Zpět na detail čísla

Číslo 3 / 2015

Ranná infekce a její terapie Léčba Aquacelem Ag+ Extra

Datum: 2. 3. 2015
Autor: MUDr. Alena Geršlová

Chronické rány se vyznačují tím, že jsou téměř všechny osídleny bakteriemi z okolního prostředí. Podle množství bakterií v ráně rozlišujeme kontaminaci, kolonizaci a infekci.

U kolonizace je výskyt bakterií stálý, množí se, ale neinvadují do hloubky spodiny rány. V případě infekce dochází k dalšímu množení bakterií na ráně, ty už ale invadují do hlubších struktur rány a okolí. Zde pak dochází k zánětlivé reakci a poškození tkáně, projevující se jako edém, zarudnutí v okolí rány. Kontaminace a kolonizace rány neovlivňují procesy hojení a při adekvátní terapii se rána bez potíží hojí. Mezi infekcí, která významně komplikuje hojení rány a vyžaduje intenzivní terapii, a samotnou neškodnou kolonizací je stav označovaný jako kritická kolonizace. Při něm přesáhne množství bakterií v ráně 105 na cm2. Zvyšuje se riziko vzniku infekce a v tomto stavu je nutné zahájit profylaxi proti infekci. Hojení rány v kritické kolonizaci začíná stagnovat a na spodině rány se často objevují živé křehké, tzv. ohnivé granulace, které snadno krvácejí. Zvětšuje se lokální bolestivost a zvyšuje se produkce exsudátu. Jakmile přejde bakteriální osídlení rány do stavu infekce, vrací se stav rány zpět do fáze exsudativní. Na spodině rány sledujeme povlaky a nekrotickou tkáň, přidává se i foetor vulneris (zápach rány). Mezi rizikové faktory pro vznik infekce patří hlavně zhmoždění rány při nešetrném debridementu, cizí tělesa či nekrotická tkáň v ráně, dále pak ischémie, ať už celková, či lokální, a komorbidity (onemocnění jako např. diabetes mellitus, onkologická onemocnění, anémie, imunosuprese aj.). Základem léčby kritické kolonizace a ranné infekce je především lokální terapie, a to hlavně odstranění biofilmu a infekčního ložiska, tzn. řádně provedený debridement spodiny rány. Dále využíváme výhod antiseptických krytí a krytí se stříbrem, která napomáhají k eliminaci bakteriální zátěže v ráně. Celkovou antibiotickou (ATB) terapii volíme při šíření infekce do okolí rány a při projevech systémové infekce. Nutné je také přihlížet k již zmiňovaným komorbiditám. ATB terapii volíme dle výsledku kultivace a citlivosti, abychom eliminovali riziko vzniku rezistence.

Kazuistika

Pacientka ve věku 72 let podstoupila náhradu levého kolenního kloubu endoprotézou. Operační rána se komplikovala infekcí a dehiscencí v distální části rány. Pacientka byla diabetička II. typu na PAD i inzulinoterapii, dále trpěla hypertenzí, ICHS, nefropatií a polyneuropatií. Při objektivním vyšetření se jedná o dehiscenci v distální části jizvy, velikosti 1,5 × 2 cm, hloubka 5 cm. Na spodině rány byla přítomna blátivá nekróza a povlaky, implantát nebyl obnažen. Rána se vyznačovala výraznou exsudací. Indurace, retence či fluktuace nebyla přítomna (obr. 1–3). Výsledkem kultivace byl Staphylococcus aureus s citlivostí na ciprofloxaciny, které pacientka také užívala dle doporučení ošetřujícího ortopeda. V rámci ošetření byl do rány přiložen obklad s oplachovým roztokem na 15 min. a následně byl přiložen Hydrofiber® se stříbrem (Aquacel® Ag+ Extra), jako sekundární krytí jsme volili Aquacel® Foam. Pacientka docházela pravidelně obden na převazy na chirurgickou ambulanci. Během převazu byl prováděn debridement rány a postupně byly odstraněny nekrotické tkáně a povlaky. Rána postupně granulovala z hloubky. Kontrolní stěr z rány za tři týdny byl negativní. ATB terapie byla ukončena a pacientka byla postupně dohojena krytím Aquacel® Ag+ Extra.

MUDr. Alena Geršlová, Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav

 
  • tisk
  • předplatit si