Ošetřovatelství v pojetí Joyce E. Travelbee

Souhrn: Přehledová studie si klade za cíl poukázat na pojetí ošetřovatelství představené Joyce E. Travelbee a současně přiblížit pojetí ošetřovatelství v kontextu historického vývoje. Příspěvek byl zpracován jak s podporou textů Joyce E. Travelbee, tak dalších zahraničních interpretů.
Klíčová slova: ošetřovatelství – Joyce Travelbee – proces – intervence – historie.

Nursing in the works of Joyce E. Travelbee

Summary: The aim of our overview study is to point out nursing of Joyce E. Travelbee and at the same time to bring the conception of nursing in the context of historical development. The work was processed with the support of both texts of Joyce E. Travelbee so as with the texts of other foreign authors.
Keywords: nursing – Joyce Travelbee – process – intervention – history.

„Jak bude napsána budoucnost ošetřovatelství, záleží na našich dnešních činech. Každá sestra píše část historie, pouze ona může rozhodnout, jak bude historie napsána.“

Joyce E. Travelbee
(Interpersonal Aspects of Nursing, 1966, s. 3)

Úvod

Pojem „ošetřovatelství“ může označovat mnoho významů, ať již činnost sestry, tj. ošetřování nemocných (Havránek et al., 1989), disciplínu, obor, praxi, teorii či profesi (Berman, Snyder, 2012). Při pokusu ozřejmit a definovat pojem „ošetřovatelství“ bylo shledáno, že existuje mnoho definic či objasnění tohoto pojmu. Nutno připomenout, že v průběhu několika staletí procházelo ošetřovatelství řadou změn, kvůli nimž docházelo ke změnám v jeho pojetí. Co však napomohlo definovat ošetřovatelství? Byl to rozvoj vzdělávání, přístrojová technika, či nové poznatky v medicíně? Pro získání odpovědi na položené otázky je nezbytné vrátit se v čase samotného vývoje ošetřovatelství.

Pojetí ošetřovatelství v kontextu historického vývoje

Pokyny pro ošetřování nemocných byly popsány již v době křesťanství (Kutnohorská, 2010), avšak k rozvoji a posunu v chápání ošetřovatelství došlo až ve druhé polovině 18. století díky válkám, epidemiím a rozvoji medicíny, které vyvolávaly zvýšenou potřebu péče a ošetření (Kafková, 1992). Ve druhé polovině 19. století (1860) pojala Florence Nightingale ošetřovatelství jako „činnost, která využívá prostředí pacienta jako pomoc v jeho uzdravení“ (Berman, Snyder, 2012, s. 13). Tím se jí podařilo zformulovat definici ošetřovatelství, a to i přesto, že své pojetí ošetřovatelství definicí neoznačila. K rozvoji a novému pohledu na ošetřovatelství přispělo mnoho sester teoretiček na konci 19. a počátku 20. století. Jako příklad lze uvést Claru Weeks-Shaw, jež byla autorkou prvního psaného ošetřovatelského textu Textbook of Nursing (Kniha o ošetřovatelství) vydaného v roce 1883, a Isabel Hampton Robb, která vydala Nursing: Its Principles and Practice (Ošetřovatelství: Jeho zásady a praxe) v roce 1893 (Hawkins, 1987). Teprve až na počátku 20. století byl zaznamenán vzestup publikační činnosti sester, kdy např. Bertha Harmer v knize Textbook of the Principles and Practice of Nursing (Kniha zásad a praxe ošetřovatelství) vydané roku 1922 pojala ošetřovatelství jako umění na základě vědy a principů a v roce 1939 společně s Virginií A. Henderson popsaly ošetřovatelství jako „takovou službu jednotlivci, která mu pomáhá dosáhnout nebo udržet zdravý stav duše a těla, nebo, kde návrat ke zdraví není možný, úlevu od bolesti a nepohodlí“ (Hawkins, 1987, s. 8). V poválečném období se jako jedna z prvních pokusila definovat ošetřovatelství Hildegard E. Peplau, a to skrze interpersonální proces zahrnující interakci mezi dvěma či více jedinci (Farkašová et al., 2006).

Další pokusy o definování ošetřovatelství bylo možné sledovat v 60. letech 20. století, kdy se další teoretičky ošetřovatelství pokusily rozpracovat své názory na ošetřovatelství. Ida Jean Orlando považovala za základ ošetřovatelství pozorování, hlášení, záznam a činnosti konané s pacientem nebo pro pacienta. Lydia E. Hall popsala tři aspekty ošetřovatelství: jádro, péče, léčba. V pojetí Ernestine Wiedenbach mělo ošetřovatelství čtyři součásti: filozofie, účel, praxe a umění (Hawkins, 1987). Nejrozšířenější definicí ošetřovatelství byla definice od Virginie A. Henderson (1966) (Berman, Snyder, 2012). V 60. letech minulého století publikovala své myšlenky i Joyce E. Travelbee, která v roce 1966 představila vlastní definici ošetřovatelství v knize Interpersonal Aspects of Nursing (Mezilidské aspekty ošetřovatelství). V roce 1980 bylo American Nurses Association (Americká asociace sester) ošetřovatelství definováno jako „diagnostika a zpracování odpovědí lidí na skutečné nebo potenciální zdravotní problémy“ (Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995, s. 3).

Díky činnosti teoretiček ošetřovatelství bylo postupně kultivováno pojetí ošetřovatelství jako vědy s kladením důrazu na vzdělávání v ošetřovatelství, filozofii moderního ošetřovatelství, zkoumání předmětu oboru ošetřovatelství a rozpracování struktury jeho teorie (Kutnohorská, 2010). Ke konci 20. století byly mnohé teoretické práce v ošetřovatelství zaměřeny na vyjádření vztahů mezi čtyřmi hlavními koncepty ošetřovatelství – osobou, prostředím, zdravím a ošetřovatelstvím. Protože tyto čtyři koncepty mohou být využity na jakoukoli oblast v ošetřovatelství, byly souhrnně označeny jako metaparadigma ošetřovatelství (Berman, Snyder, 2012). Ve 21. století jsou tak práce některých teoretiček ošetřovatelství považovány za významnou etapu v rozvoji ošetřovatelství jako samostatné vědní disciplíny (Farkašová et al., 2006).

Ošetřovatelství v pojetí Joyce E. Travelbee

Joyce E. Travelbee vyšla z předpokladu, že cíl ošetřovatelství je dosažen díky vytvoření mezilidského vztahu a sestra skrze svoji profesi uvádí ošetřovatelskou teorii do praxe. Ošetřovatelství definovala jako „dynamický a plynulý proces v určitém prostoru a čase, který je v neustálém vývoji. Jedná se o určitý zážitek nebo událost či soubor událostí odehrávajících se mezi sestrou a jednotlivcem nebo skupinou jednotlivců, kteří potřebují určitou pomoc nebo asistenci, kterou je jim sestra schopna poskytnout. Jinými slovy: Ošetřovatelství je mezilidský proces, kde ošetřující personál – sestra – pomáhá jednotlivci, rodině či komunitě předcházet nebo akceptovat onemocnění nebo utrpení s ním spojené, a pokud je to nutné a sestra je schopna, pomáhá nelézt smysl nebo důvod tohoto utrpení.“ (Travelbee, 1966, s. 5–6; Travelbee, 1996, s. 7, Marriner-Tomey, Alligood, 2002, s. 421).

Výrok „pokud je to nutné“ je však problematický, neboť v pojetí Joyce E. Travelbee lidé musejí najít smysl v utrpení a bolesti k udržení naděje (Thibodeau, 1983). Vše, co sestra vykonává pro pacienta, tzn. pro příjemce péče, tj. činnosti, které jsou zaměřeny na pomoc jedinci nebo rodině ve zvládání stresu a nemoci v době, kdy je pomoci nejvíce potřeba, Joyce E. Travelbee označila jako ošetřovatelský proces (Travelbee, 1966; Travelbee, 1966).

K dosažení cíle ošetřovatelství jsou nezbytné činnosti (intervence) sestry, které jsou vědomě postaveny na zmírnění utrpení a pomoci jednotlivcům najít smysl v jejich zkušenosti. K tomu je zapotřebí využití disciplinovaného intelektuálního přístupu kombinovaného s terapeutickým využitím sebe sama (Cook, 1989; Riehl, Roy, 1974). Vazbu disciplinovaný přístup Joyce E. Travelbee pojala jako logický způsob přiblížení se k ošetřovatelským problémům na podkladě znalostí a porozumění pojmům a principům ošetřovatelské a lékařské vědy a současně schopnost využívat tyto pojmy a principy v péči o pacienty. Při poskytování ošetřovatelské péče to znamená, že sestra je schopna čerpat a používat pojmy a principy z přírodních, fyzikálních, biologických, lékařských, ošetřovatelských a behaviorálních věd. Je schopna identifikovat pojmy a principy působící v ošetřovatelských situacích (Travelbee, 1966). Terapeutickým využitím sebe sama mínila schopnost vědomě využít ošetřovatelské intervence, což vyžaduje vlastní pohled, vlastní porozumění, porozumění dynamice lidského chování, schopnost interpretovat vlastní chování stejně jako chování ostatních a schopnost efektivně zasáhnout v ošetřovatelských situacích (Travelbee, 1966; Travelbee, 1996; Thibodeau, 1983; Marriner-Tomey, Alligood, 2002). Na základě myšlenek Joyce E. Travelbee lze vyložit termín „terapeuticky využít sebe sama“ jako využití schopnosti sebereflexe a komunikace.

Joyce E. Travelbee však nepředstavila konkrétní kroky, jak postupovat při pomoci jednotlivcům, rodinám a komunitám nalézt smysl v nemoci a utrpení, ale poukázala na schopnosti, kterými by měly sestry disponovat, a na specifické metody a přístupy, jejichž prostřednictvím může sestra nemocným jedincům pomoci přijmout své lidství. Metody a přístupy rozdělila na zdlouhavé (nepřímé) metody a přímé metody. Z tzv. zdlouhavých (nepřímých) metod představila metodu podobenství, přístup skrytého problému, přístup osobní zkušenosti. Mezi metody přímé zařadila dotazování žertem, vysvětlování a diskuzi o náboženské víře (Travelbee, 1966; Travelbee 1996; Meleis, 1997; Meleis, 2007). I přesto, že se uvedené metody jeví vhodné spíše pro činnost psychologů a psychiatrů, lze v nich sledovat dovednosti, které jsou pro sestru při poskytování ošetřovatelské péče nezbytné: schopnost komunikovat, naslouchat, sebereflexe a sdílení vnímání (Travelbee, 1966; Riehl, Roy, 1974). Ošetřovatelské intervence tudíž nelze provádět bez výše představených dovedností sester. V opačném případě by se pak jednalo o zaměření pouze na uspokojování biologických potřeb, nikoliv potřeb duševních, sociálních a spirituálních.

Závěr

Ošetřovatelství se v průběhu historie konstituovalo postupně, nejprve skrze praktickou činnost sestry, posléze tvorbu definic a formulaci základních idejí teoretičkami ošetřovatelství, které bylo potřeba otestovat a uplatnit jak v teorii, tak v praxi. Ošetřovatelství se dá stále ještě současně pojímat a chápat jako koncepce, profese, praktická činnost, definice, metaparadigma, vzdělání, disciplína, teorie či obor. Výše prezentované metody, techniky a dovednosti sester představené Joyce E. Travelbee v 60. letech minulého století se nabízejí jako inspirativní pro ošetřovatelství, ukazují cestu, jak efektivně pracovat s nemocným člověkem v průběhu poskytování ošetřovatelské péče, a implicitně poukazují na změnu ve vzdělávání budoucích nelékařských pracovníků, v našem případě sester. V této souvislosti si dovolíme upozornit, že i B. T. Basavanthappa (2007) v souvislosti s interpretací díla Joyce E. Travelbee poukázala na změny ve vzdělávacím systému. Do vzdělávacích programů doporučila začlenit zvýšený počet kurzů týkajících se existenciální filozofie, témat smrti, bolesti a úzkosti, respektive výuku spirituální péče (Basavanthappa, 2007).

PhDr. Věra Stasková, prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Literatura:

1. Basavanthappa BT. Nursing theories. New Delhi: Jaypee Brothers. 2007. ISBN 81-806-1963-X

2. Berman AJ, Snyder S. J. Kozier & Erb’s Fundamentals of Nursing: Concepts, Process and Practice. 9th ed. USA: Pearson, 2012. ISBN 978-0-13-802461-1

3. Cook L. Nurses in crisis: a support group based on Travelbee’s nursing theory. Nursing & health care: official publication of the National League for Nursing. 1989;10(4):203–205. ISSN 0276-5284

4. Farkašová D et al. Ošetřovatelství – teorie. Martin: Osvet, 2006. ISBN 80-8063-227-8

5. Hawkins JW. The Historical Evolution of Theories and Conceptual Models for Nursing 1987 [online]. [cit. 2011-10-16]. Dostupné na: http://www.eric.ed.gov/contentdelivery/servlet/ERICServlet?accno=ED284969

6. Kafková V. Z historie ošetřovatelství. Brno: IDVZP, 1992. ISBN 80-7013-123-3

7. Kozierová B, Erbová G, Olivieriová R. Ošetrovateľstvo: koncepcia, ošetrovateľský proces a prax 1. díl. Martin: Osveta, 1995. ISBN 80-217-0528-0

8. Kutnohorská J. Historie ošetřovatelství. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3224-4

9. Marriner-Tomey A, Alligood MR. Nursing theorists and their work. 5th ed. St. Louis, Mo: Mosby, 2002. ISBN 0-3230-1193-4

10. Meleis AI. Theoretical nursing: development and progress. 3th ed. Philadelphia: Lippincott, 1997. ISBN 0-397-55259-9

11. Meleis AI. Theoretical nursing: development and progress. 4th ed. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins, 2007. ISBN 978-07817-3673-2

12. Riehl JP, Callista LR. Conceptual Models for Nursing Practice. New York: Appleton Century Crofts, 1974. ISBN 0-8385-1201-1

13. Thibodeau JA. Nursing models: analysis and evaluation. Monterey (California): Wadsworth Health Sciences Division, 1983. ISBN 05-340-1149-7

14. Travelbee JE. Interpersonal aspects of nursing. Philadelphia: F. A. Davis, 1966.

15. Travelbee JE. Interpersonal aspects of nursing. 2nd ed. Oslo: Pensumtjeneste, 1996. ISBN 82-13-00568-6

Více o autorce:

PhDr. Věra Stasková, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice
1995: ukonč. SZŠ České Budějovice – Zdravotní sestra; 2001: ukonč. VZŠ – Všeobecná diplomovaná sestra; 2004: ukonč. Bc. studium, ZSF JU, České Budějovice – Všeobecná sestra; 2006: ukonč. Mgr. studium, ZSF JU, České Budějovice – Ošetřovatelství; 2009: rigorózní zkouška, ZSF JU, České Budějovice – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech; 1995–2001: Nemocnice České Budějovice, chirurgické oddělení, sestra u lůžka; 2001–2004: Nemocnice České Budějovice, kardiochirurgické oddělení – JIP, sestra specialistka; od 2004: ZSF JU, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, České Budějovice; 2009–2011: Nemocnice České Budějovice, neurochirurgické oddělení – JIP

Recenzovaly:

Mgr. Michaela Karbanová – Gynekologicko-porodnická klinika VFN v Praze

 

• tisk
• předplatit si