Arteriální hypertenze – „rodná sestra“ diabetu 2. typu

Typy arteriální hypertenze, možnosti a náležitosti měření krevního tlaku.

 

 

Zvýšený krevní tlak neboli ­arteriální hypertenze patří mezi celosvětově nejčastější onemocnění. Přítomnost zvýšeného krevního tlaku je významným rizikovým faktorem rozvoje ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, renálního selhání a dalších orgánových poškození. Jelikož postihuje až 30 % populace, je žádoucí kvalitní informovanost nejen lékařů, ale i zdravotních sester, které jsou většinou těmi, kdo krevní tlak měří a na koho jsou směřovány četné dotazy pacientů. Správné měření krevního tlaku je klíčové pro správnou diagnostiku hypertenze a její léčbu.

Je též třeba mít na mysli výsledky průřezové studie EHES (European Health Examination Survey) z roku 2014, podle kterých bylo z celkového počtu hypertoniků v České republice léčeno antihypertenzivy pouze 48 % mužů a 62 % žen, z počtu léčených dosahovala adekvátních hodnot krevního tlaku pouze polovina mužů a dvě třetiny žen.

Tento text si dává za cíl shrnout základní informace o krevním tlaku a jeho hodnotách, o typech hypertenze a také o možných způsobech měření.

Diagnostika arteriální hypertenze

Krevní tlak je síla, kterou působí proudící krev na stěnu cév. V průběhu srdečního cyklu se tato síla mění, proto se také tlak neudává jedním, ale dvěma čísly oddělenými lomítkem. První číslo udává tlak při stahu srdce (systola), takzvaný systolický tlak, který je nejvyšší. Číslo za lomítkem udává tlak při plnění relaxovaného srdce krví (diastola), takzvaný diastolický tlak, který je nejnižší. Za optimální jsou považovány hod­noty < 120/80 mmHg. Jako normální krevní tlak jsou uváděny hodnoty do 129/84 mmHg, nad touto hodnotou už mluvíme o vysokém normálním tlaku.

Arteriální hypertenze je definována jako zvýšení krevního tlaku > 140/90 mmHg, které musí být naměřeno minimálně při dvou návštěvách zdravotnického zařízení.

Podle výšky tlaku rozlišujeme hypertenzi mírnou, středně závažnou a závažnou (tab. 1).

Specifické typy hypertenze

Existují i další, zvláštní typy hypertenze, mezi které patří například hyper­tenze bílého pláště. Takto označujeme stav, kdy má normotenzní pacient naměřeny vysoké hodnoty krevního tlaku při měření ve zdravotnickém zařízení. Tato nesrovnalost je způsobena stresovou reakcí pacienta na přítomnost lékaře či sestry.

Naopak maskovaná hypertenze vzniká opačnou cestou. Pacientovi, který má v domácím prostředí zvýšené hodnoty krevního tlaku, jsou v ordinaci naměřeny hodnoty normální. Také zde hraje roli reakce pacienta na přítomnost zdravotnického perso­nálu. Je zřejmé, že tento typ pa­cientů může snadno uniknout správné diagnóze, a je proto nezbytné mít existenci maskované hypertenze na paměti a myslet na ni u pacientů, kteří mají komplikace s hypertenzí spojené, ale v ordinaci zvýšené hodnoty tlaku nenaměříme.

Setkat se můžeme také s izolovanou systolickou hypertenzí. Ta je definována zvýšením systolického tlaku > 140 mmHg při diastolickém tlaku < 90 mmHg.

Samostatnou skupinou je ­takzvaná sekundární hypertenze, která má původ v nějakém jiném ­onemocnění (například endokrinním). Na tu je třeba myslet vždy, když hypertenzi nedokážeme korigovat ani třemi různými antihypertenzivními léky.

Arteriální hypertenze a metabolický syndrom

S arteriální hypertenzí je úzce spjat takzvaný metabolický syndrom (někdy nazýván také smrtící kvartet, syndrom X, Raevenův syndrom a jiné). Jedná se o soubor onemocnění, která výrazně zvyšují kardiovaskulární riziko a mortalitu pacientů. Kromě arteriální hypertenze spadá do metabolického syndromu také inzulinorezistence spojená s poruchou glukozového metabolizmu (diabetem), porucha metabolizmu tuků a obezita.

Možnosti měření krevního tlaku

Měření krevního tlaku může být neinvazivní a invazivní. Pro standartní monitoraci krevního tlaku je v běžné klinické praxi využíváno neinvazivní měření. V současné době jsou nejčastěji využívány automatické tlakoměry na oscilometrickém nebo auskultačním principu. Dříve užívané rtuťové tlakoměry již vzhledem k zákazu užívání rtuti běžně k dispozici nejsou.

Invazivní měření se zavedením katétru do cévního řečiště se využívá u pacientů v těžkých stavech na odděleních intenzivní péče nebo v průběhu rozsáhlejších chirurgických zákroků.

Měření tlaku v ordinaci

Pacientům by měl být krevní tlak změřen minimálně během preventivních prohlídek u praktického lékaře, většina pacientů se ale s měřením setká i v ordinacích jiných specializací. Aby měly naměřené hodnoty potřebnou vypovídající hodnotu, je nutné dbát na zásady správného měření.

Alespoň půl hodiny před měřením by pacient neměl kouřit, pít alkohol či kávu nebo provozovat fyzickou akti­vitu. Před samotným měřením by měl 5–10 min v klidu sedět opřený na židli, obě nohy na zemi. V průběhu měření nesmí pacient mluvit, při mluvení se krevní tlak zvyšuje. Manžeta tlakoměru by měla být v úrovni srdce, šířka manžety je volena dle obvodu paže (obvod paže < 33 cm – manžeta šířky 12 cm; obvod paže 33–41 cm – manžeta šíře 15 cm; obvod paže > 41 cm – manžeta šíře 18 cm).

Při prvním měření se zjišťuje tlak na obou pažích a poté už se měří tlak jen na té paži, na které byl první změřený tlak vyšší. Rozdíl tlaku na levé a pravé paži může být až 10 mmHg a potud je považován za fyziologický (pokud je rozdíl vyšší, je třeba pátrat po důvodu).

Počet měření

Měření se provádí vždy 3× po sobě v krátkém intervalu (1–2 min) a ­finální hodnota tlaku se vypočte jako průměr 2. a 3. měření. To se může zdát zdlouhavé. Je ale velmi důležité nepovažovat za konečný tlak hned první naměřenou hodnotu. Bylo prokázáno, že hodnoty prvního měření jsou znatelně vyšší než pacientův skutečný tlak. Téměř třetina pa­cientů s normálními hodnotami krevního tlaku by měla podle prvního měření falešně diagnostikovanou hypertenzi.

Zásady při měření krevního tlaku shrnuje tabulka 2.

Měření tlaku v domácím prostředí

Nesmíme zapomínat, že výše zmíněná pravidla se vztahují nejen na měření tlaku ve zdravotnických zařízeních, ale také na měření v domácím prostředí. V případě, že si pacient pro vlastní použití pořídí automatický tlakoměr, je důležité ho o těchto pravidlech informovat a vysvětlit mu jejich důležitost.

Pokud je dodržován správný postup a je použit spolehlivý tlakoměr, jsou hodnoty naměřené v domácím prostředí pro lékaře i pacienta velmi užitečné. Mimo jiné mohou například odhalit již zmiňovanou maskovanou hypertenzi nebo hypertenzi bílého pláště. Je nezbytné, aby pacient věděl, při jakých naměřených hodnotách by měl kontaktovat lékaře. Dále je domácí měření dobrým vodítkem ke zhodnocení úspěšnosti léčby hypertenze.

Použití tlakového Holteru

V některých případech je vhodné využít ambulantního monitorování krevního tlaku po dobu 24 hod (takzvaný tlakový Holter). Pacientovi je na paži nasazena manžeta a tlakoměr umístěn do ledvinky kolem pasu či jinak připevněn k oděvu. S tím pacient stráví 24 hod a následně mu je Holter v ordinaci zase odejmut. Tlakoměr v pravidelných intervalech nafukuje manžetu a měří pacientovi krevní tlak v průběhu dne i noci. Hodnoty naměřené při běžných denních činnostech a při spánku mohou lékaři pomoci nejen správně diagnostikovat typ hypertenze, ale také zhodnotit a případně upravit jeho antihypertenzní terapii. Tento typ měření se též používá k odhalení maskované hypertenze.

Závěr

U většiny hypertoniků bývá cílem dosáhnout pomocí farmakoterapie a změny životního stylu hodnot < 140/90 mmHg, konkrétní cílovou hodnotu ale vždy určuje lékař u kaž­dého pacienta individuálně s ohledem na jeho zdravotní stav i věk.

Správná technika měření krevního tlaku je zcela zásadní nejen pro diagnostiku hypertenze, ale také při kontrole pacientů s antihypertenzní léčbou. S jejími pravidly by měly být obeznámeny také zdravotní sestry, jelikož jsou to právě ony, kdo nejčastěji krevní tlak u pacientů vyšetřují. Také schopnost správně a srozumitelně pacientovi vysvětlit, co se pod termínem hypertenze skrývá, a upozornit ho na náležitosti domácího měření, je pro dobrou diagnostiku i léčbu velmi podstatná. 
 

Literatura

1. ČAPKOVÁ N., LUSTIGOVÁ N., KRATĚNOVÁ J. et al. Zdravotní stav české populace: výsledky studie EHES 2014. Praha: Státní zdravotní ústav 2016. ISBN 978-80-7071-356-3.
2. FILIPOVSKÝ J., WIDIMSKÝ J. Jr., ­CERAL J. et al. Diagnostické a léčebné postupy u arteriální hypertenze – verze 2012. Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitř Lék 2012; 58(10): 785–801.
3. CHARVÁT J. Jaký význam má fenomén „maskované“ hypertenze u nemocných s diabetes mellitus 2. typu léčených pro setrvalou hypertenzi? Vnitr Lek 2016; 62(3): 215–217.
4. KAREN I., FILIPOVSKÝ J. Arteriální hypertenze. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Novelizace 2014. ­Praha: Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství 2014. ISBN 978-80-86998-71-8.
5. WIDIMSKÝ J. Jr., FILIPOVSKÝ J., ­CERAL J. et al. Diagnostické a léčebné postupy u arteriální hypertenze – ­verze 2017. Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitr Lek 2018; 64(7–8): 771–796.

 

---

Barbora Prýmková¹, MUDr. Veronika Vejtasová², MUDr. Jana Urbanová, Ph.D.³, Kristina Yaroslavtseva¹, MUDr. Jan Brož¹

¹ Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
² Kardiologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
³ Interní klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

 

• tisk
• předplatit si