Identita v profesi sestry z pohledu sester a rodinných příslušníků

Souhrn: Povolání sestry patří mezi pomáhající profese, které jsou typické svou velkou psychickou i fyzickou zátěží. Z důvodu nedostatku personálu přebírají sestry povinnosti za jiné členy týmu, což mohou pociťovat jako omezení při naplňování své profesní identity. Toto omezení se může odrazit i na kvalitě jimi poskytované péče. Často se stává, že sestra nemůže naplnit svou profesní identitu z důvodu tlaku rodiny, která vyžaduje upřednostnění svých požadavků před profesní identitou sestry. Cílem výzkumu bylo zjistit, jakou představu mají sestry a jejich rodinní příslušnící o profesní identitě sestry a předložit výsledky pro využití v praxi.

Klíčová slova: identita – kvalita péče – profese – sestra – vzdělávání.

(Identity and its importance for nursing profession from the point of view members of families)

Summary: The nursing profession belongs to helping professions which are heavily demanding in terms of mental and physical aspects. In care provision nurses have to cooperate with physicians, but also with other healthcare professionals. Due to the lack of medical personnel nurses assume responsibilities of other team members, which they may perceive as a restriction in fulfilling their professional identity. This restriction may be reflected in the quality of the care provided. It often happens that a nurse cannot fulfill her professional identity because of the pressure of her family which requires the fulfillment of their own requirements prior to fulfilling the professional identity of a nurse. The aim of the thesis was to determine how nurses, but al- so their family members, perceive the professional identity of nurses and to give results for using in praxis.

Keywords: identity – quality of the care – profession – nurse – education.

Úvod

Identitou rozumíme to, čím nebo kým se člověk cítí být. Díky identitě je člověk rozpoznatelný, identita dává smysl jeho chování i jednání jak v jeho sociálních rolích, tak v soukromí. Míra dosažené identity ovlivňuje přístup sestry ke své osobě, ke svému povolání, k pacientům a také ke spolupracovníkům. Profesní identita se významně upevňuje a formuje vlivem kvalifikačního vzdělávání a v průběhu výkonu povolání. Proto je třeba dbát na kvalitní vzdělávání budoucích sester a posilovat jejich identifikaci s budoucí profesí (Čermák, Hřebíčková, Macek, 2003; Kubicová, Záškodná, 2008).

Cíl výzkumu

Cílem výzkumu byly nové poznatky o tom, jak profesní identitu sester vnímají ony samy a jak ji vnímají jejich rodinní příslušníci. Ze zjištěných dat a porovnáním výsledků u těchto dvou skupin respondentů vyvodit závěry a na jejich základě dát doporučení pro praxi.

Použité metody a zpracování dat

Šetření probíhalo ve dvou fázích. První fáze byla provedena kvalitativní formou za pomoci polostrukturovaných rozhovorů se šesti sestrami, které byly rozděleny po dvojicích tak, aby zastupovaly dané věkové období. V každé této dvojici byla zastoupena sestra s vysokoškolským vzděláním a bez něj. První dvě respondentky byly ve věku do 30 let, druhá dvojice sester byla vybrána v rozmezí mezi 31 až 44 lety a poslední dvojici reprezentovaly sestry starší 45 let.

Druhá fáze šetření byla uskutečněna kvantitativní formou pomocí dotazníků rozdaných sestrám a jim blízkým osobám v Nemocnici Písek a. s., Nemocnici České Budějovice a. s. a ve FN Plzeň Bory a Lochotín. Odpovědi respondentů byly zpracovány do grafů a kontingenčních tabulek. V tabulkách jsme porovnávali, jak často se daná odpověď vyskytuje u dané skupiny sester. Vzhledem ke zvolenému tématu a stanoveným cílům a hypotézám jsme sestry rozdělili podle dosaženého vzdělání, pouze u otázek zaměřených na vliv či přístup rodiny k ošetřovatelské profesi byly sestry rozděleny dle věku. Podle dosaženého vzdělání byly sestry rozděleny na středoškolsky vzdělané, se specializací, s vyšším odborným vzděláním, s bakalářským vzděláním a s magisterským vzděláním. Získaná data byla zpracována v programu Microsoft Excel a pro vybraná data jsme z důvodu testování jejich vzájemné nezávislosti použili též funkce Crosstest a Pearsonův chí-kvadrát.

Charakteristika výzkumného souboru

První fáze šetření byla provedena formou polostrukturovaných rozhovorů se šesti sestrami, které byly záměrně vybrány tak, aby zastupovaly dané věkové období, přičemž v každé této dvojici měla jedna sestra vysokoškolské vzdělání a druhá nikoliv. Ačkoliv byl mezi jednotlivými sestrami někdy i velký věkový rozdíl, víceméně však všechny trápily podobné problémy. A to jak po pracovní stránce, tak i v soukromém životě. Všechny shodně uváděly, že jimi zvolená profese je pro rodinu dosti zatěžující, a to jak časově, tak i s ohledem na psychickou i fyzickou únavu osoby pracující jako sestra. Po podrobné analýze rozhovorů jsme získali množství informací a názorů, které jsme zohlednili při tvorbě dotazníků pro sestry a také pro jim blízké osoby. Dotazníky použité ke kvantitativnímu šetření byly rozdány ve výše uvedených zdravotnických zařízeních, bez ohledu na pracovní zařazení jednotlivých sester. Celkem bylo sestrám rozdáno 329 dotazníků. Zpět se vrátilo 260 dotazníků (79 %), ovšem ke zpracování dat bylo použito 257 (78 %) dotazníků. Blízkým osobám bylo také rozdáno 329 dotazníků a zpět se vrátilo 221 (67 %) správně vyplněných dotazníků, které byly použity ke zpracování.

Výsledky a diskuse

Při našem šetření jsme (v návaznosti na odpovědi získané při rozhovorech) chtěli zjistit, jak sestry vnímají identitu v jejich povolání. Ošetřovatelská profese je charakteristická tím, že sestry při jejím výkonu zastávají několik rolí.

Jaká role je nejdůležitější?

Zajímalo nás, jaká role je pro sestry nejdůležitější. Celkem očekávaně byla nejčastěji uváděnou rolí „ošetřovatelka“. Kromě rolí, jak je uvádí i Kozierová (Kozierová a kol., 1995), však sestry uváděly i „role“ jiné. Mezi role sestry například přidaly „pomocník lékaře“, „empatie“, „profesní vlastnosti“ a mnoho dalších. Zajímavé je, že tyto „role“ uváděly i sestry s vysokoškolským vzděláním, které působí i jako vyučující na zdravotnických školách a podílejí se tak na vzdělávání a tudíž i na budování profesní identity budoucích zdravotníků. Je snad příčinou tohoto jevu neznalost pojmu role sestry? U sester, které vystudovaly v éře socialismu, to je celkem pochopitelné, neboť tehdejší osnovy se o rolích sestry nezmiňovaly. Proč však tyto „role“ uváděly i sestry s vysokoškolským diplomem a navíc učitelky na zdravotnických školách?

Jak sestry vnímají svou profesi?

Kromě znalosti rolí sestry nás zajímal pohled sester na zvolenou profesi. Stejnou otázku jsme položili i v kvalitativní části šetření. Potěšující je, že převážná většina sester vnímá svoji profesi pozitivně, některé ji dokonce považují za poslání. Důvodem k opuštění povolání sestry by eventuálně mohla být u valné většiny sester „neúnosná rodinná situace“, „závažné porušení práv a kompetencí sester stran zaměstnavatele“ nebo „větší nárůst administrativy“. Vedle kladných odpovědí se současně objevily i názory, jako např. „finančně nedoceněné a náročné povolání“, „holka pro všechno“ nebo i vysloveně negativní hodnocení této profese. Negativně vnímají tuto profesi převážně sestry se středoškolským nebo pomaturitním specializačním vzděláním, ale uváděly ji i sestry s vysokoškolským vzděláním. Proč tomu tak je? Chová se k sestrám někdo skutečně takovým způsobem, že si připadají jako „holky pro všechno“? V praxi to tak opravdu mnohdy vypadá, neboť sestry často nahrazují chybějící pracovníky nižšího a pomocného zdravotnického personálu.

Nevhodně poskytovaná péče

Zajímalo nás, zda se sestry při výkonu svého povolání setkaly s nevhodně poskytovanou péčí. Výsledek nelze považovat za optimistický, neboť 49 % sester se během své práce s tímto jevem setkalo. Nejčastěji se jednalo o nevhodné chování personálu, ale také o chybně poskytnutou péči. Kromě toho nás zajímalo, zda se sestry setkaly i s nevhodným přístupem k pacientovi. Alarmující je, že 54 % sester se s tímto jevem setkalo, přičemž nejčastěji uváděné bylo „nevhodné chování“, „špatná komunikace“, „nezájem o pacienta“ nebo dokonce „ponižování pacienta“!

Obhajují sestry svoji vlastní identitu?

V dotaznících měly sestry na škále vyznačit, zda a do jaké míry obhajují vlastní profesní identitu. Volit mohly mezi „vůbec“, „částečně“ a „významně“. Za pozitivní lze považovat to, že odpověď „vůbec“ označila „pouze“ 2 % sester. Hodnotu „významně“ však zvolilo pouze 12 % sester, přičemž nejvíce se s touto hodnotou ztotožnily sestry s magisterským vzděláním. Tento výsledek odpovídá i poznatkům Bedrnové, Nového (Bedrnová, Nový, 2004) a Štikara (Štikar a kol., 2003), kteří tvrdí, že vyšší vzdělání napomáhá i větší identifikaci s vykonávanou profesí.

Uplatňování identity v týmu

Dále nás zajímalo, zda sestry svou identitu aplikují při své práci v multidisciplinárním týmu. Důležité přitom je, aby sestra svoje práva a kompetence prosazovala vhodným způsobem a také respektovala názor osob, s nimiž je při výkonu svého povolání ve styku. Nezřídka se totiž stane, že sestry své názory prosazují nevhodným způsobem – bezohledně, bez respektu k odlišnému názoru kolegů. Tyto situace uváděly i sestry v našem šetření, a to jak v části kvalitativní, tak i při vyplňování dotazníků (viz tab. 1). Z toho je zřejmé, že slušnost a asertivní chování není v našem zdravotnickém systému stále ještě příliš zabydlené.

Dalším neblahým jevem zmiňovaným Bártlovou je vznik horizontálního elitářství. To nastane, když sestry pracující s nejmodernějšími přístroji považují samy sebe za elitu. Podobně ji vnímá laická, ale mnohdy také odborná veřejnost. Práce na specializovaných pracovištích je v důsledku toho považována za důležitější nežli například péče o seniory nebo práce na odděleních následné péče (Bártlová, 2007a; Bártlová, Chloubová, 2009; Bártlová, Chloubová, Trešlová, 2010).

Souvisí profesní identita s komunikací?

V souvislosti s prosazováním názorů nás zajímalo, zda sestry souhlasí s tvrzením, že profesní identita souvisí s komunikací. Odpověď ano zvolilo 72 % sester. Jak uvádí Prudíková (Prudíková, 2007) a Šimek (Šimek, 2000), je způsob, jímž se sestra projevuje, důležitý pro vyjádření její profesní image. Mluvíme-li o komunikaci, máme tím na mysli nejen verbální, ale i stejně důležitý neverbální projev. Jedná se především o způsob, jímž sestra přistupuje ke své práci, pacientům i kolegům, ale také to, jak se chová mimo své zaměstnání. Tím, jak se sestry projevují na veřejnosti, vytvářejí své profesi image, která může k tomuto povolání přilákat více zájemců, nebo je také velmi účinně odradit.

Otázky pro rodinu a o rodině

Chtěli jsme zjistit, jak vnímají profesní identitu sestry jí blízké osoby. Otázky v dotazníku pro sestry byly zaměřeny na jejich pocity, jak si myslí, že je vnímají jejich blízcí z profesního hlediska. Protože se však pohled sestry a jejích blízkých může lišit, rozhodli jsme se o provedení šetření i v rodinách a poté názory obou stran porovnat. Podle názoru sester vnímají jejich blízcí jejich profesi převážně pozitivně a zároveň si uvědomují, o jak náročné povolání jde. Jako negativní rodina považuje směnný provoz, včetně práce o víkendech a svátcích. Podobné závěry jsme zjistili i z odpovědí blízkých osob (viz tab. 2). Ti vnímají povolání sestry jako náročné povolání, které od sester vyžaduje „určité oběti“. Zároveň však jim to skýtá jisté výhody, jako např. protekci u lékaře či kvalitní péči. Sestra ve svém domově očekává odpočinek a načerpání energie, kterou vydala při své práci, nikoliv další „práci přesčas“. Pokud sestra nemůže nebo neumí kvalitně a přiměřeně relaxovat a odpočívat, může dle Gulášové (Gulášová, 2005) vést její vyčerpání až k syndromu vyhoření.

Bere rodina ohled na náročnost práce sestry?

S ohledem na význam dobrého rodinného zázemí v životě sestry nás zajímalo, zda rodina zohledňuje náročnost její profese při svých požadavcích vůči ní. Souhlas vyjádřilo 60 % sester. Názor, že tomu tak není a že rodina žádné ohledy nebere, označilo 40 % sester. To není optimistické zjištění, vzhledem k tomu, že sestry vystupují ještě v mnohých dalších životních rolích. Patří k nim role manželky nebo partnerky, ale především role matky. Ta s sebou přináší výrazné změny a je žádoucí, aby partner byl ženě oporou a dodával jí sil, když to potřebuje. Jak uvádí Červenková (Červenková, 2006) nebo Gulášová (Gulášová, 2005), spočívá péče o děti i domácnost právě na ženě. Pokud dotyčná přitom pracuje jako sestra ve směnném provozu, může docházet jednak ke konfliktu mezi rolí sestry, matky a manželky, tak i k postupnému psychickému i fyzickému vyčerpání, neboť práci na dvou pracovištích (zaměstnání a domácnost) není možné dlouhodobě zvládnout (Čermák, Hřebíčková, Macek, 2003; Šimek, 2000). Ačkoliv povolání sestry, dle blízkých osob, velmi zasahuje do běžného života rodiny a sestry samy uvedly, že „partner si musel na směnný provoz zvyknout“, překvapilo nás, že se změnou profese nesouhlasilo 50 % blízkých osob. Možnost ano zvolilo 22 % blízkých osob a možnost nevím označilo 28 % respondentů (viz tab. 3). Důvodem může být i relativní stálost pracovního zařazení partnerky, a tím i jistota stálého finančního příjmu. Což lze v dnešní době považovat za pozitivum. 

Co by chtěla rodina změnit na práci sestry?

Zajímalo nás, co by chtěli blízcí změnit na profesi sestry, aby se stala méně zatěžující. Nejčastěji uváděnou odpovědí blízkých osob bylo „více peněz“. Finanční ohodnocení sester u nás je nedostačující, a to nejen podle sester samotných, ale i z pohledu rodinných příslušníků, s nimiž sestry žijí v příbuzenském či partnerském svazku (Bártlová, 2007b). V pořadí za finančním ohodnocením byla odpověď: „Nic bych na profesi sestry neměnil/a“. Další odpovědi: „více volného času“, „více ocenění“, „jednosměnný provoz bez víkendových služeb“, „méně práce“ nebo „kratší směny“ korespondovaly s odpověďmi rodinných příslušníků. Ačkoliv byly tyto odpovědi vesměs negativní, příbuzní by nechtěli, aby blízká osoba pracující jako sestra tuto profesi změnila.

Jak ovlivňuje vzdělání profesní identitu sestry

V posledních letech se na pracovištích setkávají sestry s rozdílným vzděláním, a proto jsme chtěli zjistit, zda a jak vzdělání ovlivňuje profesní identitu sestry. V našem šetření se sestry stavěly ke vzdělávání velmi pozitivně a 40 % sester uvedlo, že „vzdělání je důležité“, avšak 10 % sester pociťuje vzdělávání jako „špatně zorganizované“, přičemž tento názor sdílí jak sestry se středoškolským, tak i s vysokoškolským vzděláním. Z uvedených odpovědí je patrné, že sestry nutnost celoživotního vzdělávání respektují, některé ji i vítají, ale při této činnosti často narážejí na překážky různého charakteru. Ze strany zaměstnavatele se sestry mnohdy nedočkají ani finančního ohodnocení dle platných tabulek, zvláště jedná-li se o soukromý sektor.

Podle Kubicové a Záškodné (Kubicová, Záškodná, 2008) se profesní identita začíná spolu s profesními postoji formovat již v období kvalifikační přípravy na budoucí povolání. Proto nás zajímalo, zda sestry souhlasí s tvrzením, že vzdělání pomáhá ke vzniku profesní identity. S tímto názorem se ztotožnilo celkem 62 % sester, přičemž nejjednoznačněji tuto možnost zvolily sestry s magisterským vzděláním a nejmenší zastoupení měl tento názor v kategorii sester se středoškolským vzděláním (viz graf 1).

Podle názoru sester je vzdělání pro formování identity sice důležité, ale není tím jediným a nejdůležitějším faktorem, neboť vzdělání samo nezajistí takové osobnostní vlastnosti, které se u člověka rozvíjejí od nejútlejšího dětství. Morálním vlastnostem, prosociálnímu chování, empatii a mnoha dalším osobnostním vlastnostem se člověk učí především v rodině, přičemž vzdělání je může pouze dále rozvíjet (Kubicová, Záškodná, 2008).

Cíle bylo dosaženo

Cíl výzkumu, tj. zjistit, jak vnímají identitu v profesi sestry její představitelky a jejich rodinní příslušníci, byl naplněn. Zjistili jsme několik důležitých poznatků. Identita je z pohledu sester soubor kladných charakterových vlastností dané osoby. Z pohledu rodiny je profese sestry velice fyzicky, psychicky i časově náročná.

Závěr 

Z našeho šetření vyplývá, že sestry si pod pojmem identita představují především charakterové a pracovní vlastnosti, které by sestra měla mít. Identitu také považují za důležitou při poskytování ošetřovatelské péče. Přesto se však i nadále vyskytují nedostatky v poskytované péči. Důvodem bývá nejčastěji přebírání povinností za chybějící nižší zdravotnický personál. Dále jsme zjistili, že sestry pociťují svoji profesi jako nedostatečně finančně i společensky oceněnou. Stále musí bojovat o své místo vedle profese lékaře. Profese sestry významně ovlivňuje běžný rodinný život, na druhou stranu má rodina vliv na to, jak bude sestra svoji profesi vykonávat. Identita je podle názoru sester na vzdělání závislá, ale vzdělání spíše napomůže jejímu posílení nežli jejímu vzniku.

Doporučení pro praxi

Výše zjištěné výsledky je vhodné zohlednit při kvalifikačním vzdělávání budoucích sester. Při výuce by se měli vyučující zaměřit na posílení prosociálního chování, altruismu, empatie, ale také „zdravého“ sebevědomí studentů. Také je důležité, aby si budoucí sestry uvědomily, jak významné postavení má jimi zvolená profese jak ve zdravotnickém systému, tak ve společnosti. V rámci celoživotního vzdělávání by bylo vhodné využít výsledky šetření při seminářích zaměřených na posílení identifikace sester s jejich profesí. Vedoucí pracovníci by měli napomáhat sestrám při posilování jejich identity během výkonu jejich profese, neboť se tím zvyšuje kvalita jimi poskytované péče a ony se tak mohou vyvarovat pochybení. Také se tím zlepší přístup sester nejen k pacientům, ale i ke svým kolegům.

Mgr. Kateřina Drábková, R.N., ARO Nemocnice Písek, a. s.

PhDr. Marie Trešlová, Ph.D., R.N. Zdravotně-sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Literatura:

1. Bártlová S. Profese sestry, profesionalizace a elitářství v ošetřovatelství ze sociologického pohledu. Kontakt. 2007a, roč. 9, č. 2, s. 254–259. ISSN 1212-4117.

2. Bártlová S. Význam pozitivního pracovního prostředí v práci sester. In Nové trendy v ošetřovatelství VI. České Budějovice: Jihočeský Inzert Express. 2007b, s. 26–31. ISBN 978-80-7040-992-3.

3. Bártlová S. Pracovní vztahy a kompetence všeobecných sester v České republice. Sestra. Praha: 2007c, roč. 17, č. 3, s. 14–17. ISSN 1210-0404.

4. Bártlová S, Chloubová I. Postavení sestry v multidisciplinárním týmu. Kontakt. 2009, roč. 11, č. 1, s. 252-256. ISSN 1212-4117.

5. Bártlová S, Chloubová I, Trešlová M. Vztah sestra – lékař. Brno: NCONZO, s. 126, 2010, ISBN 978-80-7013-526-6.

6. Bedrnová E, Nový I. Psychologie a sociologie řízení. 2. vyd. Praha: Management Press, 2004, s 586. ISBN 80-7261-064-3.

7. Bubníková H, Víšková I, Zdrubecká P. Názor sester na registraci. Sestra. 2007, roč. 17, č. 10, s. 19–20. ISSN 1210-0404.

8. Čermák I, Hřebíčková M, Macek P. Agrese, identita, osobnost. 1. vyd. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2003, s. 315. ISBN 80-86620-06-9.

9. Červenková Z. Hranice v psychice sestry mezi profesní rolí a rolí matky a manželky. Sestra. 2006, roč. 16, č. 6, s. 23–24. ISSN 1210-0404.

10. Gulášová I. Analýza príčin vzniku syndrómu vyhorenia u sester. In Nové trendy v ošetřovatelství IV. České Budějovice: 2005, s. 124–139. ISBN 80-7040-791-3.

11. Kozierová B, Erbová G, Olivierová, R. Ošetrovateľstvo 1. přel. Baška T, Javorka K a kol. 1. vyd. Martin: Osveta, 1995, s. 1 474. ISBN 80-217-0528-0.

12. Kubicová A, Záškodná H. Prosociální chování u pomáhajících profesí. Kontakt. 2008, roč. 10, č. 1, s. 150–158. ISSN 1212-4117.

13. Prudíková O. Celkový dojem sestry na pacienty a veřejnost. Sestra. 2007, roč. 17, č. 3, s. 21. ISSN 1210-0404.

14. Šimek J. Image sestry. Sociálně psychologické apekty sesterské profese. In Ošetřovatelství na prahu 3. tisíciletí. Semily: Galén, 2000, s. 119–121. ISBN 80-86257-21-5.

15. Štikar J a kol. Psychologie ve světě práce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 461. ISBN 80-246-0448-5.

Recenzovaly:

PhDr. Šárka Tomová, Ústav ošetřovatelství 2. LF UK a FN v Motole, Praha

PhDr. Renáta Zeleníková, Ústav ošetřova- telství a porodní asistence LF, Ostravská univerzita v Ostravě

 

• tisk
• předplatit si