Aktivní posilování paměti

„Paměť je zdrojem představivosti, pokladnicí rozumu, strážcem vědomí a poradcem myšlení.“ (biskup svatý Basil Veliký, 4. stol.)

Národní týden trénování paměti

Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging, která se specializuje na trénování paměti pro seniory, vyhlašuje od pondělí 16. 3. 2015 do neděle 22. 3. 2015 Národní týden trénování paměti v rámci celosvětové akce Týden uvědomění si mozku (Brain Awareness Week), který od roku 1996 pořádá organizace Dana Alliance for the Brain (www.dana.org). V tomto březnovém týdnu se veřejnost dozvídá o výsledcích výzkumu mozku srozumitelnou formou prostřednictvím stovek akcí, které jsou pořádány vědeckými institucemi, jež se výzkumu mozku věnují, případně institucemi, které výsledky výzkumu aplikují v praxi (www.trenovanipameti.cz).

Iniciátorku celé akce Ing. Danu Steinovou znám od roku 1998, kdy založila Českou společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. Semináře o trénování paměti však pořádala už od roku 1994. Osobně jsem se s ní setkala až na kurzu pro trenéry paměti v roce 2004. Je to úžasná žena s obrovským potenciálem.

První univerzitu volného času založila v ČR v roce 1993 jako svůj osobní příspěvek k Evropskému roku seniorů a ke zlepšení porozumění mezi generacemi. Univerzity volného času, již nezávisle na své zakladatelce, dále organizují tréninky paměti v domovech důchodců i vzdělávací semináře pro pečující. Další univerzity volného času vznikají při občanských sdruženích či při knihovnách ve městech i na vesnicích. Celoživotní vzdělávání se stává nutností a je třeba je otevřít široké veřejnosti, kterou pro ně ovšem musíme získat. Vzdělávání přispívá k posilování sebedůvěry, orientaci ve světě moderních technologií a nových poznatků. Přispívá k prevenci poruch kognitivních funkcí a tím také zlepšuje kvalitu života ve stáří a umožňuje plnohodnotný, nezávislý život osob vyššího věku. (Připomeňme také Mezinárodní den seniorů, 1. října, který byl poprvé vyhlášen v roce 1990.)

V 50. letech vznikla vědní disciplína gerontopedagogika (gerontagogika), která je součástí andragogiky, vědy o vzdělávání a výchově v dospělosti. Gerontopedagogika se v užším slova smyslu zabývá výchovou a vzděláváním seniorů ve stáří a ke stáří. Nová vědní disciplína se snaží hledat cesty, jakým způsobem připravit člověka na poslední etapu života, jak navrátit důstojnost stáří a vymezit úlohu člověka ve stáří. V širším slova smyslu je gerontopedagogika prezentována jako teoreticko-empirická disciplína zaměřená na pomoc, péči a podporu seniorů. Jejím důležitým posláním je pomoci najít úctu k vlastnímu bytí a zodpovědnost za svůj život a vymezit novou roli stáří v postmoderní době.

Pan profesor PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., mne inspiroval tvrzením, že mozek potřebuje podněty ve správný čas, na správném místě a ve správném množství. Tyto podněty získáváme především tím, že používáme smysly – co rád vidím, slyším, cítím, čichám, čeho se rád dotýkám, a nezapomínejme ani na šestý smysl – vnímám své tělo. V jakém prostředí mé tělo je a co potřebuje, aby mi dobře fungovalo a sloužilo. Naše tělo je náš chrám, náš dům. Uklízíme ve svém „domě“? A jak to děláme?

Informace je pro mozek výživou. Nutíme-li mozek pracovat, zpomalíme patologické biochemické procesy v mozku a posílíme spojení mezi neurony. Tvoříme informační bílkoviny, které stimulují mozkový metabolismus. Výživa mozku informacemi, správnými potravinami, pohybem, vztahy a cvičením těla jsou přínosem pro jeho činnost. Metody pravidelného aktivního cvičení a relaxace navodí v těle mechanismy, které zabrání rozvoji reakce na zátěž a způsobí vyplavení endorfinů, hormonů radosti z vlastního dosažení úspěchu.

Doporučujeme proto každý den alespoň jedno cvičení. Pokud se vám nedaří, vezměte si slovníky a pátrejte v nich. I tím svou paměť trénujete.

Příklady cvičení:

• Hledání synonym: např. krásný, vtipný atd. – vzpomeňte si na co největší počet slov podobného významu.
• Hledání antonym: např. lstivý, pestrý atd. – hledejte slova opačného významu s jiným slovním základem, sami vymýšlejte zajímavé dvojice a pobavte tak nejen sebe, ale i své okolí.
• Vzpomínejte na literární díla, v jejichž názvu je ženské jméno, mužské jméno, název živočicha atd.
• Vyberte si obrázek, kde je několik předmětů a pak si je opětovně vybavte.
• Vyjmenujte co největší počet živočichů, jejichž název začíná od písmene N.
• Vyjmenujte co největší počet rostlin, jejichž název začíná písmenem B (postupně využijte celé abecedy).
• Během jedné minuty si spočítejte, kolik zvířat (květin, ovoce) si vybavíte (15–20 je norma).
• Lokomotiva: kolik slov se vám podaří vytvořit přeházením slabik, či písmen, nebo rozdělením slova?
• Svíponíce, kotilomova… to není šotek z tiskárny! Složíte slova do původní podoby?
• Lidová rčení a přísloví: Kolik si jich vybavíte? Nedávno jsme tento úkol dali dvěma mužům, kteří si přes víkend vzpomněli na 72. Vzpomeňte na jedno známé rčení, které když plně prakticky provedete, cvičíte 33 svalů kolem úst a určitě i mozek dostává užitečnou výživu pro pocit štěstí.

Co jsou vlastně kognitivní funkce?

Kognitivní funkce nám pomáhají poznávat svět kolem sebe, orientovat se v něm, vnímat sám sebe. Náš mozek má více než 10 miliard neuronů, které po svých výběžcích přenášejí informace formou elektrických impulzů rychlostí více než 500 km za hodinu. Kdybychom šedou mozkovou kůru narovnali, měla by plochu kuchyňského stolu. Kdyby se nervová vlákna spojila, omotala by podle výzkumů čtyřicetkrát naši zeměkouli.

Podpůrnou nervovou tkáň tvoří gliové buňky, kterých je padesátkrát více než neuronů. Podporují činnost nervových buněk, biochemické děje a vedení elektrických signálů pro celou oblast řízení nervového systému. Přenos informací má vliv na zdokonalování funkčnosti mozkové aktivity, nervové buňky spolu komunikují pomocí přenašečů. Intenzivní tělesný i duševní trénink má schopnost vytvořit hustou nervovou síť a dokonalost fungování celého nervového systému. Uvádí se, že v devadesáti letech je úbytek neuronů 10–20 %. Nicméně nové výzkumy hovoří o faktu, že počet nervových buněk se také může obnovovat pravidelným cvičením a využíváním dosažených informací a dovedností. Celá nervová soustava stárne nedostatkem kyslíku a zvyšujícím se počtem volných radikálů. Úbytek neuronů není ve všech mozkových částech stejný, nejvíce jsou zasaženy čelní laloky – zraková a sluchová centra a hippocampus (ukládání informací a schopnost učit se novému). Vedení nervových vláken je pomalejší a smyslové orgány pomalu degenerují. Ve vyšším věku se zhoršování paměti vyrovnává schopností informace uspořádat. Nicméně každá životní zátěž působí na poruchu paměti. Lidský mozek pojme až 100 000 informací. Příjem informací záleží na naší pozornosti a soustředění, proto musíme naši pozornost rozvíjet, sami chtít pracovat se zaujetím a soustředit se na výběr přijímaných informací. Naše zájmy a aktivity, které jsou zdrojem potěšení, vytvářejí nové nervové dráhy a posilují mozkovou činnost. Náš mozek je uzpůsoben k učení se novému, ve vyšším věku se pouze mění způsob zpracování.

Kognitivní funkce tvoří vnímání prostřednictvím smyslů, paměť, pozornost, představy, fantazie, myšlení, úsudek, řeč.

Paměť lze vědomě ovlivňovat celý život. Je to schopnost udržet přijaté informace. Doba jejich udržení je závislá na počtu opakování určité informace. Podporou paměti je také kladný emocionální náboj.

Krátkodobá paměť, nazývaná také pracovní, pojme okamžitě maximálně 5–9 slov. Informace získáváme prostřednictvím senzorických receptorů – zrakem, sluchem, hmatem, čichem, chutí, vnímáním polohy našeho těla a předmětů v prostoru kolem nás (motorická paměť = např. cesta do obchodu). Paměť je závislá na našem zájmu, výběru, kontrastu, pohybu sledovaných předmětů a osob a naší pozornosti. Vysvětlením je elektrické podráždění nervové dráhy, které jde například z oka do mozku; do 20 sekund dráždění pozvolna zaniká a tím ztrácíme i získanou informaci. Chceme-li si pamatovat delší dobu, musíme si slova či čísla opakovat. Mají-li informace pro nás význam, přesunují se do dlouhodobé paměti. Zde jsou uloženy naše vzpomínky, zkušenosti a dovednosti, získané během celého našeho života.

Dlouhodobá paměť:

• Sémantická – obsahuje všeobecné znalosti o světě, schopnost pamatovat si význam slov a zařazení do skupin, např. kopretina, růže = květina. Význam slova svoboda, naděje apod. Prohlubovat ji můžeme především učením a pozorováním. Jde také o naši jazykovou zásobu (běžně máme schopnost udržet 20 000–50 000 slov, někteří až dvojnásobek).
• Procedurální – naše životní návyky, postupy (řízení auta, vaření apod.). Některé naše schopnosti jsou již trvalým opakováním zautomatizovány a uvolňují tak místo v krátkodobé paměti.
• Epizodická – osobní zkušenosti (okamžiky života, smutné i veselé vzpomínky z dětství, životní příběhy apod.). S přibývajícím věkem si lépe vybavujeme dřívější události, napomáhají nám utřídit si naše životní etapy.

Máme-li v paměti uložen dostatek informací, můžeme v nich aktivně vyhledávat. Aktivní vyhledávání umožňuje propojování informací, probouzí naši tvořivost, schopnost nápadů. Trénováním paměti zpomalujeme ubývání neuronů, vytváříme nová nervová spojení, a tak můžeme podporovat činnost mozku až do vysokého věku. Ovšem máme-li příliš mnoho informací najednou, mozek nedokáže vše zpracovat. Nedostává-li se nám informací, uložené není využíváno a naše schopnosti zanikají.

Příklady cvičení:

• Vezměte si papír a tužku a napište co všechno je před vaším domem.
• Napište, co všechno uvidíte po cestě do obchodu s potravinami (textilem, na nádraží, na poštu apod.).

Otázky k zamyšlení: Který pohled vás nejvíce potěší? Chyběl vám ve škole nějaký vyučovací předmět? Který film vás v poslední době nejvíce zaujal? Který strom máte nejraději? Kdy jste naposledy dostal/a nějaký dárek? Je pro vás dárek také úsměv na tváři druhých lidí? Kdy jste se naposledy zasmáli? Kdybyste se znovu narodil/a, kým byste chtěl/a být? Koho byste rád navštívil? Nezapomněl/a jste někoho blízkého potěšit? A čím by to bylo?

Naše dovednosti a návyky: Vzpomenete si na nějaký pracovní postup, který jste dříve vykonával/a? Vzpomeňte na jednotlivá řemesla – název a předmět, který se při tom využívá (např. zahradník – motyčka, hrábě; holič – nůžky, šampón apod.). Popište cestu autobusem do známého místa. V duchu si představte váš postup při čištění zubů.

Schopnost učení ve stáří

Pro starší lidi má nesmírný význam jejich životní příběh, z nějž čerpají v přítomnosti a o který významně opírají svoji budoucnost. U starších osob bývají upevněny stereotypy, které často nechtějí měnit. Mnozí se vzpírají získávání nových vědomostí, vzpomínají na „staré zlaté časy“ a brání se zapojení do současného moderního života. Stává se, že své prožitky berou jako dogma a vydávají je za praktickou životní zkušenost. To starého člověka někdy vede k zaujatosti a nedůvěře k okolí i k odlišnému náhledu na přijímání nových informací. Moderní přístup ale usiluje o to, aby senior plánoval nejrůznější aktivity až do vysokého stáří; my ostatní u něj musíme najít správné motivační páky, aby chtěl o svůj rozvoj usilovat.

Proces učení je ve stáří odlišný než v jiném věku. Učivo se již obtížně osvojuje, nemá-li logickou strukturu a praktický dopad. Krátkodobá paměť přestává fungovat a dlouhodobá paměť ukládá výběrově. Dochází ke zhoršení mechanické paměti, proto je nutné zaměřit se na paměť logicko-smyslovou. Ve stáří také převládá dřívější model osvojování poznatků memorováním.

Procvičování a upevňování nového potřebuje ve stáří více času. Snížený výkon není způsoben neschopností starého člověka učit se, ale nejistotou, zda činnost zvládne. Získané celoživotní pracovní dovednosti v některých oborech nelze ve stáří využít a senior cítí vážné ohrožení pocitu profesionální zdatnosti. Je důležité využít jejich struktury pohybových vzorců z dřívější profese, pohyb rozfázovat, krok za krokem dávat stručné pokyny a dosáhnout tak zdokonalení dovedností v nových pracovních činnostech (ovládání mobilního telefonu, počítače atd.).

Důležitá je pochvala a také zdravá soutěživost, nevhodné je naopak znevažování těch, kteří nestačí. Při výuce je třeba začlenit více přestávek, učení nepřesouvat do večerních hodin (nejvhodnější čas je mezi 9.30–11.30 a 15.30–17 hod.).

Některé zásady při vzdělávání seniorů:

• Starší člověk potřebuje k pochopení nového svůj vlastní způsob a vlastní tempo.
• Potřebuje mít k dispozici přehledné, názorné písemné informace.
• Objevme jeho schopnosti a opírejme se o jeho možnosti a dovednosti.
• Vyjadřujme se pomalu, srozumitelně a ptejme se, zda jsme to řekli tak, aby nám rozuměl.
• Při nácviku používání nových pomůcek jednotlivé kroky opakujme a dbejme na to, aby je senior sám zkoušel. Jedině tak odnaučíme chyby v prvopočátku. Každý krok má svůj význam, řádně je objasněme, aby na sebe jednotlivé úkoly logicky navazovaly.
• Příliš mnoho informací najednou nezvládne senior přijmout, rozdělme je proto na několik částí.
• Senior potřebuje za svou snahu a píli ocenění. Pocit úspěchu přináší motivaci ke zvládání dalších úkolů.
• Nedávejme seniorovi příliš mnoho úkolů najednou.
• Po starém člověku nelze chtít, aby se učil nazpaměť. Naučené je nutné opakováním uložit do dlouhodobé paměti.
• Starý člověk potřebuje znát limity svých možností, vědět, proč něco dělá a k čemu to vede.
• Zvolíme-li správný přístup, senior sám v sobě objeví nové schopnosti a přesvědčení, že nikdy není pozdě chtít něco dokázat.

PhDr. Dana Klevetová, Chirurgická ambulance, Litomyšlská nemocnice, a. s.

 

• tisk
• předplatit si