nelékařských zdravotnických pracovníků

XXIX. kongres České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM) již tradičně hostil sekci nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP). Po dva dny probíhaly přednášky a diskuze na aktuální témata v oboru – moderní trendy ve vzdělávání a praxi, multioborová spolupráce, zvyšování kompetencí sester, bezpečnost pacienta, péče a zajištění dětského pacienta nebo téma psychické pohody zaměstnanců ve zdravotnictví. Přednášky byly obohaceny o příspěvky ze zaslaných abstrakt a součástí programu byly i workshopy a posterová sekce. Účastníky přivítala a nelékařskou sekci zahájila Mgr. Jana Flajšingrová z FN Brno, vedoucí Sekce anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny České asociace sester (ČAS).

Mgr. Jana Flajšingrová.

Čestným hostem zahájení nelékařské sekce byl prof. MUDr. Petr Štourač, Ph.D., MBA, FESAIC, místopředseda ČSARIM, jež účastníky přivítal a vyzdvihl potřebu NLZP v jakékoli péči o pacienta a potřebu kvalitní a fungující týmové spolupráce a komunikace.

Mgr. Jana Flajšingrová, PhDr. Martina Šochmanová, MBA.

PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka České asociace sester, jako čestný host, ve svém vystoupení připomněla dynamiku rozvoje intenzivní medicíny, jež byla umocněna pandemií covid-19, a vyjádřila svoji lítost nad tím, že se znovu otevírá otázka a diskuze o tom, zda je potřeba, aby se sestry dále vzdělávaly. V době pandemie mnohokrát zaznělo, že „sestra je naprosto nezastupitelným členem multidisciplinárního týmu a nikdo ji nemůže nahradit“, proto ji znovunastupující diskuze velmi mrzí. Účastníkům poděkovala za účast na vzdělávací akci tohoto typu a vyzvala je, aby byli sdruženi v profesní organizaci.

Během zahájení byla udělena cena sekce ARIP ČAS. V rámci kongresu ČSARIM tradičně oceňuje NLZP osobnost z oboru Intenzivní péče (za celoživotní dílo, přínos, rozvoj, vzdělávání). Nominace zasílají vrchní sestry anesteziologicko-resuscitačních pracovišť z celé České republiky, vítěze volí/ hlasuje výbor sekce ARIP. Letos bylo ocenění uděleno za Rozvoj oboru intenzivní péče. Byla vybrána PhDr. Markéta Swiatkovská (Kočí) z KARIM FN Ostrava, za svoji dlouholetou práci. Působí jako sestra specialitka na lůžkové části KARIM, jako konzultantka pro prevenci VAP, koordinátorka praktické výuky NLZP, podílí se na organizaci konferencí (například Colours of Sepsis), je oceňována za své odborné znalosti, zkušenosti z praxe, pedagogickou práci i bohatou publikační činnost.

PhDr. Markéta Swiatkovská (Kočí).

Pro první blok přednášek se mikrofonu ujal opět prof. Štourač, jež přednesl téma simulačního vzdělávání (nejen) pro NLZP. „Loni jsme si položili otázku, zda si máme kde hrát, neboli zda existují prostory pro simulační výuku. Po odpovědi ano jsme se rozhodli podívat se na meziroční progres a zeptat se, zda jsou simulační centra opravdu takzvaně ˏvycházející hvězdouʹ, zda jakou se považují, nebo je to jen profesní slepota a nadšenectví“. V České republice máme jednu z nejhustších sítí simulačních center v Evropě, simulační medicína je nedílnou součástí pregraduálního vzdělání na všech lékařských fakultách ve všech akreditovaných studijních programech. Největší simulační centrum v Evropě vzniklo při LF MU v Brně, nejen co do velikosti budovy, ale především objemem činnosti (v roce 2022 mělo pouze 18 dní bez jakékoli edukační aktivity). Informovanost o oboru a rozrůstající se komunita jsou jasnými ukazateli rozvoje oboru simulačního vzdělávání. Nyní je potřeba soustředit se na kvalitu tohoto vzdělávání a velkou výzvou je vzdělávání samotných lektorů. Výuka simulací není jednoduchá a nelze ji kvalitně provádět bez tréninku a mnoha hodin zkušeností. Proto existuje 4letý doktorský studijní program Simulace v medicíně, zřízený roku 2021. V současnosti jej absolvuje stejný počet lékařů jako NLZP. Zřízena byla také Pracovní skupina pro simulace v medicíně Asociace děkanů LF ČR, která je driverem v tom, kam se má simulační vzdělávání vyvíjet. Simulace jsou součástí každého kongresu. „Mým názorem tedy je, že simulační medicína je opravdu ˏraising starʹ ve vzdělávání a věřím, že to není supernova, která vzápětí shoří, ale je to něco, co bude formovat generace vzdělávající se v biomedicínských profesích.“

PhDr. Ivana Mádlová, PhD., MBA, poslankyně parlamentu a členka Podvýboru pro oblast specializačního a profesního vzdělávání, vědu a výzkum, zabývající se vzděláváním zdravotnických pracovníků, vystoupila s tématem aktuálního problému ošetřovatelství, kterým je nedostatek sester a jejich vzdělávání. Ve výboru je činná proto, že se opět zvažuje přesun vzdělávání sester na SZŠ. Již z předchozí přednášky vyplynulo, že vzdělání je nedílnou součástí profese lékařů i nelékařů, a je žádoucí a nezbytné mít sestry vzdělané. V roce 2004 se v souvislosti se vstupem ČR do EU přesunulo vzdělání sester na terciální úroveň. Od té doby se ale neustále objevuje názor, že je potřeba vrátit sesterské vzdělání zpět na 4leté studium SZŠ s argumentem, že se sestry vzdělávají velmi dlouho (4 + 3 roky), osobní náklady jsou tedy příliš vysoké, změna by vyřešila nedostatek sester. Operuje se také argumentem, že bakalářky do praxe nenastupují, což ale není pravda (jak potvrzuje spoluautorka příspěvku PhDr. Marie Zvoníčková). Příčiny nedostatku sester jsou objektivně způsobeny negativní demografií, nastavením a neustálými změnami systému zdravotnictví, snahami měnit vzdělávání, vznikem profese zdravotnického asistenta a jejich přijímáním místo všeobecných sester a další. Nesporný je také problém odchodu do důchodu aktuální generace sester 55+, která nemá za sebe náhradu. Problém nastává také s nejmladší generací nastupujících sester, které jsou nazývány „hop-on hop-off“ generací, která očekává progresivní nabídky práce, účast v týmech, kariérní růst atd., navíc mnohem více reflektuje work-life balance a další. V neposlední řadě do situace vstupuje problematika organizace praxí, úvazků a odměňování. Dalšími problémy v tematice nedostatku sester je nadměrná psychická zátěž a odchody sester z lůžkové do ambulantní péče. „Vzhledem k náročnosti práce není bezpečné snižovat nároky na vzdělání sester, což potvrzují i recentní studie (Aiken)“, uzavírá PhDr. Mádlová.

V dalším bloku přednášek věnovaných multioborové spolupráci zaznělo například téma biomedicínského inženýrství, data z ÚZIS, canisterapie v prostředí intenzivní péče nebo například virtuální realita a její využití v chirurgii, která byla ukázána v praxi při využití v IKEM.

Blok zaměřený na vyšší kompetence v praxi moderoval Mgr. Mario Pytel, DiS., který přednesl svůj příspěvek na téma Kompetence u anesteziologických sester. Anesteziologický obor zahrnuje oblasti od anesteziologické ambulance přes perioperační péči, pooperační péči i léčbu bolesti – a záleží na nás, jakým směrem se budeme chtít vydat. Pokud to bude cesta se sestrami s většími kompetencemi a větší autonomií, je možné absolvovat kurz na Ostravské univerzitě, který sestává z teoretické výuky střídavě v Ostravě a na NCO NZO v Brně, s přípravou v simulačním středisku a mnoha hodinami praxe. Pokud se podíváme na náplň činnosti anesteziologických sester v anesteziologické ambulanci, tvoří jej administrace, edukace, předanesteziologické vyšetření a na konci informovaný souhlas. První tři fáze může vykonávat sestra pod dohledem lékaře. Nesmíme ovšem zapomínat, že pokud na sestry delegujeme další výkony, je potřeba zase další delegovat směrem od ní, aby nedocházelo k přetěžování, například pomocí administrátorů.

Velkým tématem odpoledního bloku se stala léčba bolesti a Acute Pain Service (systém péče o hospitalizované pacienty s (akutní) bolestí). Z pohledu anesteziologických sester jej přednesly Mgr. Anna Rousková, DiS., a staniční sestra Hana Šmídová z Krajské nemocnice Liberec. Jak systém implementovat ukázal MUDr. Viktor Kubricht, Ph.D., z 3. LF UK a ARO Nemocnice na Homolce. Uvedl, že incidence velké bolesti se uvádí mezi 30 a 70 % a problematiku tišení bolesti je potřeba řešit. Je potřeba o ní rozšiřovat povědomí a zahrnout ji do vzdělávání, bez znalostí není správná praxe. Pacientovi věříme, že ho něco bolí, je bez diskuze, že vnímání bolesti je velmi subjektivní. Zajímavé je, že stres a strach z bolesti před operací může komplikovat pooperační stav, a to na numerické škále bolesti až o celý 1 stupeň. Prokazatelně také víme, že multimodální analgezie snižuje množství opiátů a uplatnit můžeme také preventivní analgezii. Při tišení bolesti jde o to co nejlépe a efektivně využít stávající možnosti (nové léky proti bolesti zatím nejsou a asi ani v dohledné době nebudou). Podstatou modelu „bez bolesti“ je opora ve vybavení, lidech vzdělaných v problematice a správně nastavených procesech a pravidlech.

Nefarmakologické možnosti léčby bolesti shrnula ve svém příspěvku Mgr. Michaela Hlávková, ale to se již přesouváme do sekce věnované zajištění dítěte, kde zazněly přednášky na témata zajištění cévních vstupů u dětí nebo trendy v resuscitaci novorozence, kde Bc. Pavla Neradová z JIRP VFN Praha ukázala resuscitaci v první fázi po porodu zajištěním na pupečníku pomocí speciálního křesla.

Posledním blokem, který bychom zde rádi zmínili, byl odpolední blok druhého dne zaměřený na psychickou pohodu zaměstnanců ve zdravotnictví a wellbeing, témata, jimž je věnována pozornost i na mezinárodní půdě. MUDr. Jana Šeblová, Ph.D., FESEM z Ústavu epidemiologie 2. LF UK ukázala data z longitudinální studie asi 4,5 tisíce respondentů, probíhající v období 2020–2022 v České republice, o dopadech pandemie na psychické zdraví zdravotníků. Pandemie podle MUDr. Šeblové extrémně nasvítila problémy a témata, která ve zdravotnictví již byly (mluvíme o nedostatku a přetížení zdravotníků, psychických problémech a dalších) a ukázala vekou potřebu úpravy nejen pracovních podmínek, ale například i atmosféry v týmech, uplatňování work-life balance, resilience a wellbeing, fitness pro tělo i duši, optimismu a další. Pro pomoc zdravotníkům vznikl program Systém psychosociální intervenční služby – SPIS (Florence o něm několikrát psala, např. Flo1/2021, Flo Plus 7/2023, pozn. red.), jež funguje jako program individuální péče nebo také jako program podpory středního managementu, a na který se lze v případě potřeby obrátit.

Roli peerů (zdravotníků pomáhajících zdravotníkům) vysvětlily Mgr. Iveta Gongalová a Mgr. Ivana Trnková, předsedkyně bloku, roli interventky (pro sekundárně zasažené) Mgr. Šárka Albrechtová z FNKV, jež představila techniku mindfulness i v závěrečných variích.

Program kongresu byl nabitý přednáškami, následování diskuzemi, mnohá sdělení obsahovala ilustrační videa, která jsou dále dostupná na sítích. V příštím roce proběhne již 30. ročník, na který se jistě můžeme těšit.

 

Mgr. Markéta Zbranková
Redakce Florence

 

Workshop – operační sál