Zpět na detail čísla

Číslo 1 / 2010

Nebezpečná blízkost. Když po vás pacienti jdou

Datum: 5. 1. 2010
Autor: Heilberufe 8/2009

Stalking je anglický název pro vytrvalé sledování a obtěžování nějaké osoby. Kolik sester se stalo v sou­kromém nebo profesním prostředí jeho obětí, neví nikdo. Odhaduje se, že jich je hodně. Každopádně je to problém, který postupně vyplouvá na povrch a kterému je dnes v evropských zemích věnována čím dál tím větší pozornost. Důsledky stalkingu mohou být totiž až zničující...

Výzkum Ústředního institutu pro du­ševní zdraví v Mannheimu z roku 2004 udává, že víc než polovina obětí trpí stavy nepokoje, 43 % z nich prožívá úzkostné stavy, 41 % má poruchy spánku, 34,6 % žaludeční potíže a 28,2 % deprese. „Roz­sah psychosociálních a medicínských ná­sledků je hrozivý," soudí vedoucí vý­zkumné studie Harald Dressing. Závažnější případy stalkingu mohou vy­volat nemoc a podle studie si stav každé čtvrté oběti sledování vyžádal pracovní neschopnost.

Nemocniční sestře z Vídně přicházelo od jejího expřítele na padesát SMS a až sto nechtěných telefonních hovorů denně. Za­vržený přítel podstrkoval pod domovní dveře různé lístky, objednával na její jmé­no drahé zboží u zásilkových služeb a na mladou ženu denně číhal na parkovišti. Důvodem bylo, že nechtěl akceptovat roz­chod. Po dvou letech obtěžování se konečně sestra odhodlala a podala na muže trestní oznámení. Během půldruhé hodiny, kterou přitom na policii strávila, jí ještě desetkrát volal a poslal několik SMS.

Ochrana proti stalkingu

Na klinice Bremen-Ost byl v r. 2008 otevřen kurs pro zacházení se stalkingem. „Zájem, především pečujících, je obrovský," uvádí Hille Glaeseker ze vzdělávacího odboru nemocnice. Kurs byl sestaven s pomocí spolupra­covníků, lidí, kteří stalking zažili na vlastní kůži. Toto doškolování má se­strám i lékařům pomoci před obtěžová­ním chránit sebe i ostatní. „Kolem 12 % německých občanů bylo alespoň jednou v životě obětí stalkingu," uvádí spolková ministryně sprave­dlnosti. To vedlo k tomu, že zákono­dárci stalking zařadili mezi trestné činy. Od konce března 2007 platí: Kdo ně­koho svéhlavě a tvrdošíjně sleduje a ob­těžuje, tomu hrozí až tři roky vězení, v těžších případech dokonce deset let. Podle ministryně spravedlnosti dostaly úřady v prvních devíti měsících poté, co vešla nová právní norma o stalkingu v platnost, na 12 000 podnětů k vyšet­řování.

Oběti stalkingu se nemusí obávat uplat­ňovat nárok na poradu či profesionální pomoc. Na začátku mohou pomoci růz­né organizace (Bílý kruh atd.). Sestry se mohou také obrátit na sociální poraden­skou službu své kliniky nebo prohovořit svůj problém s nemocničním psychologem, jako to učinila třeba sestra Marion z jedné kliniky, která byla po celé týdny obtěžována pacientkou propuštěnou z léčení. Volala jí několikrát denně na pracoviště, dokonce i v noci. Marion měla obavy z toho, co zamýšlí, žádné privátní spojení s ní navázat nechtěla, ale věděla, že se paní už vícekrát pokoušela o sebevraždu. Proto zavolala nemocnič­ní psycholožku. „Řekněte pacientce roz­hodně a jasně, že si nepřejete žádné pri­vátní kontakty." Pro sestru Marion to nebyl lehký úkol: „Pracuji v tomto povo­lání už dvacet pět let a myslela jsem si, že už mě nemůže nic zaskočit. Ale tohle! Cítila jsem se tak bezmocná."

Pomoc pro pachatele

Jinou cestou ochrany oběti před stalkingem jde berlínské poradenské stře­disko občanského sdružení Stop Stal­king e. V. (e. V. zapsané sdružení). Existuje od konce dubna 2008 a je do­posud jediným zařízením tohoto druhu v Německu. Radí totiž stalkerům. Ve­doucí Stop Stalkingu Wolf Ortiz-Muel­ler formuluje smysl neobvyklého přístu­pu takto: „Účinná ochrana obětí je, když jsou původci stopování a nástrah přive­deni k tomu, aby s tím přestali. V tom vidíme svůj úkol."

V poradenském centru na Berlin-Steg­litz pracují psycholog a čtyři zaměstnan­ci. Zde se mohou stalkeři e-mailem, telefonicky, osobně, ale také anonymně ozvat. Cítí-li stalker opravdu vážné pro­blémy a chce-li se svou zátěží skončit, uzavře s ním poradna dohodu pod jeho plným jménem. V té se zaváže prohovo­řit v poradně své největší problémy. „Už jen zpracování jeho vlastní životní histo­rie pod prizmatem stalkingu může vést k uvědomění si poruchy," vysvětluje Or­tiz-Mueller. Konzultace zahrnují od tří do patnácti sezení a jsou poskytovány bezplatně. Prostředky na provoz pochá­zejí z pokut a náhrad od stalkerů a od různých sponzorů.

V prvním roce činnosti zaznamenalo sdružení Stop Stalking na 530 kontak­tů; většinou se hlásí muži. Na důklad­ném rozboru jejich situace spolupraco­valo 86 z nich. „Mnozí přicházejí na doporučení policie, svých advokátů a psychoterapeutů nebo proto, že jim to uložil soud," uvádí Ortiz-Mueller. Bez vnějšího podnětu či tlaku okolí ces­tu do poradenského střediska najde je­nom málo stalkerů. Jejich hlavním problémem je, že se sami považují za oběti. „Cítí se poškození, zranění, mnozí one­mocní," říká psycholog. Hlavní „trik" v umění terapeuta nebo psychologa spo­čívá v tom, obsadit do role skutečnou oběť. V nejlepším případě se může pů­vodce někdy do své oběti vcítit a pocho­pit, co jí způsobil. „Velmi těžký úkol, protože stalker přijímá realitu s úplně převrácenou pravdou," usuzuje výzkum­ník stalkingu Jens Hoffmann z Darmstadtu. Podle jednoho výzkumu (Hoffmann a kol.), ve kterém zpovídali asi stovku stalkerů, zdůvodňuje 52 % z nich svou neodbytnost tím, že si jsou se svým expartnerem osudově souzeni, 32 % uvedlo, že se museli o svou oběť dále starat, 31 % si myslí, že s nimi bylo jednáno nespravedlivě. Podle názoru psychologů vězí za tímto postojem často masivní vztahový kon­flikt. „Své expartnerky pronásleduje více než polovina stalkerů, kteří se na poradnu obrátili," uvádí Ortiz-Mueller. „Mno­zí stalkeři popsali svůj vztah k rodičům jako chladný a odtažitý. Stalking rozvíjí chorobné rysy osobnosti," konstatuje ve­doucí poradenského střediska. „Všechny myšlenky a pocity nutkavě krouží jen kolem jedné osoby. 60 % stalkerů je čas­to v depresi, 50 % trpí poruchami spán­ku, 41 % nervozitou a 38 % úzkostmi, " dokládá studie. „Cesta, jak vymanit stalkera z nutkavého pronásledování, spočí­vá v tom, odhalit mu, jak tento postoj devastuje jeho vlastní život," říká Hoff­mann. „Stalker je totiž k smrti nešťastný člověk, žádná stvůra."

Stalking a jak se vůči němu správně zachovat

Dejte stalkerovi neprodleně a jednou provždy přesvědčivě a jasně najevo, že si nepřejete žádný kontakt s ním. Úplně jej pak ignorujte. Informujte svou rodinu, přátele, své spolupracovníky a sousedy, že jste obětí stalkingu. Vaše okolí vás tak může pomoci ochránit. Jestliže vás stalker sleduje nebo jinak ohrožuje, zavolejte policii. Přivolejte na pomoc sousedy nebo kolemjdoucí, svěd­kové se mohou hodit. Sleduje-li vás stal­ker autem, zamiřte k nejbližší policejní služebně. Dokumentujte si v diáři všechno, co vám stalker posílá, sděluje nebo co dělá. Uložte si pečlivě tyto zápisky, mohou sloužit jako důkazy před soudem. V případě obtěžování telefonem nebo e-mailem se informujte o technických možnostech ochrany osobnosti u pora­denské služby kriminální policie. Pro ochranu před stalkingem si můžete u obvodního soudu vymoci uložení před­běžného opatření na zamezení násilí. Podejte trestní oznámení na policii. Ukazuje se, že ve většině případů mají rychlá a důsledná vystoupení policie proti stalkerům svůj účinek a obtěžová­ní po takovém upozornění často končí. Když se objeví následné zdravotní pro­blémy,  neváhejte  vyhledat  lékařskou nebo psychoterapeutickou pomoc. Nevyhazujte do domovního odpadu žádné podklady se svými osobními daty, zacházejte pečlivěji i s ostatní poštou, katalogy a časopisy, na kterých zpravidla mohou být vaše osobní údaje. Nepřijímejte žádné balíčky nebo zboží, které neočekáváte nebo které jste si ne­objednali. Upozorněte v tomto smyslu i své sousedy.

Z: Heilberufe 8/2009. Martina Jannin: Gefährliche Nähe, str. 46-48

Překlad jš

 
  • tisk
  • předplatit si