Zpět na detail čísla

Číslo 5 / 2016

Lékaři a sestry diskutovali o transplantacích na čtyřdenním kongresu

Datum: 2. 5. 2016
Autor: Magda Hettnerová

Historicky první kongres Společnosti pro orgánové transplantace ČLS JEP se konal ve dnech 30. března až 2. dubna v Hotelu Harmony ve Špindlerově Mlýně.

Součástí kongresu byla i sesterská sekce, na níž se sjela více než stovka sester z celé republiky. Zazněla v ní celá řada velmi zajímavých sdělení týkajících se transplantační problematiky z mnoha úhlů pohledu. Nechyběl samozřejmě ani doprovodný program a zajímavé diskuze.

Odborný program pro sestry se v kinosále hotelu konal v pátek 1. dubna a po úvodních slovech předsedající PhDr. Martiny Šochmanové, MBA, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu a hlavní sestry pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), se první přednášky ujala Dominika Kostková, aby hovořila o právní úpravě transplantačního programu v ČR. Sdělování nepříznivých zpráv v transplantační medicíně se věnovala ve svém příspěvku Monika Horáčková, která se v závěru své přednášky také krátce zastavila u Národního registru osob nesouhlasících s odběrem tkání a orgánů. V něm se mohou registrovat všichni, kteří nechtějí, aby byly jejich orgány použity po jejich smrti k transplantaci. Podle přednášející je v něm v současné době asi 1600 lidí, přičemž nejčastějším důvodem je víra. Zároveň upozornila, že v registru je možné vymezit i to, které orgány přesně si člověk nepřeje darovat. Podle přednášející si lidé nejčastěji nepřejí odběr srdce a odběry v oblasti obličeje.

Další přednášky v prvním dopoledním bloku se týkaly využití molekulárněbiologických metod v detekci patogenů u transplantovaných pacientů, historie a současnosti transplantace plic, o které hovořila Jolana Heřtová, Markéta Volánková přednesla sdělení s názvem Transplantace plic s využitím metody EX VIVO perfuze a rekondice plic a Magdalena Otipková seznámila posluchače s využitím adaptačního modelu Royové u pacientů po transplantaci plic.

Transplantacím srdce předcházelo 60 let experimentování

Druhý dopolední blok byl zaměřen na transplantaci srdce. Zahájila jej Bc. Lenka Halenčáková se svou přednáškou s názvem Transplantace srdce „včera, dnes a zítra“. „Transplantace srdce je klinická metoda léčby terminálních stadií srdečního selhání,“ uvedla v úvodu. Samotná transplantace je pak chirurgická metoda, která je součástí celého programu léčby multioborového týmu. Hlavními diagnózami k transplantaci srdce jsou dilatační kardiomyopatie, ischemická choroba srdeční a vrozené srdeční vady.

„Zahájení programu klinické transplantace srdce předcházelo více než šedesát let práce v experimentálních laboratořích v mnoha zemích světa,“ řekla přednášející. Hlavními problémy, s nimiž se lékaři setkávali, byly především operační technika, ochrana orgánu odebraného z těla dárce během transportu, imunologické aspekty transplantace a právní a logistické předpoklady tohoto programu. Dále posluchače krátce seznámila se jmény průkopníků experimentálních transplantací srdce, jako byli francouzský chirurg Alexis Carrel (1873–1944), který v roce 1905 provedl společně s americkým fyziologem Charlesem Guthriem (1880–1963) první heterotopickou transplantaci srdce bez použití antikoagulace a mimotělního oběhu, během níž odebrali srdce z menšího psa a transplantovali je na krční cévy většího psa. Srdce začalo bít, pokus však musel být po dvou hodinách ukončen, protože došlo k nahromadění trombů v dárcovském srdci. Další, tentokrát ortotopickou transplantaci srdce (tj. dárcovské srdce na místo vyňatého srdce příjemce) provedl v roce 1951 Vladimir Petrovič Demikov (1916–1998) u fenky jménem Damka, která žila po transplantaci šest dní. N. Shumway (1923–2006) a R. Lower (1930–2008) provedli v prosinci 1959 první úspěšnou ortotopickou transplantaci srdce, která vedla k úspěšnému uzdravení zvířete (přežilo 21 dní) a první transplantaci srdce u člověka provedl v roce 1964 James D. Hardy (1918–2003), který transplantoval pacientovi srdce velkého šimpanze. Štěp však 90 minut po odpojení od mimotělního oběhu selhal a pacient zemřel. První úspěšnou transplantaci lidského srdce provedl v Kapském městě v Jihoafrické republice v roce 1967 Chistiaan Barnard (1922–2001). O měsíc později provedl druhou transplantaci a na konci roku 1968 už bylo provedeno 102 transplantací v 17 zemích světa. V Československu se o transplantaci srdce pokusil jako první neúspěšně prof. Šiška v Bratislavě v roce 1984. Úspěch slavil ve stejném roce až tým vedený prof. Kočandrlem, Firtem a Fabiánem v pražském IKEM. Od té doby se u nás provádí ortotopická transplantace srdce a od roku 2007 i transplantace srdce a plic.

Přednášející popsala i přípravu, průběh a následnou péči u transplantovaného pacienta včetně možných komplikací. V závěru svého sdělení se pak zaměřila na budoucnost transplantace srdce, kdy zmínila nová imunosupresiva, neinvazivní diagnostiku rejekce pomocí ultrazvukových metod, ale i mechanické srdeční podpory („umělé srdce“), xenotransplantaci (transplantace zvířecích orgánů) či tkáňové inženýrství.

Další přednášky se pak týkaly mj. kombinované transplantace srdce a plic z pohledu anesteziologické sestry, mechanických srdečních podpor z miniinvazivních přístupů ambulantního sledování a edukace pacientů po transplantaci srdce či transplantace Langerhansových ostrůvků v IKEM v letech 2005–2015.

Hosty a posluchače přivítala na sesterské sekci náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu a hlavní sestra IKEM PhDr. Martina Šochmanová, MBA
fota: archiv, Magda Hettnerová, archiv autorky

Jedna játra zachraňují dva životy

Třetí dopolední blok byl věnován transplantaci jater. Jitka Hálová seznámila posluchače s historií této techniky a Michaela Novotná s kazuistikou dvou dospělých pacientů, kterým byla transplantována játra od jednoho dárce. „Transplantaci jater provádíme v IKEM dvacátým rokem,“ řekla v úvodu. V současné době se transplantace provádějí několika technikami. Játra jsou buď příjemci transplantována celá, nebo příjemce dostane část jater od živého nebo od mrtvého dárce anebo jsou dárcovská játra rozdělena (technika splitu) a pravý jaterní lalok dostane dospělý příjemce, zatímco levý jaterní lalok dětský příjemce. „Program splitu jsme v IKEM zavedli v roce 2013,“ řekla Novotná. Od té doby bylo provedeno 36 splitů a štěp byl transplantován 46 dospělým a 25 dětem. „Technika splitu se provádí buď in situ, což znamená, že játra jsou rozdělena v těle dárce, anebo ex vivo, což znamená, že jsou rozdělena mimo tělo dárce,“ popsala. Celý výkon je náročný, neboť vyžaduje specifické technické vybavení, ale především multioborovou spolupráci a perfektní organizaci práce. Během něj totiž paralelně pracují dva operační týmy na dvou operačních sálech. Případ, kdy byl dvěma dospělým příjemcům transplantován štěp od jednoho dárce, se odehrál v roce 2013. Manželé (muž 39 let, žena 35 let) původem z Moldávie, kteří pracovali v zemědělství, se otrávili muchomůrkou zelenou a došlo u nich k selhání jater. Byli zařazeni na čekací listinu s nejvyšší prioritou a během několika dní podstoupili transplantaci v IKEM. U ženy nastala po dvou týdnech komplikace v podobě biliárního leaku, muž byl bez komplikací. Dnes jsou opět v Moldávii, kde jsou stále pod dohledem lékařů, kteří spolupracují s IKEM. Zákrok byl zajímavý i z toho důvodu, že technika splitu jater pro dva dospělé dárce je i ve světě ojedinělá.

O tom, jak vypadá ošetřovatelská péče o dítě po transplantaci jater, hovořila Irena Pazdírková. Příčiny, které vedou k transplantaci jater u dětí, jsou především vrozená onemocnění, metabolické poruchy, toxické příčiny, autoimunitní onemocnění či traumata jater. Specifika ošetřovatelské péče pak spočívají především v nezralosti dětského organismu, bráničním dýchání, úzkých dýchacích cestách s křehkou sliznicí atd.

Celý dopolední blok pak uzavřela Bohumila Heřmanová se svým příspěvkem s názvem Multiviscerální transplantace v IKEM. Odpolední blok byl zaměřen na transplantace ledvin a zazněly v něm příspěvky na téma 50 let transplantací ledvin v IKEM, práce koordinátora transplantací ledvin od žijících dárců a psychologická péče před a po transplantaci. Program celé konference byl velice bohatý a o úrovni přednášek, které zazněly na sesterské sekci, vypovídal i fakt, že v sále seděli kromě sester také lékaři. Podívat se a diskutovat přišli mj. i přednosta Kardiocentra IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a emeritní přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si