COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 1 - 2 / 2013

Edukace diabetiků

Datum: 28. 1. 2013
Autor: Mgr. Hana Vlhová
Edukace diabetiků

Pojem edukace vychází z latinského slova educatio, které můžeme jednoduše přeložit jako výchova a vzdělávání. Odborníci v lékařství, především v ošetřovatelství, vnímají edukaci jako velmi důležitý nástroj v práci především nelékařů.

Převážná většina výzkumných prací považuje edukaci (zejména její efektivitu) za nedostatečně prokázanou a doporučuje tuto oblast nadále zkoumat. Proto se zdravotníci z Centra léčby ran a podiatrické péče Bílovecké nemocnice, a. s., rozhodli realizovat vyzkumné šetření, v rámci kterého by porovnali efektivitu edukačních konstruktů (metody a formy; klasická, alternativni). Ve svém sledování poukazují na nedostatky v oblasti vzdělávání pacientů, ať již na straně pacienta, nebo na straně systému.
Stále rostoucí podíl diabetu v dnešní společnosti děsí vědce, znepokojuje zdravotníky, ale bohužel nedostatečně oslovuje pacienty. Mnozí lidé s predispozicí k diabetu či již diagnostikovaní diabetici si stále neuvědomují zákeřnost a důsledky své nemoci, a tak do svého každodenního života nezařazují (nebo nechtějí zařazovat) žádná potřebná opatření. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou za svou noncompliance zodpovědní pacienti a jaký podíl na současném negativním vývoji nese sama společnost.
V mnoha vědeckých studiích se uvádí, že jednou z nejúčinnějších intervencí vedoucích ke zlepšení přístupu pacientů k vlastnímu zdraví a ke zlepšení kvality jejich života je edukace. Jde o systematické vzdělávání pacientů, které může mít různé formy a využívat nejrůznější prostředky.
Prvořadé je, aby umožnilo pacientům předcházet komplikacím nebo včas a vhodně reagovat na změny zdravotního stavu. Vybor česke diabetologické společnosti (.DS) definuje edukaci diabetika (popřípadě jeho rodinnych příslušníků) jako výchovu k samostatnému zvládání diabetu a k lepší spolupráci se zdravotníky. Uvádí, že je nezbytnou a nenahraditelnou součástí uspěšné léčby nemocného diabetem. Vhodná edukace může významně ovlivnit nejen kvalitu pacientova života, ale také efektivitu léčebného režimu a vynakládání finančních prostředků ve zdravotním systému.
Cile edukačních intervencí:
- akceptace a dodržování efektivního terapeutického programu a realizace efektivního selfmonitoringu

- zlepšení kvality života, zlepšení metabolické kompenzace s důsledkem snížení prevalence pozdních komplikací a zpomalení jejich progrese,

- snížení invalidity, snížení morbidity;

- snížení počtu dní hospitalizace;

- zlepšeni compliance pacientů, snížení incidence  nežádoucich učinků léčby, pokles spotřeby medikamentů a jiných léčebných prostředků,

- zachování plné práceschopnosti.

Beseda s diabetiky.

Dopad běžné praxe
V praxi je edukace velmi často podceňována. Především na její realizaci jakoby nezbývá časový prostor. Zůstává v rukou nelékařů, kteří se v rámci ošetřovatelského procesu snaží poskytnout potřebné informace, případně pacienty naučit novým zručnostem. Jen zkušená sestra dokáže odhalit skutečné potřeby pacienta, naplánovat výuku, přizpůsobit prezentaci obsahu a ví, co bude pacientům činit největší potíže (Hlinková, 2002). Proto je nutná identifikace problému jednotlivých pacientů, jejich edukace a výchova k aktivnímu přístupu a zodpovědnosti za vlastní zdravotní stav. Tato problematika je bohužel z pohledu evidence-based practice (praxe založená na důkazech . EBP) jen velmi těžce prokazatelná.
 mezi některá úskalí, s nimiž se poskytovatelé zdravotní péče a pacienti v současné době potýkají, patří neustále se měnící legislativa, snižující se počet zdravotníků, zvyšující se počet osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje radikální změnu v životním stylu. Tato skutečnost vede k situaci, kdy jsou sice pacientovi informace podávány, ale bez zpěné azby. Tedy bez ověření, zda nemocný danou informaci vůbec pochopil. Stejně tak je tomu při získávání zručnosti potřebných k vykonávání dané činnosti. Výsledem pak bývá nedostatečně informovaný či nedostatečně zručný pacient (neví, jak spravně aplikovat inzulin, jak a čím ošetřit svou končetinu, jak se správně stravovat, apod.).
Důsledky neefektivní edukace:
-
nepochopení ústních a písemných informací od zdravotnických pracovníků;
- neschopnost jednat podle doporučení;
- nedodržování léčebného režimu;

- neschopnost vyznat se ve zdravotnickém systému, a tedy nemožnost získat náležité služby;
- nadměrné využívání pohotovostí, pozdní příchod k lékaři, nutnost hospitalizace;
- podceňování preventivních opatření;
- nerespektování zásad zdravé životosprávy;
- v důsledku horší zdravotní stav (Holčík, 2009).
Tyto situace postupně zhoršují kvalitu života pacientů a mnohdy vedou k narůstajícímu diskomfortu,
depresím a beznaději. Tento postup je jednoznačně kontraproduktivní a v konečném důsledku vede k dalšímu prohlubování pomyslné fyzicke, psycho-sociální a ekonomické propasti. U diabetiků v produktivním věku jsou tyto jevy často spojeny s dlouhodobou léčbou, ztrátou naděje na uzdravení a rezignaci. S nadějí se současně vytrácí i pracovní potenciál, který ovlivňuje možnost pracovního uplatnění jedince. Následuje dlouhodobá pracovní neschopnost, často s následnou invalidizací. Uvedená fakta jasně ukazují, že oblast péče o diabetiky nemůže být vnímána pouze z pohledu prevalence, incidence a kompenzace diabetu tak, jak ji uvádí např. komparativni analýza provedená Institutem pro zdravotní ekonomiku a technologii (Institute of Health Economics and Technology Assessment) a Diabetickou asociací ČR (Doležal, 2010).
Role sestry a Evidence-Based Nursing (EBN)
Dostatečnou pozornost je nutno věnovat kvalitě péče a kvalitě života diabetiků samých. Nelze očekávat, íže se touto oblasti budou blíže zabývat lekaři ve svých ordinacích. Právě zde by měly najít uplatnění zkušené sestry s dobrými odbornými znalostmi, které vidí propojení jednotlivých komponentů mají konceptuální znalosti a orientují se v kurikulu (Hlinková, 2002). V Centru léčby ran a podiatrické péče v Bílovecké nemocnici, a. s., jsme se v rámci EBN zaměřili právě na determinanty edukace u pacientů  diabetiků se syndromem diabetické nohy (SDN). Během průzkumu jsme v průběhu šesti měsíců sledovali
183 diabetiků se SDN.
Ošetřovatelské diagnózy
Indikaci k plánování a realizaci ošetřovatelské intervence byly diagnostikovány nejčastěji se vyskytující ošetřovatelské diagnozy:
- týkající se deficitu znalostí a dovedností
Nedostatečné znalosti (00126)
Neefektivni péče o vlastni zdravi (00078) 

- týkající se mobility, aktivity a odpočinku, kardiopulmonální odezvy a rovnováhy energetických zdrojů člověka
Neefektivni periferní tkáňová perfuze (00204)
Prodloužení pooperačního zotavení (00100)
Sedavý způsob života (00168)
Riziko nestabilní glykémie (00179)
Riziko neefektivní renálni perfuze (00203)

- týkající se oblasti pohody a klidu
Zhoršený komfort (00214)
Stresové přetížení (00177)

- diagnózy na podporu zdraví
Snaha zlepšit sebepéči (00182)
Snaha zlepšit zdatnost (00187)
Snaha zvýšit odolnost (00212)

Vůbec nejfrekventovanější aktuální ošetřovatelskou diagnózou byla dg. zhoršený komfort, identifikována u 70 % sledovaných pacientů.
Výsledky výzkumu
Cílem půlročního sledování bylo posoudit faktory (determinanty) mající přímý vliv na efektivitu edukace se zaměřeiním na organizační formu a výukové metody a navrhnout způsob, jak edukaci zefektivnit a přitom nezatížit zdravotní systém. Podmínkou maximalizace efektivity edukačních intervencí byl funkční interdisciplinární tým, který se snažil přimět pacienta ke spolupráci, čímž se mění jeho pozice: z pasivního příjemce léčby a ošetřovatelské péče se tak stává rovnocenným partnerem. Spoluúčastí na léčbě přebírá pacient zároveň větší díl zodpovědnosti za své zdraví. Tím se uvedený způsob odborné péče významně liší od léta zavedeného poskytování zdravotní péče. Zkoumaný soubor byl v průběhu šesti měsíců ovlivňován edukačními intervencemi, jejichž efekt byl v konečné fázi porovnáván se všemi údaji získanými před edukací (TK, BMI, HbA1c, potřeby a kvalita života). Výsledky ukazují na jednoznačně větší efektivitu u pacientů edukovaných alternativními metodami (skupinové hry) ve srovnání s formou klasickou (rozhovor, přednáška). Ve všech sledovaných parametrech dosáhli alternativně edukovaní diabetici objektivně lepších výsledků.
Závěr
Tímto výzkumným šetřením jsme v Bíloveckém centru léčby ran chtěli pomoci objasnit úlohu a význam edukace diabetika v léčebném procesu. Komparaci alternativního a klasického přístupu jsme zvolili záměrně. K tomuto kroku nás inspiroval Mezinárodní experimentální projekt Adding quality to life (přidání kvality do života), který byl připraven za účasti evropských univerzit a české Asociace univerzit třetího věku. Tento projekt má mimořádný ohlas v oblasti pedagogiky i psychologie. Jeho podstatou je vzdělávání v rámci mezigenerační edukace. Mezigenerační výuka je koncept, v jehož prospěch hovoří také výsledky zmiňovaného výzkumného šetření.

Mgr. Hana Vlhová, Centrum léčby ran a podiatrické péče, Bílovecká nemocnice, a. s.

 
  • tisk
  • předplatit si