Prevence je v případě kardiovaskulárních příhod klíčová. Většina populace zná nejzávažnější rizikové faktory, vysokou hladinu LDL cholesterolu a hypertenzi, stejně jako další negativní vlivy jako je kouření, diabetes, obezita a další. Přesto si velká část veřejnosti riziky příliš hlavu neláme. A to včetně těch, kteří prodělali nějaký typ cévní příhody, ať už mozkové, anebo srdeční. Dokládá to průzkum autorů K. Kotsevy et al. (Eur J Prev Cardiology 2019), kteří nedávno zkoumali chování více než 8000 pacientů ze 27 převážně evropských států. Všichni účastníci studie již v minulosti prodělali kardiovaskulární příhodu, a to buď před půl rokem, anebo dříve. Čeští pacienti v mezinárodním srovnání příliš neobstáli. U 54 % z nich realizátoři studie zaznamenali zvýšený krevní tlak, byť mezinárodní průměr byl 46 %, 38 % Čechů také má zvýšený LDL cholesterol nad hranici 1,8 mmol/l oproti průměrnému výsledku probandů na úrovni 32 %. 46 % českých pacientů je obézních a 22 % kouří, oproti 38 % a 19 % v průměru. Vůbec nejhůře jsme ovšem dopadli při srovnání pravidelné fyzické aktivity, zatímco jen 15 % Čechů se navzdory prodělané kardiovaskulární příhodě hýbe alespoň 30 minut pětkrát týdně, mezinárodní průměr činí 34 %.

6 z 10 hypertonikům chybí informace o nemoci

V České republice také proběhl v květnu letošního roku průzkum agentury STEM/MARK, do kterého bylo zahrnuto 504 českých pacientů ve věku 35+, kteří se potýkají s hypertenzí, případně s dyslipidemií. Celkem 43 % z nich přiznalo, že léky neužívá zcela pravidelně, zpravidla proto, že na ně zapomenou. Lidé ve věku 35-45 častěji uvádějí, že léky neužívají, protože mají dojem, že je nepotřebují. Čtvrtina pacientů s hypertenzí a dyslipidemií má o své diagnóze pouze základní informace a detailně ji se svým lékařem neřeší, 6 z 10 hypertonikům chybí detailnější data o nemoci a léčebných možnostech.  

Problém non-adherence k léčbě je pro pacienty s chronickými chorobami, které navíc nebolí, typický. Ovlivňuje ji řada faktorů, typ osobnosti pacienta, jeho věk, intelekt, vzdělání a socioekonomický status, schopnost lékaře vysvětlit pacientovi problém, vzájemná důvěra obou stran, délka terapie, léčebný režim, pocítění efektu léku a jeho nežádoucí účinky.

Důsledky non-adherence u rizikových pacientů jsou pochopitelně nepříznivé. Podle autorů studie Kettani et al. (Stroke 2009) u pacientů nerespektujících léčbu se o 28 % zvýší výskyt cévní mozkové příhody, o 15 % infarktu myokardu, o 41 % více z nich nemá kontrolovanou hypertenzi.

Pacientům s kardiovaskulárními riziky mohou pomoci přiměřená režimová opatření včetně jednoduchého dávkovacího schématu léků. Situaci usnadňují tzv. fixní kombinace, které zahrnují více léčiv v jedné tabletě. Řadu otázek pacientům zodpoví i web www.srdcevhlave.cz, jehož garantem je Česká internistická společnost ČLS JEP.