Doménou psychiatrické sestry je komunikace

Liší se práce psychiatrické sestry v zařízení, jehož péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, a terapeutky v soukromém terapeutickém zařízení? Jak a v čem? Na to jsme se zeptali Nikol Koksteinové, která má s oběma těmito rolemi své zkušenosti. Pracuje totiž jako psychiatrická sestra v Krizovém centru RIAPS, které poskytuje komplexní péči o člověka v různých obtížných životních situacích 24 hodin denně, a zároveň jako terapeutka v soukromém sanatoriu Dům Moniky Plocové, které se zaměřuje na terapeutické služby v oblasti závislostí.

Jak jste se dostala k práci terapeutky a psychiatrické sestry?

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu a po ní jsem studovala činoherní herectví na DAMU. V následujících letech jsem se dostala přes různé životní peripetie až k propojení těchto dvou oborů, a tím se stala dramaterapie a práce psychiatrické sestry, kterou vykonávám nyní.

Jak dlouho už v tomto oboru pracujete?

Od roku 2004. Předtím jsem si prošla ještě chirurgickými obory – pracovala jsem jako instrumentářka na operačním sále a v jednu dobu jsem dokonce běhala po Praze jako sestra v domácí péči. Všechny tyto zkušenosti zhodnocuji i při své současné práci. Čerpám i z psychoterapeutického výcviku INSTEP – integrativní Gestalt, který momentálně navštěvuji.

Liší se v něčem pacienti KC RIAPS a Domu Moniky Plocové?

Ano. V KC RIAPS jsem převážně v kontaktu s lidmi, kteří se ocitli v náročné životní situaci, která ohrožuje jejich psychické zdraví, jsou v závažné osobní či vývojové krizi. Jsou to lidé, u kterých může být pobyt na lůžkovém oddělení odrazovým můstkem pro další ambulantní psychoterapeutickou péči, anebo lidé s psychiatricko-sociální problematikou, u kterých může pobyt na lůžkovém oddělení změnit dosavadní nepříznivý stav.

V soukromém sanatoriu Dům Moniky Plocové se Nikol Koksteinová zaměřuje na terapeutické služby v oblasti závislostí
fota: www.monikaplocova.cz

Naopak v Domě Moniky Plocové (DuMP) jsem v kontaktu s klienty, kteří jsou motivováni ke změně svého životního stylu, tj. chtějí žít kvalitní život bez závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách. Nejde jen o drogy, ale o celostní změnu v přístupu k existenci bytí, tedy pojetí života bez závislosti jako takové.

Spolupracujete i s jejich rodinami a blízkými?

Téma spoluzávislosti, které se týká celého rodinného a vztahového systému kolem závislého jedince, je toho nedílnou součástí. Blízcí, přátelé a rodina chtějí závislému jedinci pomoci, ale dost často se jedná o jejich potřeby a představy, jak by měl žít a jednat. Toto spoluzávislé okolí si velmi často neví rady, a proto i oni vyhledávají pomoc. Klienty DuMP bych charakterizovala převážně jako lidi, kteří paradoxně vědí, co nechtějí, a jsou otevřeni ke změně svého životního stylu.

V KC RIAPS pracujete jako psychiatrická sestra. Do jaké míry jsou její kompetence podle vás dostatečné?

Kompetence psychiatrické sestry jsou takové, jak je daná sestra pochopí a využije. Z psychiatrické sestry se asi nikdy nestane přes noc psychiatr, ale pakliže vládne přirozenou inteligencí, pochopí, že její doménou je komunikace s pacienty, klienty a samozřejmě i s kolegy v týmu. Základem této práce je jistý duchovní a lidský rozměr. Pokud ji někdo dělá, „protože musí“, nebo proto, že je pohodlnější než třeba práce na operačním sále, pak brzy pohoří. Ve výbavě psychiatrické sestry by také neměla chybět jistá dávka sebereflexe a emoční inteligence. Když to shrnu, myslím si, že kompetence jsou už dávno rozdané. Jde jen o to, jak je využijete, co chcete, a hlavně – co sleduji tím, že je mám. Pokud jde jen o ego, pak budou kompetence stále nedostačující. Pokud jde o smysl naší práce, jsme kompetentní už dávno.

K léčbě duše se využívá i arteterapie – léčení prostřednictvím obrazu a výtvarných aktivit

V čem práce psychiatrické sestry spočívá?

K mým obvyklým činnostem patří aplikace injekcí, podávání medikace per os, ošetřování drobných poranění, péče o základní potřeby klientů a především vytvoření pocitu bezpečí. Dále je to samozřejmě práce krizového interventa, což je převážně naslouchání a podpora. Nedílnou součástí této práce, která de facto dominuje, jsou terapeutické techniky, jako je nácvik relaxace, práce s dechem, stabilizační cvičení, prvky bodyterapie a bioenergetická cvičení. Svou práci vnímám tak, že obě pracoviště propojuji právě v těchto terapeutických činnostech – co se mi osvědčí v krizovém centru, aplikuji v DuMP a naopak.

A v čem se naopak práce v těchto dvou zařízeních liší?

V DuMP mám prostor a ve své službě jsem svým pánem. Jsem tam hodně naladěna na potřeby klienta a na prvním místě je lidský přístup, samozřejmě ruku v ruce s odborným přístupem. Je na mně, abych obstála, takže je velmi důležité věřit si v tom, co dělám. I v KC RIAPS mám poměrně velkou volnost, naše práce je hodně samostatná, což ovšem s sebou nese velký tlak na schopnost vyhodnotit situaci a umět se rozhodnout. Právě prostor pro samostatnou práci je to, čeho si na obou svých pracovištích velmi cením.

Co ještě je pro vás ve vaší práci důležité?

Abych se při ní cítila bezpečně, což se cítím jak v KC RIAPS, tak v DuMP. Důležitý je podle mě i lidský a odborný přístup a v neposlední řadě je nutné i neustálé sebevzdělávání.

PhDr. Jarmila Škubová

→ kdo je

Nikol Koksteinová
Jednačtyřicetiletá psychiatrická sestra a terapeutka, která po absolvování střední zdravotnické školy vystudovala DAMU, obor činoherní herectví. Od roku 2004 pracuje v oboru psychiatrie jako psychiatrická sestra a terapeutka. Věnuje se mj. i dramaterapii. Ve zdravotnictví pracovala jako sestra v domácí péči a instrumentářka na operačním sále. V současné době je frekventantkou psychoterapeutického výcviku INSTEP – integrativní Gestalt. Jako terapeutka pracuje v soukromém sanatoriu Dům Moniky Plocové, kde pomáhá klientům s řešením problémů se závislostí. V Krizovém centru RIAPS, které zřizuje hlavní město Praha, pracuje jako psychiatrická sestra.

• tisk
• předplatit si