Chceme-li dosáhnout změn, musíme být jednotní

Česká asociace sester si v březnu letošního roku zvolila nové prezidium. Dosavadní prezidentku Mgr. Danu Juráskovou, Ph.D., MBA, nahradila ve funkci PhDr. Martina Šochmanová, MBA, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu – hlavní sestra IKEM Praha.

Jaké jsou vaše první dojmy?

Prostředí České asociace sester už znám několik let, od roku 2009 jsem byla členkou výboru Sekce managementu. Přesto je mnoho věcí pro mě nových. V současné době se seznamuji s chodem asociace po stránce organizační a především ve spolupráci s prezidiem stanovujeme kroky, které je třeba v nejbližší době nutně učinit.

Jaké první úkoly před vámi stojí?

Těch úkolů je mnoho a každý z nich je neméně důležitý. Přesto vidím jako zásadní úkol více a důsledněji prosazovat zájmy sester a hlavně, stejně jako u dalšího zásadního bodu – vzdělávání, je nutné tyto zájmy prosazovat jednotně. Stojíme také například na prahu doby, kdy začíná být velký nedostatek sester, což je obrovský problém a musíme na tuto situaci reagovat.

Členkou ČAS jste od roku 2009. Co se podle vás za tu dobu změnilo?

Myslím, že ČAS má stále stejný cíl – podporovat nelékařské zdravotnické pracovníky a pomáhat jim v jejich nelehké činnosti. Stále se mění zákony, vyhlášky a další společenské normy, je nutné na ně neustále reagovat, iniciovat změny či připomínkovat návrhy, které by nebyly ku prospěchu naší profesi.

Proč by měli být zdravotníci sdruženi právě v ČAS?

Zejména proto, že pokud budeme jednotní a budeme mít silnou členskou základnu, bude silné i vedení asociace při prosazovaní zájmů sester a ostatních nelékařských pracovníků. Asociace bude slyšet, a tak budeme moci vyjednat pro naši profesi lepší podmínky.

ČAS se dlouhodobě potýká s úbytkem členů. Jak chcete tuto situaci změnit?

Na začátek je nutné říci, že s problémem odlivu členů se potýkají všechny organizace. Důvodů může být mnoho, od financí až po obecně náladu mezi lidmi. A řekla bych, že zejména mladí lidé odmítají být organizovaní v nějakém systému, který pro ně může být nesrozumitelný nebo dokonce mít punc zkostnatělé organizace, která jim moc nepřináší. Proto si myslím, že je nutné vysvětlit a hlavně také ukázat, že Česká asociace sester takovou organizací není. Musíme sestrám více přibližovat činnost asociace, zapojit řadové členy do procesu změn a hlavně: je velice důležité postupovat jednotně.

Jak to chcete udělat?

Velký potenciál vidím v získávání nových sester zejména z řad začínajících kolegyň nebo kolegů. Naším velkým úkolem je jim představit a vysvětlit důvod existence a činnost asociace tak, aby pochopili, že k prosazení našich zájmů je nutné být jednotní. Oslovovat je budeme na konferencích a později i na školách, protože si myslím, že je důležité, aby vstupovali do profese s vědomím, že je tu nějaká odborná organizace, která je pro ně přínosná. Pro ČAS je nutné mít silnou a stabilní základnu. Jedině tak se její vyjednávací síla zvýší, bude brána jako důležitý partner pro všechna jednání na všech úrovních.

Chystáte v souvislosti s tím i nějaké výhody pro nové členy?

ČAS poskytuje svým členům na různých vzdělávacích akcích slevy na registračním poplatku; spolupracujeme s řadou firem, které to členům ČAS pochopitelně také nabízejí. Takže v tom budeme pokračovat.

Ráda byste také zlepšila postavení všech nelékařských zdravotnických profesí – jak?

Je důležité zlepšit postavení všech nelékařských zdravotnických profesí v očích jak odborné, tak laické veřejnosti. Tím prohloubit důvěru v profesi zdravotních sester a nelékařů, stejně tak jako budovat svébytné místo uvnitř systému poskytování zdravotních služeb. Je nutné mít zpracovaný strategický plán komunikace s důrazem na moderní přístupy, jako jsou sociální sítě nebo interaktivní prezentace, a vytvářet témata, která budou rezonovat jak laickou, tak odbornou veřejností. Zároveň je nutné prohloubit povědomí o důležitosti naší profese mezi státní správou a samosprávou, aby nelékařské pracovníky konečně začaly chápat jako nezbytnou součást zdravotnických týmů, neopomíjely je a při změnách v systému zdravotnictví na ně nezapomínaly.

Chystají se v souvislosti s těmito úkoly i nějaké změny ve fungování ČAS?

Jak už jsem předeslala, myslím, že je nutné více zapojit do procesu změn řadové členy tak, abychom znali problémy, se kterými se potýkají nelékařští pracovníci napříč spektrem nemocnic a regionů.

Jaké jsou podle vás nejpalčivější problémy, s nimiž se nelékaři v současné době podle vás potýkají?

Pochopitelně se jedná o finanční ohodnocení a dostatečný počet personálu na jednotlivých pracovištích.

Jak to může ČAS změnit?

ČAS to sama změnit nemůže, ale svou vyjednávací silou se budeme snažit prosadit své zájmy na úrovni, kde to změnit lze.

Jedním z úkolů, který před vámi stojí, je novelizace personální vyhlášky. V jaké fázi tato novelizace v současné době je a jak byste chtěla, aby se změnila?

Vyhlášku jsem spolu s ostatními hlavními sestrami připomínkovala a v uplynulých dnech proběhla na Ministerstvu zdravotnictví porada o personální vyhlášce, kde byla přítomna i zástupkyně prezidia ČAS. Vyhláška by měla optimalizovat počet zaměstnanců podle potřeb jednotlivých pracovišť.

Mluvila jste také o tom, že byste chtěla dosáhnout toho, aby zdravotníci získali statut veřejného činitele, proč?

Definování zdravotníků jako veřejných činitelů je dlouhodobé a zatím ne zcela úspěšně řešené téma. Přesto je nutné znovu vyvolat diskuzi nad touto problematikou a prosadit úpravu zákonných norem tak, aby zdravotníci byli ochráněni při výkonu své profese. Je bohužel pravda, že statut veřejného činitele chování útočníka úplně neodvrátí. Jde převážně o právní ochranu a odstupné, pokud by byl zdravotník útoku vystaven. A v neposlední řadě by pak byl jasný signál k veřejnosti, že takový agresor může a také bude dle platných zákonů tvrději potrestán.

Na druhou stranu pokud se osoba, která má statut veřejného činitele, dopustí zneužití svého práva, může být její postup kvalifikován jako přečin nebo trestný čin; veřejnému činiteli pak v takovém případě hrozí až dvojnásobná sazba. Není to v době, kdy se pacienti obracejí se svými stížnostmi na zdravotníky a zdravotnická zařízení čím dál častěji na soud, pro zdravotníky spíše nevýhoda?

To je právě věc, na kterou poukazují někteří zdravotníci, kteří toto řešení nevidí jako šťastné. Řešení zde ale je: zdravotníkům by mohla být přiznána ochrana tzv. veřejných činitelů, kvůli rozsahu jejich pravomocí a charakteru činnosti by se na ně ale nevztahovala ustanovení o trestných činech veřejných činitelů. Je potřeba o takových možnostech diskutovat, a hlavně – pro takovou změnu je nutná politická podpora. Myslím, že přínosné jsou i návrhy, které sice statut veřejného činitele zcela nepodporují, ale určité řešení přinášejí. Jde například o to, že by soudci přihlíželi při útoku na zdravotníka k tomu, že jde o vyšší společenskou nebezpečnost, a tím by pro útočníka plynul vyšší trest. Nebo kdyby útok na zdravotníka byl tzv. přitěžující okolností a zdravotník by se tak stal tzv. „zvláště chráněnou osobou“. Případně kdyby zdravotníci byli vyjmenováni v zákoně tak, že by útok na ně byl brán jako okolnost, která s sebou nese i vyšší trest. To všechno jsou možnosti a témata k diskuzi. Ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že je nutné najít cestu, jak profesi všech zdravotníků více ochránit.

Za jeden z klíčových bodů své koncepce považujete vedení cílené diskuze o kvalitě ošetřovatelské péče – s kým a máte už nějaký konkrétní plán, jak toho dosáhnout?

Budeme se ve spolupráci s MZ ČR snažit prosadit jednotné standardy na celostátní úrovni, z nichž by jednotlivá pracoviště vycházela.

Před volbou do prezidia ČAS jste také mluvila o tom, že chcete posílit spolupráci se zahraničními, ale i lékařskými a pacientskými organizacemi – máte nějaké konkrétní na mysli?

Spolupráce se zahraničními organizacemi, jejich zkušenosti a praxe mohou významně napomoci prosazování cílů České asociace sester. Za hlavní zahraniční partnery považuji EFN. Jako velmi důležitou vidím spolupráci se Slovenskou komorou sestier a pôrodných asistentiek, Německou asociací sester či rakouskými kolegyněmi. Nicméně přímo následovat některou z těchto organizací se mi nezdá úplně správné a chytré. Každá země má svá specifika, zákony, možnosti. Proto si myslím, že je dobré se u těchto institucí nebo přímo zemí inspirovat, seznámit se s jejich zkušenostmi nebo poznatky a některé pak třeba aplikovat do naší praxe. I některé odborné sekce ČAS spolupracují se zahraničními organizacemi, například sekce perioperačních sester, která opět bude fungovat v rámci ČAS. Společnost instrumentářek je zase členem EORNA od 90. let a Mgr. Jana Wichsová pracuje ve výboru od roku 2009. V loňském roce byla navržena na funkci viceprezidentky na příští období. Volba proběhne v průběhu květnového zasedání výboru, což považuji za velice prestižní, protože je to poprvé, kdy na funkci v předsednictvu byla navržena delegátka z bývalého východního bloku.

Chcete také pokračovat v jednání o vzniku České komory zdravotnických pracovníků. V jaké fázi je tato iniciativa a jaké budou vaše další kroky?

Vznik České komory zdravotnických pracovníků je dlouhodobé téma. Myslím, že je to určitě z důležitých věcí, které bychom jako zdravotnická profese potřebovali. Proto ano, určitě budu podporovat vznik České komory zdravotnických pracovníků. Jako prezidentka České asociace sester jsem přizvána a budu samozřejmě účastna příštího jednání přípravného výboru.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si