Zdravý pohybový režim

Souhrn: Důležitým předpokladem optimálního zdraví a životní pohody je prosté zachování přirozeného pohybu v průběhu celého dne – a to jak během práce, tak i volného času. Pravidelný pohyb má řadu prokázaných přínosů, zejména ve snižování rizika chronických onemocnění, úrovně stresu, ve zlepšení spánku a v mnoha dalších. Současná doporučení považují za dostatečnou míru alespoň 150 minut středně-intenzivní pohybové aktivity týdně. Zároveň se ale shodují, že i u osob, kteří tohoto objemu nedosahují, má pozitivní efekt i malé navýšení – cokoli je lepší než sedavý způsob života a „nepohyb“.

Klíčová slova: pohybová aktivita, cvičení, prevence

Healthy natural movement regime

Summary: An important prerequisite for optimal health and well-being is an elementary maintenance of natural movement throughout the day – both during work and leisure time. Regular physical activity has a number of proven benefits, especially reducing the risk of chronic diseases, reducing stress level, improving sleep, and many others. Current guidelines recommend at least 150 minutes of moderate intensity physical activity per week as a sufficient amount of exercise. At the same time, however, they agree that even for people who do not reach this level, even a small increase of movement has a positive effect – anything is better than a sedentary lifestyle and stagnation.

Keyword: physical activity, exercise, prevention

 

Co je zdravý pohyb

Jedním ze základních pilířů zdravého životního stylu je prostý dostatek přirozeného pohybu. Udržování se v dobré tělesné kondici vede společně s pestrou a vyváženou stravou, dostatečným odpočinkem, schopností zvládat stres, pozitivním naladěním a dalšími psychosociálními faktory k dosažení optimálního zdraví a životní pohody. Zdravým životním stylem lze předejít velké řadě chronických onemocnění, nebo alespoň odložit jejich nástup a následně zmírnit průběh.

Zdravě se hýbat přitom nemusí nutně znamenat jen pravidelně a cílevědomě cvičit, trénovat v posilovně či jinak sportovat, ale především zahrnout dostatečné množství jakékoli pohybové aktivity do svého běžného pracovního dne i volného času. Jen o trochu více přirozeného pohybu a méně sezení může být pro naše tělo velkým přínosem, a to bez ohledu na věk nebo úroveň fyzické kondice. V této souvislosti se někdy mluví o takzvaných „pohybových svačinkách“ (i v angličtině se používá přímo termín „exercise snacks“) – myšleny jsou tím krátké, ale častěji opakované, vědomé pohybové aktivity prováděné kdykoli v průběhu dne. Stačí se čas od času zvednout od pracovního stolu, protáhnout páteř a končetiny, provést několik dynamických pohybů (například podřepů, otočení hlavy a ramen, kroužení paží a podobně) kdykoli jdete do vedlejší místnosti, chodit při telefonování, napřímit tělo a několikrát se zhluboka nadechnout a dlouze volně vydechnout, zajít si po jídle na krátkou procházku nebo vyjít několik schodů místo výtahu. Fantazii se meze nekladou, cokoli je lepší než „nepohyb“ a drobné aktivity se mohou jednoduše stát i součástí doby strávené v autě, v hromadné dopravě nebo třeba při čekání ve frontě.

Při výběru pohybové aktivity je samozřejmě potřeba znát své limity a přizpůsobit pohyb své kondici, věku a zdravotnímu stavu. Lidé, kteří trpí chronickým onemocněním nebo určitým zdravotním omezením (disabilitou), zejména pohybového aparátu, by se o výběru pohybové aktivity měli vždy poradit s odborníkem – fyzioterapeutem nebo lékařem. Vždy ale platí, že nejlepším postupem je začít zcela nenáročným cvičením a jeho intenzitu, frekvenci nebo délku pomalu, ale soustavně zvyšovat. Existují samozřejmě pohybové aktivity, typy cvičení a sportů, které jsou „bezpečnější“ než jiné, ale obecně bývají obavy, že by některý pohyb nebo cvik mohl být bez precizního provedení nevhodný, nebo přímo škodlivý, většinou zbytečné. Pokud pohyb neprovokuje větší bolest, není příliš náhlý a násilný nebo dlouhodobě a monotónně opakovaný, je pro nás prakticky vždy přínosem. Je to naopak omezení pohybu, nebo dokonce strach a vyhýbání se určitým pohybům, které pro nás kupříkladu někdy dříve byly bolestivé, co našemu tělu ve výsledku škodí a snižuje jeho odolnost.

 

Jaký je význam pohybové aktivity pro zdraví

Udržovat se v dobré tělesné kondici je jedna z nejdůležitějších a zároveň nejjednodušších věcí, kterou můžeme pro zlepšení zdraví a snížení rizika vzniku chronických onemocnění udělat sami, a to bez návštěv zdravotnických zařízení nebo lékáren. O prospěchu pravidelné pohybové aktivity není v současnosti pochyb a následující výčet uvádí její nejčastěji uváděné přínosy.

→ Pravidelný pohyb snižuje riziko předčasného úmrtí a riziko vzniku civilizačních a chronických onemocnění srdce, cév či mozku (Herzig et al., 2014; Yates et al., 2014). Bylo prokázáno, že existuje přímá úměra mezi časem stráveným sedavým způsobem života a rizikem vzniku nemocí srdce a cév u dospělých osob. Za sedavý způsob života se považují aktivity jako sledování televize, používání počítače nebo hraní videoher (společně často uváděno jako „čas u obrazovky“), čas strávený v dopravních prostředcích, při čtení knihy a -podobně (Teede et al., 2018).

→ Pohybové aktivity pomáhají zpevňovat kosti v dětském věku, v dospělosti udržují nebo zlepšují jejich pevnost. Díky tomu, že pohyb podporuje správný metabolizmus vápníku, působí preventivně proti osteoporóze a významně snižuje riziko vzniku zlomenin nebo jiných zranění v důsledku pádu u žen v menopauze nebo u seniorů (Hormenu et al., 2018).

→ Cvičení nebo sportovní aktivity dodávají sílu, vytrvalost a flexibilitu svalově-kloubnímu aparátu, a snižují tím riziko vzniku bolestí páteře nebo kloubů končetin. Řada pohybových aktivit vede i ke zlepšení stability kloubů a souhry svalů celého těla, což přispívá k významnému snížení rizika pádů a s nimi spojených zranění a komplikací (Physical Activity Guidelines For Americans, 2018).

→ U všech věkových kategorií pomáhá dostatečná míra pohybu udržovat stabilní tělesnou váhu a snižuje riziko vzniku obezity, která je společným jmenovatelem velké řady chronických onemocnění, například cukrovky, vysokého krevního tlaku a jiných (Hormenu et al., 2018).

→ Pohybové aktivity zlepšují kognitivní funkce dětí, dospívajících i dospělých, konkrétně pozornost, paměť, schopnost pochopení informací, plánování a organizování činností, ale i zvládání emocí (Esteban-Cornejo et al., 2015; Kelly et al., 2014; Carson et al., 2016; Physical Activity Guidelines For Americans, 2018). Zároveň snižují hladinu stresového hormonu kortizolu, takže zlepšují psychické naladění, redukují úzkosti a deprese. Pohybová aktivita je také jedním z nejlepších nástrojů na snížení stresové zátěže (Hormenu et al., 2018).

→ Pravidelná pohybová aktivita už od nízké intenzity pozitivně ovlivňuje plodnost obou pohlaví (Teede et al., 2018). Pohybová aktivita v těhotenství a po porodu snižuje riziko nadměrného přibírání na váze, vzniku těhotenské cukrovky nebo poporodních depresí (Da Silva et al., 2017).

→ Pohybová aktivita střední až vysoké intenzity zlepšuje kvalitu spánku dospělých, a to zkrácením doby potřebné k usnutí a prodloužením doby hlubokého spánku. Dostatečný odpočinek pak ovlivňuje vyšší výkonnost během dne a nižší nástup únavy nebo ospalosti (Kredlow et al., 2015; Mukherjee et al., 2015).

→ Zejména mezi dětmi a mládeží působí správný pohybový režim preventivně ve snižování pravděpodobnosti rizikového chování, jako je kouření, pití alkoholu, užívání drog, nezdravé stravování a podobně (Physical Activity Guidelines For Americans, 2018).

Některých přínosů pohybové aktivity na zdraví lze dosáhnout víceméně bezprostředně, jiné vyžadují více pravidelnosti a různou míru intenzity. Odborná doporučení pohybového režimu často pracují s termíny nízko, středně a vysoce intenzivní pohybová aktivita, které odvozují od množství vynaložené energie (v jednotkách MET – metabolický ekvivalent). Základním rozlišením různě intenzivních aktivit může být přirozená chůze, svižná chůze a běh. K jejich hrubému rozdělení se používá i jednoduchý „test mluvení“ – u nízko intenzivních aktivit můžeme zpívat, u středně intenzivních snadno vyslovíme jednu souvislou větu a u vysoce intenzivních zvládneme vyslovit jen několik slov.

Již po jedné středně intenzivní aktivitě (takovou aktivitou může být například svižná chůze, jízda na kole, horská turistika, aerobik, tanec, ale i sekání trávy, hrabání listí nebo domácí práce – mytí oken, vytírání) je možné v rámci téhož dne pozorovat například snížení krevního tlaku, zvýšení inzulinové senzitivity, snížení pocitu úzkosti, zlepšení některých kognitivních funkcí nebo zlepšení spánku. Pro další přínosy, jako je přetrvávající snížení krevního tlaku, celkové zvýšení kardiovaskulární kondice, zvýšení svalové síly nebo snížení příznaků deprese, je ale nutné v provádění pohybové aktivity vytrvat po několik týdnů až měsíců.

Jakým onemocněním můžeme správným pohybovým režimem předcházet

Odhaduje se, že celá desetina předčasných úmrtí je úzce spojena s nedostatečnou pohybovou aktivitou. Za takovou situaci je považováno < 150 minut středně intenzivní pohybové aktivity týdně. Pro osoby, které dostatečné pohybové aktivity nedosahují, ale platí, že i jakékoli malé navýšení s sebou přináší pozitivní účinek na zdraví. Není uváděna žádná prahová hodnota, která by tento efekt podmiňovala (jakákoli, i malá pohybová aktivita v rozsahu několika málo minut je lepší než žádná, sebemenší omezení sedavého způsobu života se počítá), a zlepšení se s prodlužováním a pravidelným opakováním aktivity dále zvyšuje (motivujícím prvkem může být i to, že ze začátku je efekt zlepšení nápadnější než u osob, jejichž pohybová aktivita je na dostatečné úrovni).

Za dostatečně aktivní jedince jsou odborníky považováni ti, jejichž objem středně intenzivní pohybové aktivity se nachází v rozmezí 150–300 minut týdně (> 300 minut středně intenzivní pohybové aktivity týdně se již pokládá za vysoce aktivní pohybový režim). I těmto lidem je ale doporučeno v ostatním čase během pracovního dne nebo volna dále maximálně omezovat sedavý způsob života a středně intenzivní pohybové aktivity pestře doplňovat vysoce intenzivními (příkladem takových aktivit může být běh, rychlá jízda na kole nebo jízda v kopcovitém terénu, rychlé plavání, skákání přes švihadlo, sporty jako basketbal, fotbal). K tomu se doporučuje ještě alespoň 2× týdně zařadit posilovací cvičení velkých svalových skupin horních končetin, ramen a hrudníku, zad, břicha i pánve a dolních končetin. Začít stačí třeba jen nenáročnými 3–5 minutami a délku cvičení navyšovat postupně.

Současné výzkumy uvádějí, že dostatečný pohybový režim (tedy uváděné minimum 150 minut středně intenzivní aktivity týdně) u dospělých osob až o třetinu snižuje riziko úmrtí z jakékoli příčiny a prokazatelně snižuje riziko vzniku řady chronických onemocnění. Mezi nimi jsou nejčastěji zmiňována onemocnění kardiovaskulárního aparátu, jako je ischemická choroba srdeční (která může vyústit až v infarkt myokardu), vysoký krevní tlak nebo cévní mozková příhoda (mrtvice). Další onemocnění, jejichž vznik a průběh mají prokazatelný vztah k pohybu, respektive „nepohybu“, představují cukrovka II. typu, poruchy metabolizmu cholesterolu, osteoporóza, obezita, deprese, demence či Alzheimerova choroba. Některé zdroje uvádějí souvislost i s některými typy rakoviny tlustého střeva, močového měchýře, prostaty, ledvin, jícnu, žaludku, plic nebo prsu.

V žádné studii u zdravých osob nebylo prokázáno, že by provádění středně intenzivní pohybové aktivity přinášelo v porovnání s osobami bez pohybu vyšší riziko vzniku jakýchkoli nežádoucích účinků a situací, jako jsou zranění pohybového aparátu nebo poškození orgánů (srdeční selhání a jiné). Naopak riziko, že při pohybové aktivitě dojde ke zranění, může zvyšovat nízká úroveň fyzické kondice. V úvahu je samozřejmě nutné vzít fakt, že ne všechny pohybové aktivity, cvičení nebo sporty jsou stejně „bezpečné“. Za rizikovější se uvádějí například kontaktní sporty (fotbal, hokej), pohybové aktivity se zvířaty (jízda na koni) nebo sporty v náročnějších prostředích (vysokohorská turistika, lyžování, potápění, sjíždění vody).

Jaký je vhodný pohybový režim dětí, dospívajících, dospělých a seniorů

Dětství a dospívání jsou kritická období pro vývoj pohybových dovedností, osvojení si zdravých návyků a základů pro celoživotně dobré zdraví a psychickou pohodu. Pravidelná pohybová aktivita dětí a dospívajících podporuje zdraví a tělesnou zdatnost. Ve srovnání s dětmi, které nejsou pohybově aktivní, má aktivní mládež zdravější kardiorespirační systém, silnější svaly a kosti a většinou i nižší množství tělesného tuku. Pohybová aktivita má také přínos pro správnou funkci mozku, zlepšuje paměť, výkonnost a pozornost. Děti, které mají adekvátní pohybový režim, jsou všeobecně zdravější v období dospívání a následně i v dospělém věku. Přiměřeným cílem je motivovat děti k pohybové aktivitě alespoň 3 hodiny denně, jejím hlavním znakem by mělo být, že je hravá a především všestranná (Remmers et al. 2014; Jackowski et al. 2015; Physical Activity Guidelines For Americans, 2018).

U dospívajících se doporučuje provádět středně intenzivní až vysoce intenzivní pohybové aktivity po dobu 60 minut, ideálně každý den, minimálně však 3× týdně. Tyto aktivity by měly zahrnovat aerobní pohyb a alespoň 2–3× týdně také posilovací prvky. Ty jsou v tomto věku zvlášť důležité, protože k největšímu nárůstu a organizaci svalové a kostní hmoty dochází právě v období puberty a adolescence. Nejpodstatnější je ale celková pestrost a vyváženost pohybové aktivity. Pokud jsou cvičení nebo sporty jednostranně zaměřené (tenis, lední hokej, florbal, softbal a jiné), je mimořádně důležité tuto nerovnoměrnou zátěž na páteř, svaly a klouby adekvátně kompenzovat (Janssen et al., 2010; Physical Activity Guidelines Advisory Committee, 2019).

Pro dospělé osoby stanovují odborná doporučení pohybového režimu objem dostatečné aktivity alespoň na půlhodinu 5× týdně (týdně to tedy představuje 150 minut středně intenzivní pohybové aktivity). Pokud je aktivita vysoce intenzivní, její týdenní objem je stanoven na 75 minut, optimální je ale aktivity obou intenzit vyváženě kombinovat (Harrington et al. 2011; Tudor-Locke et al., 2011). Aerobní pohybová aktivita (rychlá chůze, běh, jízda na kole, plavání, tanec) zlepšuje funkci kardiovaskulárního aparátu a buduje svalovou vytrvalost. K ní je navíc doporučeno začlenit cvičení na posílení svalů, a to nejméně 2× týdně. Posilovací cvičení dodává svalům sílu a pevnost, je však důležité posilovat rovnoměrně všechny velké svalové skupiny (horní a dolní končetiny, záda, břicho a další).

Do pohybové aktivity je vhodné zařadit i balanční prvky a cvičení pro zlepšení flexibility kloubů. Balanční cvičení zlepšuje rovnováhu, a tak významně snižuje riziko pádu a s nimi spojených zranění. Pro trénink je vhodná například chůze pozpátku, tandemová chůze, stoj na jedné noze nebo cvičení s využitím různých balančních pomůcek (míčů, měkkých podložek, úsečí a dalších) (Lesinski et al., 2015). Cvičení, které zlepšuje flexibilitu kloubů a páteře, vede k udržení přirozeného rozsahu pohybu. Zařadit lze prostý strečink nebo prvky jógy a tai-či (Jahnke et al., 2010; Teede et al., 2018; Physical Activity Guidelines For Americans, 2018).

Starší dospělí a senioři jsou nejméně pohybově aktivní ze všech věkových skupin a značnou část dne tráví sedavým způsobem života, proto je podpora a motivace k jakémukoli pohybu v této věkové kategorii mimořádně důležitá. Představují však značně různorodou skupinu s mnohými zdravotními omezeními. Pohybová aktivita je klíčem k prevenci a zvládání řady chronických onemocnění, její výběr je ale vždy dobré konzultovat s odborníkem – fyzio-terapeutem nebo lékařem (UK Chief Medical Officers’ Physical Activity Guidelines, 2019).

Dostatečně aktivní starší dospělí a senioři jsou nezávislí a soběstační při provádění všedních denních činností (například jedení a pití, provádění osobní hygieny, popocházení v domácnosti i chůze v širším okolí domova, domácí práce, nakupování, transport hromadnou dopravou, komunikace a podobně), mají menší pravděpodobnost zranění a pádů a rychlejší případnou rekonvalescenci (Zhao et al., 2017). Mezi další výhody dostatečného pohybového režimu patří nižší riziko demence, lépe vnímaná kvalita života a snížené příznaky úzkosti a deprese (Tschopp et al., 2011; Ojagbemi et al. 2017). Kromě toho může provozování pohybové aktivity poskytnout příležitost pro sociální aktivity a interakce. Pro starší dospělé a seniory, kteří mají dobrý zdravotní stav, je doporučení pohybové aktivity stejné jako u dospělých (tedy 150 minut středně intenzivní pohybové aktivity týdně). Měly by se však upřednostňovat takové pohybové aktivity nebo cvičení, které v sobě zahrnují všechny složky – aerobní, balanční, posilovací i protahovací. Pokud starší dospělí a senioři trpí chronickým onemocněním, měli by především rozumět svému zdravotnímu stavu a tomu, jak tento stav může ovlivnit schopnost bezpečně vykonávat zvolenou pohybovou aktivitu. Přestože nemusí dosahovat doporučovaného objemu dostatečné pohybové aktivity, stále platí, že jakýkoli, i sebemenší pohyb má přínos pro zdraví a je lepší než „nepohyb“.

Literatura

1. CARSON V., HUNTER S., KUZIK N. et al. Systematic review of physical activity and cognitive development in early childhood. J Sci Med Sport 2016; 19(7): 573–578. doi: 10.1016/j.jsams.2015.07.011.
2. DA SILVA S. G., RICARDO L. I., EVENSON K. R. et al. Leisure-time physical activity in pregnancy and maternal-child health: a systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials and cohort studies. Sports Med 2017; 47(2): 295–317. doi: 10.1007/s40279-016-0565-2.
3. ESTEBAN-CORNEJO I., TEJERO-GONZALEZ C. M., SALLIS J. F. et al. Physical activity and cognition in adolescents: a systematic review. J Sci Med Sport 2015; 18(5): 534–539. doi: 10.1016/j.jsams.2014.07.007.
4. HARRINGTON D. M., TUDOR-LOCKE C., CHAMPAGNE C. M. et al. Step-based translation of physical activity guidelines in the Lower Mississippi Delta. Appl Physiol Nutr Metab 2011; 36(4): 583–585. doi: 10.1139/h11-053.
5. HERZIG K. H., AHOLA R., LEPPÄLUOTO J. et al. Light physical activity determined by a motion sensor decreases insulin resistance, improves lipid homeostasis and reduces visceral fat in high-risk subjects: PreDiabEx study RCT. Int J Obes 2014; 38(8): 1089–1096. doi: 10.1038/ijo.2013.224.
6. HORMENU T., ANSAH E.W. Developing and promoting active lifestyles for healthy living and national development. Ghana J Health, Physical Education, Recreation, Sport and Dance 2018; 11(1): 60–75.
7. JACKOWSKI S. A., BAXTER-JONES A. D., GRUODYTE-RACIENE R. et al. A longitudinal study of bone area, content, density, and strength development at the radius and tibia in children 4–12 years of age exposed to recreational gymnastics. Osteoporos Int 2015; 26(6): 1677–1690. doi: 10.1007/s00198-015-3041-1.
8. JAHNKE R., LARKEY L., ROGERS C. et al. A comprehensive review of health benefits of qigong and tai chi. Am J Health Promot 2010; 24(6): e1–e25. doi: 10.4278/ajhp.081013-LIT-248.
9. JANSSEN I., LEBLANC A. G. Systematic review of the health benefits of physical activity and fitness in school-aged children and youth. Int J Behav Nutr Phys Act 2010; 7: 40. doi: 10.1186/1479-5868-7-40.
10. KELLY M. E., LOUGHREY D., LAWLOR B. A. et al. The impact of exercise on the cognitive functioning of healthy older adults: a systematic review and meta-analysis. Ageing Res Rev 2014; 16: 12–31. doi: 10.1016/ j.arr.2014.05.002.
11. KREDLOW M. A., CAPOZZOLI M. C., HEARON B. A. et al. The effects of physical activity on sleep: a meta-analytic review. J Behav Med 2015; 38(3): 427–449. doi: 10.1007/s10865-015-9617-6.
12. LESINSKI M., HORTOBÁGYI T., MUEHLBAUER T. et al. Effects of balance training on balance performance in healthy older adults: a systematic review and meta-analy-sis. Sports Med 2015; 45(12): 1721–1738. doi: 10.1007/s40279-015-0375-y.
13. MUKHERJEE S., PATEL S. R., KALES S. N. et al. An official American Thoracic Society statement: the importance of healthy sleep. Recommendations and future priorities. Am J Respir Crit Care Med 2015; 191(12): 1450–1458. doi: 10.1164/rccm.201504-0767ST.
14. OJAGBEMI A., AKIN-OJAGBEMI N. Exercise and quality of life in dementia. A systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials. J Appl Gerontol 2019; 38(1): 27–48. doi: 10.1177/ 0733464817693374.
15. PHYSICAL ACTIVITY GUIDELINES FOR AMERICANS, 2nd ed. 2018. U. S. Department of Health and Human Services. [online]. Available from: https://health.gov/sites/default/files/2019-09/Physical_Activity_Guidelines_2nd_edition.pdf.
16. REMMERS T., SLEDDENS E. F., GUBBELS J. S. et al. Relationship between physical activity and the development of body mass index in children. Med Sci Sports Exerc 2014; 46(1): 177–184. doi: 10.1249/MSS.0b013e3182a36709.
17. TEEDE H. J., MISSO M. L., COSTELLO M. F. et al. Recommendations from the international evidence-based guideline for the assessment and management of polycystic ovary syndrome. Hum Reprod 2018; 33(9): 1602–1618. doi: 10.1093/humrep/dey256.
18. TSCHOPP M., SATTELMAYER M. K., HILFIKER R. Is power training or conventional resistance training better for function in elderly persons? A meta-analysis. Age Ageing 2011; 40(5): 549–556. doi: 10.1093/ageing/afr005.
19. TUDOR-LOCKE C., LEONARDI C., JOHNSON W. D. et al. Accelerometer steps/day translation of moderate-to-vigorous activity. Prev Med 2011; 53(1–2): 31–33. doi: 10.1016/j.ypmed.2011.01.014.
20. UK CHIEF MEDICAL OFFICERS’ PHYSICAL ACTIVITY GUIDELINES. London 2019. [online]. Available from: https://assets.publishing.service.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/832868/uk-chief-medical-officers-physical-activity-guidelines.pdf.
21. YATES T., HAFFNER S. M., SCHULTE P. J. et al. Association between change in daily ambulatory activity and cardiovascular events in people with impaired glucose tolerance (NAVIGATOR trial): a cohort analysis. Lancet 2014; 383(9922): 1059–1066. doi: 10.1016/S0140-6736(13)62061-9.
22. ZHAO R., FENG F., WANG X. Exercise interventions and prevention of fall-related fractures in older people: a meta-analysis of randomized controlled trials. Int J Epidemiol 2017; 46(1): 149–161. doi: 10.1093/ije/dyw142.
 

---

O autorech

Mgr. Jakub Jeníček, Ph.D.

Fyzioterapeut. Magisterský titul získal v roce 2009 na Univerzitě Karlově v Praze, doktorát z Kinantropologie obhájil v roce 2019 tamtéž. Na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN působí od roku 2013, posledních 6 let především jako odborný asistent a vedoucí výuky studijního programu fyzioterapie.

Mgr. Klaudia Fabičovic

Fyzioterapeutka. Magisterský titul získala v roce 2016 na Masarykově univerzitě v Brně. Na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN působí od roku 2018. Specializuje se především na fyzioterapii pacientů s dysfunkcí pánevního dna, podílí se ale i na výuce studijních programů fyzioterapie, všeobecné lékařství a porodní asistence.

 

• tisk
• předplatit si