Problematika hygienické péče u obézních pacientů

Hygienická péče je jednou ze základních složek každodenního života. Napomáhá nejen upevňování zdraví a předcházení nemocem, ale zlepšuje také psychickou pohodu jedince. Každý člověk má ve své přirozenosti schopnost tuto potřebu naplňovat. Míra sebepéče je však v této oblasti ovlivněná jeho možnostmi, zdravotním stavem, schopnostmi, znalostmi i věkem. Obezita je stav, který je spojen s celou řadou komplikací. Kromě výrazného zdravotního dopadu s sebou přináší i zvýšené nároky právě v oblasti hygienické péče.

Nezřídka se stává, že obézní pacienti tento diskomfort pociťují, ale nechtějí si jej připustit nebo o něm hovořit. Ve chvíli, kdy se dostávají do lůžkových zařízení, pak na tento komplexní problém nasedá také otázka hygieny obézního pacienta, který je upoután na lůžko. Často se stává, že lůžko zcela vyplní, a pokud jsou imobilní, je pro zdravotnický personál velmi nesnadné je polohovat a ošetřovat.

Zajištění hygienické péče patří k základním lidským potřebám. Nejenže přispívá k duševní hygieně, ale napomáhá také v prevenci různých onemocnění a v podpoře zdraví (Procházková, 2013). Obezita je civilizačním onemocněním, které bývá spojováno s globální epidemií. Vzestupný trend v její prevalenci je patrný nejen ve světě, ale i v České republice (Müllerová, 2014; Olišarová, Tóthová, Dolák, 2014). Zde se prevalence obezity, dle dat z roku 2009, objevuje u 23 % mužů a 21 % žen, nadváha, tedy BMI > 25, pak u 64 % mužů a 49 % žen (Lajka et al., 2008; Hainer et al., 2011). Ačkoli v České republice počet lidí s BMI > 25 trvale výrazně nestoupá, zvyšuje se podíl lidí, kteří trpí právě obezitou. Zde je třeba si uvědomit, že toto onemocnění komplexně zasahuje do všech stránek lidského života. V oblasti zdravotního stavu je spojováno s řadou komorbidit, má dopad na psychickou stránku jedince, zasahuje do sociální i ekonomické oblasti. Nezřídka proto bývá spojováno s pojmem stigmatizace, který označuje znamení vyjadřující nějaké negativum o morálním stavu jeho nositele (Sekerková, 2012). S frekvencí pohybu obézních pacientů na různých odděleních se zvyšuje také šance, že budou stigmatizaci vystaveni. Pro sestru i ostatní zdravotníky jsou náročnými pacienty, neboť mají omezenou pohyblivost, je u nich zvýšené riziko vzniku dekubitů a opruzenin. U extrémně obézních je pak problémem odebrání krve, měření krevního tlaku a provádění osobní hygieny (Šafránková, Nejedlá, 2006; Sucharda, Panušová, 2007).

Cílem předkládaného příspěvku je poukázat na problematické oblasti spojené s hygienickou péčí u obézních pacientů.

Metodika

Příspěvek vychází z analýzy dat získaných při realizaci kvalitativního výzkumného šetření zaměřeného na zjištění stigmatizace u obézních pacientů a postoje, jaký sestry k obézním pacientům zaujímají. Výzkumný soubor byl tvořen sedmi všeobecnými sestrami zaměstnanými na lůžkových odděleních s různou specializací (oddělení následné péče, nervovém, interním a chirurgickém oddělení) a deseti pacienty trpícími obezitou, přičemž nejmladší respondentce bylo 23 let a nejstarší 43 let. Technikou sběru dat byl v tomto případě polostrukturovaný rozhovor, který obsahoval 15 základních otázek, který byly v případě potřeby doplněny podotázkami. Jejich pořadí bylo možno měnit v závislosti na průběhu rozhovoru. Každý rozhovor trval v průměru 15–30 minut. Pro usnadnění analýzy byly rozhovory se souhlasem respondentů nahrávány na záznamové zařízení a následně zpracovány formou kazuistik. Pro zajištění anonymity respondentů byly pro jejich označení využívány kódy (R1–R7 pro sestry, R8–R17 pro obézní jedince).

Výsledky

V praxi se sestry v ambulantní i nemocniční péči s obézními pacienty setkávají velmi často. Dle Suchardy a Panušové (2007) jsou to zároveň pacienti, u nichž se zvyšuje náročnost poskytované péče z důvodu omezené pohyblivosti, zvýšeného rizika vzniku dekubitů a opruzenin, potíží s realizací osobní hygieny či výkonem základních ošetřovatelských a diagnostických úkonů. I přes snahu naplno využít své znalosti a dovednosti při přímém poskytování péče se v kontaktu s pacienty projevuje také osobní postoj, který sestry i ostatní zdravotničtí pracovníci zaujímají. V odpovědích respondentek jsme se často setkávaly s negativním vnímáním obézních jedinců, s tím, že je „nemají rádi“ (R1) či je litují. Jedna z respondentek (R2) zároveň uvedla, že „její osobní postoj ovlivňuje poskytovanou ošetřovatelskou péči v souvislosti s velkou fyzickou náročností. Je mladá a nechce se s nimi ‚tahat‘, aby si nepoškodila zdraví“. V tomto ohledu je třeba říci, že si oslovené sestry vliv svého osobního postoje na kvalitu poskytované péče v převážně většině uvědomovaly a přiznávaly jej. Nicméně také upozorňovaly na svou snahu „všem pacientům poskytovat rovnoměrnou péči a nedělat mezi nimi jakékoliv rozdíly. Každý pacient má právo na profesionální a odbornou péči“ (R4). Při samotném poskytování ošetřovatelské péče pak zaznamenávaly řadu problémů „počínaje špatnou hygienou a manipulací přes obtížné měření krevního tlaku a obtížné napíchnutí žilního přístupu až po špatně se hojící rány“ (R7).

V daném kontextu na nutnost využívat kritické myšlení ve vztahu k zajištění vysokého standardu poskytované ošetřovatelské péče s cílem eliminovat situace, kdy dojde ke ztrátě „profesionální tváře“, upozorňuje Procházková (2013). Ovšem vliv osobního postoje na kvalitu poskytované ošetřovatelské péče si uvědomovaly nejen sestry, ale z vlastní zkušenosti také někteří respondenti z řad obézních. R8 v tomto kontextu uvedla, že „má pocit, že se ke štíhlým lidem zdravotníci chovají přátelsky a jsou milí“, z vlastní zkušenosti pak doplnila, že „když byla štíhlá, její obvodní lékař se k ní choval velmi mile, smáli se spolu a někdy měla pocit, že s ní i flirtuje; nyní s ní hovoří pouze v rámci nutnosti a neprojevuje žádnou snahu o pomoc při terapii obezity“. Obdobné zkušenosti měla i R9, která „má pocit, že se zdravotníci chovají k obézním pacientům netaktně a v některých případech dochází k jejich ponižování. Také se domnívá, že je obézním pacientům poskytována horší zdravotní péče, a to z toho důvodu, že si zdravotnický personál nechce zatěžovat své zdraví při manipulaci s obézními pacienty, protože je to velmi fyzicky náročné a vyčerpávající“. R13 zároveň dodala, že „by zdravotníci měli obézní pacienty motivovat ke snížení váhy, ale myslí si, že tomu tak není“.

V oblasti zdravotního stavu je obezita spojována s řadou komorbidit a má také dopad na
psychickou stránku jedince
foto: Profimedia

Na základě analýzy rozhovorů lze zároveň říci, že pro sestry jsou v oblasti managementu péče o obézní podstatné zejména problémy spojené s přímým poskytováním péče. Proto k nejčastěji uváděným ošetřovatelským diagnózám patřil deficit sebepéče při koupání a hygieně, riziko pádu či sociální izolace, která byla spojována i se stigmatizací. Nejen z pohledu naplnění intervencí směřujících k zajištění osobní hygieny se jako výrazný problém jeví z pohledu sester náročná manipulace a stud pacientů, kteří se v jeho důsledku nechtějí nechat ošetřovat (R2). To potvrzuje také R3, která uvádí, že „pacient se se svými tělesnými rozměry nevejde do lůžka nebo na pojízdnou toaletu. Je u něj zvýšené pocení, které s sebou přináší nepříjemný zápach a vznik opruzenin“.

Závěr

Námi získaná data naznačují, že ačkoli je oblast hygieny jednou ze základních ošetřovatelských domén, obsahuje řadu problémů, které se odvíjejí od stavu pacienta. Ve vztahu k obezitě je pak spojena zejména s náročnou manipulací, rizikem vzniku dekubitů a opruzenin a samotným zajištěním hygienické péče. V tomto ohledu je třeba tuto problematiku vnímat komplexně, a to nejen z pohledu sester coby poskytovatelů ošetřovatelské péče, ale také obézních jakožto příjemců této péče.

Mgr. Věra Olišarová, Bc. Tereza Sekerková, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Literatura:

1. Procházková Z. Péče o hygienu nemocného. Sestra. 2013;(9):46–47

2. Müllerová D. Hygiena, preventivní lékařství a veřejné zdravotnictví. Praha: Karolinum Press, 2014

3. Lajka J et al. Obezita v ČR – Závěrečná zpráva z exkluzivního výzkumu pro AMI Communication a VZP ČR. Praha: STEM/MARK, 2008

4. Hainer V et al. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada, 2011

5. Olišarová V, Tóthová V, Dolák F. Socio-cultural environment as a factor influencing perception of overweight and obesity. Növér az Ápolás Elmélete És Gyakorlata Journal of Nursing Theory and Practice. 2014;27(6):5–11. ISSN 0864-7003

6. Sekerková T. Obezita jako stigma. Bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2012

7. Šafránková A, Nejedlá M. Interní ošetřovatelství II. Praha: Grada, 2006

8. Sucharda P, Panušová A. Extrémně obézní pacienti [online]. 2007 [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.vfn.cz/priloha/4d021faf34d0b/cislo-6-1112-2007.pdf

• tisk
• předplatit si