Historie porodu od pravěku po novověk

Jedna věc spojuje ženy napříč historií, a sice porod. Ať už žily v pravěku, středověku či novověku, vždy bylo jejich posláním přivádět na svět potomky svého rodu.

V pravěku zřejmě ženy rodily tím nejpřirozenějším způsobem: v přírodě, v jeskyni, tam, kde mohly zaujmout polohu, která jim byla příjemná, bez toho, aby je někdo nutil ležet na lůžku nebo sedět na porodním křesle (Jančíková, 2013).

Z mladého paleolitu se dochovala soška, která byla nalezena v Předmostí na Moravě a která představuje rodící ženu. Soška zřejmě souvisela s tehdejší porodní magií a sloužila jako ochrana ženy před častým úmrtím na horečku omladnic. Porodní bolesti byly navíc považovány za zlo, jež pochází od zlých lidí nebo od zlých nadpřirozených bytostí, proto rodičky používaly tyto zvláštní předměty, kterým říkaly amulety (Trča, 1971).

V době předkřesťanské již ženy nerodily v přírodě, ale v bezpečí svých příbytků většinou v koutě se slámou nebo na lavici. V křesťanské době rodily (zejména ty urozené) ve vyhrazených hradních komnatách, později na zámcích, a k dispozici už měly vystlané postele. Později se stalo tradicí, že šlechtičny rodily na zvláštních dřevěných křeslech, která vypadala jako běžná židle s opěrkami, ale uprostřed byl vyříznutý otvor, pod nějž se umisťoval kbelík nebo nějaká jiná nádoba pro jímání porodních tekutin. Porodní křesla se dědila z generace na generaci (Janíčková, 2013).

Ve středověku rodily ženy většinou vsedě na porodních židlích a ke zmírnění porodních bolestí se využívalo odvaru z makovic nebo alkoholu, což ale bylo doprovázeno vysoce nežádoucími jevy, jako je ospalost či ztráta sebeovládání (Trča, 1971).

V raných dobách novověku rodily ženy z měst své potomky v bezpečí svého domova. I ženy na vesnicích rodily ve staveních, zejména v kuchyni, ve které měly připravený tzv. kout (postel se zástěnou). V této době však nebylo nic nenormálního, když žena porodila na poli nebo někde na mezi či na louce, protože neměla právo, aby byla v jiném stavu doma a byla oproštěna od tvrdé práce.

V literatuře ze 16. století se můžeme dočíst o metodách porodní pomoci. Píše se tam například: „Aby se při nesprávných polohách, jako je poloha příčná nebo koncem pánevním, porodní bába snažila dosáhnout změny pomocí pokynů, jak má žena měnit polohu. Za porodu pak si má bába namastit ruce olejem a obracet dítě, zasouvat zpět nožky apod. Nepostupuje-li porod a bábě se nepodařilo pomoci, přichází ranhojič, který v matce dítě rozřezává.“ (Vojtová, 1970). Tyto porody asi nemohly skončit jinak než smrtí dítěte i rodičky, která buď vykrvácela, nebo byla nakažena infekcí. „Kromě pokusů o porodnický obrat se už také prováděl císařský řez, ale na mrtvé ženě, a plod byl přitom vybaven řezem z boku. Takto narození, pokud zůstali naživu, měli zpravidla přízvisko Boček. Ženy rodily doma a mnoho jich v souvislosti s porodem zahynulo.“ (Vojtová, 1970).

Soška rodící ženy pocházející z mladého paleolitu zřejmě sloužila jako ochrana rodících žen před horečkou omladnic
fota: Flickr, autorky

Porodní křesla se dědila z generace na generaci

Dnes si může rodička vybrat polohu i místo porodu

Na začátku 20. století bylo 90 % porodů prováděno doma s pomocí porodních bab. Lékárenský průmysl v tomto období objevil několik léků na zmírnění bolesti při porodu. Tyto léky v podobě injekcí nebo čípků však působily na novorozence i na rodičku nepříznivě, a tak se přestaly používat. Některé léky byly časem zdokonaleny a staly se uznávanými prostředky k tišení porodní bolesti.

Záznamy z 60. let 20. století z Paříže uvádějí: „Ženy rodily zejména v gynekologickém křesle. Nohy měly zvednuté v třmenech, obaleny bílým plátnem. Porodník vedl pouze nefyziologicky probíhající porod, zbytek obstarávala porodní asistentka.“ (Soubrain, 1979).

V 70. letech 20. století probíhal porod následovně: „První dobu porodní trávila rodička většinou v polosedě, při druhé době porodní byla rodičce doporučena poloha na boku (pro usnadnění šroubovitého pohybu hlavičky plodu při průchodu malou pánví).“ (Trča, 1971). V momentě, kdy byla hlavička miminka zahlédnutá v pochvě, přišel lékař; nástřih hráze mohl provádět pouze on s asistencí ženské sestry.

Během prosince 2014 jsme provedly průzkum o alternativách porodu, na který odpovědělo 32 žen ve věku od 60 do 90 let, které rodily v 50.–70. letech minulého století. Z dotazníku vyplynulo, že v tomto století ženy opravdu neměly takový komfort, jako mají rodičky dnes. Nikdo se jich neptal, jak chtějí rodit, a ani jim nebyly navrženy žádné jiné možnosti. Avšak v následné konverzaci jsme zjistily, že respondentky by chtěly vyzkoušet porod do vody protože se z médií dozvěděly, že je to pro novorozence ten nejlepší způsob, jak přijít na svět.

Dnes si může rodička vybrat polohu při porodu, má na výběr i to, zda porodí doma, nebo v porodnici. Může navštěvovat předporodní kurzy, aby byla na porod zcela připravena. I přes tyto možnosti většina žen stále rodí v gynekologické poloze na lůžku v pohodlí porodnic.

Dříve si rodičky nemohly vybírat, jak a kde chtějí rodit. Dnes již mohou.

Také role porodní asistentky se změnila. Dnes je porodní asistentka uznávána jako plně zodpovědný zdravotnický pracovník: pracuje v partnerství se ženami, aby jim poskytla potřebnou podporu, péči a radu během těhotenství, porodu a šestinedělí. Vede fyziologický porod na svou vlastní zodpovědnost, poskytuje péči novorozencům a dětem v kojeneckém věku. Tato péče zahrnuje preventivní opatření, podporu normálního porodu, zjišťování komplikací u matky nebo dítěte, zprostředkování přístupu k lékařské péči nebo jiné vhodné pomoci a provedení nezbytných opatření při mimořádné naléhavé situaci.

Petra Boudová, Kateřina Hanzlíčková, Martina Zítková, PhDr. Kristina Janoušková, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

Literatura:

1. Čepický P, Líbalová Z. Historie vedení porodu [online]. Levret, 2007 [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2007-14/?pdf=20

2. Švarcová V. Střípky z historie – Porod v dobách středověku [online]. Webmagazín Rozhledna, 2014 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=13843

3. Meryl. Porodní stolička z pohledu lékaře [online]. Porodnice.cz [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://www.porodnice.cz/clanky/porodni-stolicka-z-pohledu-lekare

4. Jančíková E. Jak se kdysi… Praha: ARISTA Books, 2013. ISBN 978-80-87867-03-7

5. Vojtová M a kol. Dějiny československého lékařství. Svazek I. – do r. 1740. Praha: Avicenum, 1970

6. Soubrain A. Žena v bílém plášti. 1. vydání. Praha: Lidové nakladatelství, 1979. 376 s. ISBN 26-005-79

7. Trča S. Budeme mít děťátko. 1. vydání. Praha: Avicenum, 1971. 248 s. ISBN 08-050-71

• tisk
• předplatit si