Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2011

Péče o pacienty s demencí

Datum: 4. 4. 2011
Autor: Nursing Times, 2010, 106, č. 39, 44

PŘINÁŠÍME VÝBĚR Z ČASOPISU NURSING TIMES, 2010, 106, č. 39 a 44

Nursing Times, 2010, 106, č. 39

CRABTREE J, MACK J. Designing a training programme to improve staff attitudes towards people with dementia (Návrh školicího programu na zlepšení přístupu nemocničního personálu k lidem trpícím demencí): 14–16.

Demence je komplikované onemocnění, které pro sestry znamená velkou výzvu. Ničí mozkové buňky a postihuje všechny aspekty lidského myšlení, vnímání a chování. Pobyt v nemocnici může pacienty s demencí děsit a negativně ovlivňovat jejich chování. Řada studií prokázala, že personál všeobecných nemocnic nemá dostatečné znalosti o demenci, takže těmto pacientům není poskytována odpovídající péče. Jsou často označováni za „obtížné“ a je vyžadováno jejich přeložení na psychiatrii. Vzhledem ke stávajícím demografickým změnám počet těchto pacientů neustále roste. Kolem 30–40 % hospitalizovaných starších pacientů bude pravděpodobně trpět nějakým typem demence. Všeobecné sestry pečující o osoby trpící demencí potřebují další školení a vzdělávání, protože demenci je třeba rozpoznat už při příjmu do nemocnice. Plány péče musí brát v úvahu, jaký to bude mít vliv na ošetřování těchto pacientů.

V jedné skotské nemocnici byl proveden dotazníkový výzkum postojů pracovníků k pacientům trpícím demencí a bylo zjištěno, že v tomto ohledu je co zlepšovat. Problém byl řešen pomocí interaktivních školicích sezení zaměřených na zvyšování vědomostí pracovníků o demenci, a tím na zlepšování jejich přístupu k těmto pacientům. Článek popisuje vývoj, realizaci a hodnocení první fáze programu. K účasti na programu byli vyzváni všichni pracovníci, kteří mohou s pacienty trpícími demencí přijít v nemocnici do styku, od vrátných, uklízeček a pomocného personálu až po odborné sestry a administrativní pracovníky. Byla uskutečněna řada hodinových sezení zaměřených na informace o tom, jak lidé s demencí prožívají pobyt v nemocnici a jak je možné se postarat o to, aby jejich hospitalizace proběhla bez problémů. Lekce pomohly zahájit diskusi mezi účastníky a přispěly k tomu, aby pochopili svou roli v péči o tyto pacienty. Z dotazníků vyplňovaných po každé lekci získávali organizátoři okamžitě zpětnou vazbu. Nejčastěji se v nich objevovala následující témata: zkušenosti pacientů, jak se cítí pacienti trpící demencí, respektování osob trpících demencí jako svébytných jedinců, individualizovaný přístup k pacientům, multidisciplinární spolupráce. Mezi překážky, s nimiž je nutné při uplatňování inovovaného přístupu počítat, patří velké pracovní vytížení sester, nedostatek finančních prostředků, obtíže při koordinaci účasti různých skupin zaměstnanců a nedostatečná podpora ze strany managementu.

HIGGINS P. Using dolls to enhance the wellbeing of people with dementia in residential care (Využití panenek ke zlepšení pohody osob v rezidenční péči, trpících demencí): 18–20.

Vyskytuje se stále více důkazů, že použití panenek může mít pozitivní dopad na osoby v rezidenční péči, které trpí demencí. V Anglii a Walesu trpí demencí přes 700 tisíc lidí. Jedna třetina z nich žije v domech s ošetřovatelskou péčí. Řada autorů se zabývá tím, zda může pohodu těchto osob zvýšit použití panenek jako terapeutické intervence. V článku je popisováno několik studií, kdy pacienti s demencí měli možnost dostat panenku, která jim poskytovala senzorickou stimulaci a smysluplnou činnost. Panenky neměly pacientům nahradit dosavadní terapeutické intervence, ale měly jim přinášet další, nové podněty. Je uváděn vesměs kladný vliv na zklidnění a zmírnění agresivity, i když se použití panenek neobešlo bez problémů, jako byly hádky mezi rezidenty o panenky, někteří pacienti stavěli potřeby panenky nad své vlastní nebo se od panenky nechtěli odloučit ani na dobu nezbytné osobní péče. Odpůrci použití panenek tvrdí, že pacienty s demencí infantilizují, protože se s nimi zachází jako s dětmi, a tudíž při péči o ně není respektována jejich důstojnost. Častokrát to zvlášť silně pociťuje rodina, i když je pacient s panenkou šťastný. Někdy se stane, že osoba trpící demencí považuje panenku za skutečné dítě, což může přinášet jisté dilema, zda pacienta v tomto bludu ponechat, nebo mu vysvětlovat, že se mýlí. Terapie pomocí panenek zůstává kontroverzní intervencí, stále však existuje málo empirických důkazů a je tedy nutný další výzkum.

Nursing Times, 2010, 106, č. 44

NAZARKO L. Patients with dementia deserve better diagnosis and treatment (Pacienti s demencí si zaslouží lepší diagnostiku a terapii): 10.

Demence je onemocnění, které zůstává často nediagnostikováno, dokud pacient neonemocní jinou závažnou chorobou, jako je rakovina. Ve Velké Británii bývá diagnóza demence stanovena později než ve většině evropských zemí a lidé zde mají omezený přístup k lékům, které pomáhají zpomalit postup onemocnění. V současné době jsou zde k dispozici dva typy léků: inhibitory acetylcholinesteráz mohou pomáhat při mírné až středně závažné Alzheimerově chorobě (AD), zatímco memantin, antagonista NMDA receptorů, je určen pro střední až těžké formy AD. Aktuálně platné směrnice britského institutu NICE doporučují, aby inhibitory acetylcholinesteráz byly předepisovány lidem se středně těžkou demencí a memantin aby se používal v klinických studiích, ale v klinické praxi ne. Institut NICE však chystá změnu svého postoje a inhibitory acetylcholinesteráz pravděpodobně zpřístupní i pro časná stadia demence a memantin pro terapii těžké demence, což jsou dobré zprávy jak pro pacienty a jejich rodinné příslušníky, tak pro klinické pracovníky. Je nutné rozšířit znalosti zdravotníků o demenci, což může vést ke zlepšení diagnostiky a terapie a následně ke zpomalení postupu onemocnění a zvýšení kvality života. U téměř 90 % pacientů s demencí se v určitém stadiu vyvinou neuropsychiatrické symptomy, asi u 60 % pacientů se objeví obtěžující poruchy chování. Lidem s těmito symptomy jsou obvykle předepisována antipsychotika nebo neuroleptika, tyto léky však mohou zhoršovat demenci a kvalitu života a zdvojnásobují riziko smrti. Zlepšená dostupnost léků na terapii demence může snížit incidenci poruch chování. Léky však nejsou všechno, jsou nutné mnohem efektivnější terapeutické postupy. Jelikož se odhaduje, že v příštích 30 letech se počet osob trpících demencí zdvojnásobí, je nutné se tímto problémem velmi intenzivně zabývat.

Mgr. Libuše Dobrovodská, (dobrovodska.l@centrum.cz)

 
  • tisk
  • předplatit si