Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2010

Sestry na 4. kongresu primární péče

Datum: 5. 4. 2010
Autor: Eva Wićazová

Již 4. kongres praktických lékařů za hojné účasti jejich kolegů a kolegyň z multidisciplinárních týmů proběhl ve dnech 26.-27. února v Praze. Jeho součástí bylo i setkání sester, pod jehož organizaci se podepsala sekce sester primární péče ČAS.

Program sesterského pracovního dopo­ledne zahájilo krátké vystoupení minis­tryně zdravotnictví ČR Mgr. Dany Ju­ráskové, Ph.D., MBA, která poděkovala sestrám působícím v ordinacích prak­tických lékařů za jejich nezastupitelnou práci. Odbornou část konference pak uvedla zajímavá a poučná přednáška

Význam kompresivních bandáží dol­ních končetin v péči o pacienty s one­mocněním cévního systému, kterou jako vždy bravurně přednesla Bc. Ire­na Pejznochová. Připomněla výhody, indikace a druhy této základní léčeb­né (ale i preventivní) metody při cho­robách žilního a lymfatického systému a připojila praktické rady a zásady, jak správně naložit bandáž - mj. začít vždy u prstů, nikdy nezapomenout na pa­tu a kotník, používat dostatečný počet obinadel, nedělat na nich uzly a kličky, protože mohou způsobit otlaky, kompresivní punčochy používat pouze na den a jen u pacientů s chronickým one­mocněním atd. Zdůraznila rovněž, že indikovat kompresivní bandáž není v kompetenci sestry.

Domácí dialýza - Peritoneální dialýza (PD) v domácím prostředí by­la dalším tématem akce, které si pro sestry primární péče připravila Lud­mila Nermutová z Interního odděle­ní Strahov pražské Všeobecné fakult­ní nemocnice. Stručně shrnula všech­ny metody užívané pro náhradu funkce ledvin a pak už se věnovala principům jedné z nich - peritoneální dialýzy. Při­pomněla mj. dva z režimů PD: CAPD (Continuous Ambulatory Peritoneal Dialysis) - kontinuální ambulantní PD, u níž se provádějí zpravidla čtyři (3-5) manuální výměny denně, přičemž jejich čas se přizpůsobuje životnímu ryt­mu pacienta, a CCPD (Continuous Cycling Peritoneal Dialysis) - kontinuální cyklickou PD spočívající v přístrojo­vé výměně prováděné většinou v noci. Přednášející zmínila rovněž eventuál­ní komplikace PD, jako jsou např. peritonitida nebo infekce v místě založení peritoneálního katetru. PD v domácím prostředí je metoda nenáročná, konci­povaná tak, aby se dala dělat pohodl­ně a bezpečně doma a naprostá většina nemocných ji zvládne provádět samo­statně. V případě, že nemocný potřebu­je pomoc a nemá k dispozici rodinu, lze péči poskytovat i v systému domácí pé­če. Ludmila Nermutová hovořila právě o roli rodiny a sester dialyzačních pra­covišť, LDN či sociální péče a na zá­věr uvedla předpoklady úspěšné léčby: dobře provádět PD za dodržování všech zásad asepse, dobře pečovat o peritoneální katetr, zajímat se o biopsychosociální stav pacienta, spolupracovat s in­dikujícím nefrologickým pracovištěm.

Na to, že zdravotníci stále ještě čas­to nevnímají téma nutriční péče ja­ko nezbytnou součást péče o pacienty, upozornila poté Tamara Starnovská, vedoucí nutriční terapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice s poliklinikou (FTNsP) v Praze. Připomněla, že nut­riční stav nemocných, ovlivněný nebo ovlivňující jejich choroby, musí zajímat i lékaře a sestry v ambulancích prak­tických lékařů pro dospělé a dnes stále častěji i v ordinacích terénních pediat­rů. K zajištění správné výživy přiměře­né zdravotnímu stavu, věku a životní­mu režimu pacientů by měli být zváni i nutriční terapeuti, jimž patří nezastu­pitelné místo v multidisciplinárním týmu. (Sdělení T. Starnovské přinese Flo­rence v některém z příštích čísel.)

Dnes naopak stále frekventova­nějšímu tématu stárnutí a stáří se ve své přednášce Péče o seniory věnova­la předsedkyně sekce sester primární péče ČAS Mgr. Alice Strnadová, MBA, z Ústavu teorie a praxe ošetřovatel­ství 1. LF UK a FTNsP v Praze. Uved­la mimo jiné, že střední délka života je v ČR 78,1 roku u žen a 71,5 roku u mu­žů, 15 % zdejších obyvatel je starších 65 let a každý třetí pacient, který navštíví ordinaci praktického lékaře, je starší 60 let. Zdůraznila, že stáří ne­ní nemoc, nýbrž věkové období, které má svá specifika. A ta by měli zdravot­níci znát. Měli by také vědět, s jakými problémy se mohou setkat u riziko­vého starého člověka (osamělé osoby starší 80 let, staré osamělé a ovdově­lé ženy, staří lidé v dlouhodobé ošet­řovatelské péči) a znát s tím spojené somatické, psychické i sociální změny atd. Měli by se zajímat o péči o seni­ora v jeho rodině, o to, jak tráví vol­ný čas, jaký má kontakt s okolím, ze­jména sestry by si měly alespoň občas položit otázku, co vlastně vědí o svých pacientech.

Pozn. redakce: sesterskou sekci mo­derovali dva lékaři, MUDr. Ctirad Kozderka a MUDr. Roman Houska, kteří po skončení jednotlivých sdělení kladli přednášejícím otázky. Bravurní, suve­rénní odpovědi svědčily o tom, že dneš­ní sestry jsou stále častěji na slovo vzaté vzdělané odbornice na svém místě.

ew

 
  • tisk
  • předplatit si