Číslo 5 / 2009
Ženy, které měnily zdravotnictví 1. – Florence Nightingale
Jméno Angličanky Florence Nightingale znají jistě téměř všechny zdravotní sestry - vždyť na den jejího narození, 12. květen, připadá i Mezinárodní den sester. Vše, co je dnes pro nás samozřejmostí, jako jsou čisté nemocnice, odborná péče vzdělaného personálu, lidské zacházení s pacienty apod., vnesla do zdravotní péče právě tato výjimečná žena.
Základní životopisné údaje Florence Nightingale jsou všeobecně známy. Narodila se 12. května 1820, zemřela 13. srpna 1910. Mezi těmito dvěma daty leží devadesátiletý vpravdě požehnaný život, během něhož ovlivnila podstatu moderní zdravotnické péče - vždyť její spisy dodnes slouží jako zdroje informací nejen pro zdravotní sestry, ale i manažery a úředníky.
Florence se narodila jako druhá dcera během dvouletých „líbánek“ svých rodičů Williama Edwardse a Frances Nightingale ve Florencii. Její maminka si potrpěla na určité zvláštnosti, takže ji pojmenovala po městě, ve kterém se narodila – Florence. Rodiče byli finančně více než zajištěni. I když vzdělání Florence i její starší sestry zabezpečoval doma univerzitně vzdělaný otec, nechtělo se po nich nic jiného, než se tehdy od dcer z tzv. dobré rodiny očekávalo - aby se pěkně oblékaly, navštěvovaly plesy a večírky, brzy se vdaly a vedly spokojený rodinný život. Takže rané mládí Florence se odehrávalo v těchto „mantinelech“ - doprovázela rodiče na cestách po Evropě, chodila do společnosti, byla uvedena do „vybraných kruhů“, dokonce i představena královně.
Touha dcery matku šokovala
Když se však matka začala rozhlížet po „dobré partii“, zažila šok. Florence jí pověděla, že se nechce vdávat, že chce studovat matematiku! Matka se vyděsila - matematika přece není pro ženu! Florence ji tedy studovala tajně. Časem se začala se vyhýbat nákladným večírkům a místo toho věnovala svoji pozornost chudým a ubohým kolem sebe. Když posléze rodičům svěřila, že by svůj život chtěla zasvětit službě chudým a nemocným a prosila je o dovolení pracovat v chorobinci v Salisbury, byli rodiče znovu zděšeni. Dívka „z lepších kruhů“ by se měla starat o cizí nemocné lidi, dokonce i o muže? To přece není možné, to se „nesluší“, to nedovolíme! V první polovině 19. století totiž ležel v nemocnici jen ten, kdo si nemohl dovolit domácí péči. Chorobince páchly, personál byl neustále opilý a neměl zrovna valnou pověst. Matka byla navíc přesvědčena, že za dceřiným - z jejího hlediska absurdním - přáním je určitě „avantýra“ s nějakým ranhojičem a rozhodla se udělat jejím nápadům konec. Florence zkrátka do Salisbury nesměla.
Čekala až do třiceti let a pak ji napadlo, že když by v Anglii prací v chorobinci dělala rodičům „hanbu“, musí odjet tam, kde její rodinu neznají - do zahraničí. Vydala se s několika rodinnými přáteli na okružní cestu po Evropě a při návratu navštívila nemocnici a školu pro jáhenky pastora Theodora Fleidnera v Kaiserwerthu nedaleko Dusseldorfu. Následujícího roku se tam rozjela znovu a absolvovala ošetřovatelský kurs.
Základní zásady: čistota a lidskost!
Když se vrátila do Anglie, převzala roku 1853 v Harley Street v Londýně sanatorium pro nemocné dámy. Zdálo se, že je u cíle - konečně mohla pracovat tak, jak sama chtěla. Jejími zásadami byla čistota a lidskost - a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Brzy se „rozkřiklo“, že v tomto sanatoriu se lidé opravdu uzdravují. Zpráva o novém způsobu péče se donesla až do nejvyšších kruhů.
Florence právě přemýšlela, jak sanatorium rozšířit, když přišly první zprávy z Krymské války. V březnu roku 1854 vyhlásily Anglie, Francie a Turecko válku Rusku. Noviny byly plné zpráv z bojiště a kritizovaly britská zdravotní zařízení pro raněné. Ani lehce ranění tehdy neměli moc šancí přežít - při absenci péče a hygieny umírali na infekce a „otravu krve“.
Ministr obrany znal Florence osobně i pracovně, proto ji požádal o vedení sester ve vojenských nemocnicích v Turecku. Čtyřiatřicetiletá Florence neváhala - s osmadvaceti ošetřovatelkami dorazila 4. září 1854 do vojenské nemocnice ve Scutari - předměstí asijské části Konstantinopole.
Zpočátku ošetřovatelky narazily na odpor a odmítání ze strany polních lékařů, ale brzy byly zcela vytížené. Florence se na vlastní kůži přesvědčila, že v péči o raněné neexistuje žádný systém. Pracovala až do úplného vyčerpání - vysvětlovala, ukazovala, přesvědčovala. Navíc zařizovala i takové věci, jako psaní domů jménem vojáků, posílání jejich mezd rodinám, do nemocnic zavedla i čítárny. Na „oplátku“ se jí dostávalo velkého respektu a když se roku 1856 vrátila do Anglie, stala se národní hrdinkou. Z vděčnosti za práci Florence a jejího ženského týmu během Krymské války byla vyhlášena veřejná sbírka, která jí umožnila pracovat na reformě civilního zdravotnictví.
Hrdé označení „nurse“
Nadlidské nasazení v polních podmínkách za Krymské války se hodně podepsalo na jejím zdraví, takže po návratu se spíše skrývala před publicitou. Zmizela ze scény a pracovala jaksi v pozadí. V prosince 1856 dala například podnět ke vzniku Královské komise pro zjištění zdravotního stavu britské armády.
Vyhodnotila pak systém stravování, ubytování, sanitárního zařízení, péči o nemocné a nakonec sepsala zprávu a navrhla řešení - a vše bylo akceptováno. Za svůj příspěvek k armádním a nemocničním statistikám se v roce 1860 stala první ženskou členkou Královské statistické společnosti.
Téhož roku (1860) se splnilo její největší životní přání - díky příspěvkům z fondu Florence Nightingale založila při nemocnici sv. Tomáše v Londýně první školu pro zdravotní sestry. Začínající sestry absolvovaly roční školení, jež zahrnovalo teoretické kursy, ale hlavně tvrdou práci pod dohledem zkušené sestry. Byl to začátek moderního vzdělávání sester. Díky Florence se zrodilo nové respektované povolání. Už nebylo „pod úroveň“ starat se o nemocné - mnohé dívky i „z lepších rodin“ teď odcházely do Londýna, aby se učily ve škole Florence Nightingale a byly hrdé na to, že se mohou nazývat „nurse“.
První nositelkou řádu za zásluhy
Florence po návratu z války její zdravotní stav často upoutával na lůžko. Přesto se nevzdala, nepodlehla malomyslnosti. Přímo z lůžka vedla kampaně za zlepšení veřejného zdraví, psala otevřené dopisy začínajícím ošetřovatelkám s radami a povzbuzením. Již v roce 1860 publikovala jedno ze svých nejlepších děl, Poznámky o ošetřovatelství, v němž nastínila základní principy moderního ošetřovatelství - svědomité pozorování a vnímavost k pacientovým potřebám. Florence Nightingale uveřejnila celkem 200 knih, brožur a zpráv. V roce 1883 dostala za svoji činnost řád od královny Viktorie a i v pokročilém stáří byla vyznamenána mnoha cenami. Ještě tři roky před smrtí, roku 1907, se stala první nositelkou řádu za zásluhy. Její Poznámky o ošetřovatelství byly přeloženy do jedenácti jazyků a vycházejí dodnes - přestože od jejich vzniku v příštím roce uplyne už neuvěřitelných 150 let!
PhDr. Helena Chvátalová
