Pomoc s odvykáním kouření – standard ošetřovatelské péče

Závislost na tabáku je v ČR příčinou téměř každého pátého úmrtí. Většina kuřáků (kolem 70 %) by raději nekouřila – přestat však není lehké. Úspěšný bývá průměrně až pátý pokus.

Nemoc, ne zlozvyk

Pokud kuřák přestane kouřit sám, bez pomoci, je to nejjednodušší – to se ale podaří jen zhruba čtyřem kuřákům ze sta. Jinak řečeno, úspěšnost takového pokusu je malá. Naopak intenzivní léčba, například v Centrech pro závislé na tabáku, bývá až desetinásobně úspěšnější.

Závislost na tabáku se podobá závislosti na heroinu, nikotin je dokonce návykovější než heroin. Však má také svou diagnózu: F17 – poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku. Fakt, že bezpečná dávka tabákového kouře neexistuje, zohledňuje další diagnóza: Z58.7, expozice tabákovému kouři, tedy pasivní kouření.

I krátká intervence pomůže

Kuřák ve zdravotnickém zařízení vnímá spíše doporučení těch, do jejichž péče se svěřil. Má nějaký zdravotní problém, proto přišel. To jsou ideální podmínky pro intervenci: nejen lékař, ale i sestra by se měli ptát na kouření a kuřákovi jasně doporučit přestat: „Pro vaše zdraví je nutné přestat kouřit.“ To může trvat dvacet vteřin a nemůžeme se vymlouvat, že na to nemáme čas – dvacet vteřin se najde vždy.

Už jen dotaz a doporučení mají velký význam. I když úspěšnost bude menší než při intenzivní léčbě, má krátká intervence daleko větší význam celkově, v množství oslovených pacientů. Kdyby 90 tisíc českých sester oslovilo každý rok 10 kuřáků a jeden z nich by přestal (což je zhruba reálná úspěšnost), měli bychom každý rok 90 tisíc bývalých kuřáků. V tom je velký potenciál, který teprve začínáme využívat.

Pokud je k dispozici více času než dvacet vteřin, můžeme nabídnout pomoc s odvykáním: zdůraznit potřebu změny denních rituálů a stereotypu prožívání dne. Zeptat se na nejčastější kuřácké situace a pomoci hledat nekuřácká řešení, která si kuřák musí najít sám a předem, aby jej situace nezaskočila. Závislým na nikotinu může sestra doporučit některou formu náhradní léčby nikotinem: náplast, žvýkačku, inhalátor nebo pastilku. Všechny jsou volně prodejné v lékárně.

Těm, kdo by potřebovali intenzivnější léčbu, můžeme doporučit nejbližší Centrum pro závislé na tabáku podle kontaktů na www.sltz.cz, webové stránce Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku (SLZT), která má i sesterskou sekci.

Tato sekce je významnou součástí společnosti. Intervence u kuřáka by měla být samozřejmým standardem ošetřovatelské péče, jak je tomu v rozvinutých zemích. O tom, jak intervenovat u kuřáků, učí sestry celodenní kurz, kterým od roku 2007 prošlo už více než 500 českých sester. Ty mají za sebou i několik akcí pro veřejnost, jakými jsou například měření oxidu uhelnatého ve výdechu či rozdávání letáků a informací pro veřejnost. Další z mnoha akcí bylo například vyškolení sester šesti klinik Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) v rámci projektu s názvem Nekuřácká nemocnice (více informací o ní naleznete na webu SLZT).

Problémem, s nímž se v ČR potýkáme, je kuřáctví sester. Ačkoli by mělo být samozřejmým standardem zdravotníků, tedy lékařů i sester, nekuřáctví, pravda je taková, že české zdravotní sestry kouří zhruba dvakrát více než běžná populace žen – kouří 40 % sester. Pomocí by mohl být právě projekt Nekuřácká nemocnice. Jen ve VFN v Praze je díky němu stále více pacientů Centra pro léčbu závislostí na tabáku z řad sester.

Kuřáci a onkologie

Kouření způsobuje nemoci všech částí těla, v rámci všech medicínských oborů. Je příčinou třetiny všech nádorů. Přesto se v onkologické péči věnuje kouření jen malá pozornost. Často slyšíme od kuřáků po onkologické diagnóze, že teď už nemá smysl s kouřením přestávat. Opak je však pravdou! Pokud přestane onkologický pacient kouřit, významně se prodlužuje doba jeho přežití, zlepší se kvalita jeho života a v neposlední řadě bude mít víc peněz. Kouření ale také významně zhoršuje komplikace po operaci. Zpomaluje hojení, snižuje účinek radioterapie i chemoterapie a zvyšuje výskyt nežádoucích účinků. I onkologický pacient by proto měl přestat kouřit a ani se nepohybovat v zakouřeném prostředí.

Sesterská sekce SLZT spolupracuje již dva roky s Mezinárodní společností sester v onkologické péči (International Society for Nurses in Cancer Care, ISNCC). Tato mezinárodní společnost rozšiřuje povědomí o tom, že intervence u kuřáků by měla být samozřejmým standardem ošetřovatelské péče v onkologii. O roli sester v kontrole tabáku vedly české sestry dva celodenní workshopy v rámci projektu podpořeného Bristol-Myers Squibb „Bridging Cancer Care“, který byl pořádán ve spolupráci s ISNCC. Jeden z nich se konal v rámci 17. mezinárodní konference o ošetřovatelství v onkologii. Sestry zprostředkovaly i minigranty pro účastníky workshopu na školení dalších sester v ČR. Výsledky tohoto projektu se diskutovaly na setkání, které se konalo 8.–9. července 2013 ve Varšavě. Projekt bude pokračovat i letos a příští rok. Jeho cílem bude vyškolit 200 sester v ČR a 300 v Polsku.

Sestry, zejména z onkologie, které by měly zájem o e-learning nebo o účast v programu s Mezinárodní společností sester v onkologické péči, se mohou obrátit na autorky článku prostřednictvím e-mailu info@slzt.cz nebo podle seznamu center na www.slzt.cz.

Vladislava Felbrová, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze
Stanislava Kulovaná, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze
Kateřina Malá, Fakultní vojenská nemocnice, Praha
Eva Králíková, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze
Alexandra Kmeťová, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze

 

• tisk
• předplatit si