Zpět na detail čísla

Číslo 9 / 2011

Péče o stomiky. Stoma a sexualita

Datum: 5. 9. 2011
Autor: Heilberufe č. 2/2010

I když zavedení stomie dnes patří ke standardním zákrokům, mívá dalekosáhlé dopady na každodenní život pacienta. To platí zvláště tehdy, je-li postižený ještě poměrně mladý.

Může se ještě vůbec třeba žena se stomií naučit žít? Jak s následky po takovém zákroku zachá­zet? A jak najde svou cestu ke změněné sexua­litě? Sexualita je více než jen samotný pohlav­ní akt. Existuje v úzkém propojení s naší osob­ností, s tělesným stavem a životními prožitky. Je chápána jako základní potřeba a ústřední součást rozvoje osobnosti a společenské iden­tity. Onemocnění se stomií ale vytváří nové priority.

Kazuistika

Pacientka, 45 let, žije v heterosexuálním part­nerském svazku. Pro karcinom rekta byla jeho část odňata a řitní otvor chirurgicky uzavřen, aby se zabránilo spontánnímu odchodu stoli­ce. Pacientka byla proto opatřena stomickým vývodem. Tím byla postavena současně před několik velmi těžkých problémů. Za prvé by­la konfrontována s život ohrožující diagnózou a jako další, ne nepodstatný problém, se obje­vila během času rostoucí touha po partnerově blízkosti. Tato potřeba, případně potřeba sexu, se může v souladu s odpovídající diagnózou je­vit jako velmi významná a nelze ji podceňovat, protože návrat sexuality může znamenat i ná­vrat k životu. Nemoc a smrt nabývají menší vá­hy a ztrácejí v tomto kontextu na své děsivosti. Existence stomie pro pár však znamená nesrov­natelně složitější a zároveň nepředpojaté zachá­zení se sexualitou.

Moje cizí tělesná část

Pro mnoho pacientů se stává jejich další život se stomií a jejími následky velmi těžký. Změna vlastní tělesnosti se bude doživotně projevovat a připomínat. Představa a vědomí vlastní těles­nosti je součástí osobnosti a závažná proměna, deformace či znetvoření mají často za následek strach, ostych a sociální izolaci. První setkání partnera se stomickým vývo­dem může vyvolat obavy ze ztráty přitažlivosti a následně fóbii z vlastní nahoty. Ale také kaž­dodenní život je spojen s obavami, například když je stomický vývod pro jiné lidi rozpozna­telný na první pohled. Mnoho pacientů vní­má své vlastní tělo jako něco odpuzujícího, ne už úplně kompletního. Rozvíjejí se pocity stu­du a hanby, protože střeva i jejich obsah se „ne­přístojně připomínají“ a může dojít až k nepří­jemným čichovým vjemům. Stomie znamená, že vyměšování od chvíle jejího zavedení bude tvořit významnou součást života.

Také účast na společenském životě staví před pacienta stále nové a nové situace. Oby­čejná návštěva plaveckého stadionu, víkend s kempinkem nebo jednoduše návštěva u přátel se může nečekaně stát výzvou. Partnerský vztah a sexualitu mohou na­rušovat také úniky pachů, přičemž zde hrají svou roli i pocity odporu. Stolice už není ně­co, čeho se rychle zbavíme, takže přistupu­je pocit ztráty čistoty. Separace stolice z bři­cha může působit nepřirozeně, podivně jak pro pacientku, tak pro jejího partnera, což ješ­tě může být komplikováno nekontrolovaným únikem exkrementu.

Dalším významným faktorem je strach z bolesti. Na prvním místě je zde třeba uvést bolesti v operační oblasti. Rána po operaci se hojí pomalu a při pohlavním aktu je možné se obávat bolestí, zvláště když při uzavření střev­ního vývodu sahá terén rány až k poševnímu vchodu. Totéž platí pro rány na břiše, které bý­vají až do uzdravení velice citlivé na bolest. Ta­ké zažívací potíže a proměnlivá stolice mohou vést k bolestem, neboť nové stravovací návyky se musí nejprve ustálit a zažít.

Interdisciplinární tým a jeho formulace řešení

Adekvátní a celistvá péče o pacientku může být zajištěna jen v součinnosti všech zúčast­něných profesí v týmu. Komplexní způsob po­hledu může vzniknout jen pravidelnou výmě­nou informací. Jestliže je například optimálně do procesu ošetřování zapojena psycholož­ka, může pacientku lépe provázet, když ob­drží zpětné informace o probíhající péči. Už plánování aplikace stomie by se nemělo obe­jít bez stomasestry, která může už v předope­rační fázi působit proti následujícím možným těžkostem:

Stomii pokud možno zavést tak, aby netlačila.

Zohlednit zvyklosti oblékání pacientky.

Umožnit příznivější náhled na stomii. Pa­cientka snáší problémy s vývodem lépe, když má na něco nejzasvěcenější pohled.

• Podráždění kůže a bolestem z otlaků lze předcházet, když se pacientka už před ope­rací seznámí se stomickými pomůckami a s „ lokálním terénem“ povrchu těla.

Zacházení se stomií

Přístup k věci je pro pacientku i její rodinné příslušníky jednodušší, když jí veškeré potřeby a pomůcky budou předem představeny a bude jí vysvětlena jejich funkce. Postupné, malé krůč­ky při seznamování se se stomií usnadňují uče­ní. Nejlepší je, když pacienti sami určují tem­po edukace. Vedení zkušenou stomasestrou tak může eliminovat i strach z doteků. Zkušená od­bornice se orientuje také v problematice spod­ního prádla a poučí pacientku, jak oblečením stomii co nejlépe zakrýt. Především ale platí, že je nutné zvládat nejis­totu a strach z každodenních úkonů. Když se pa­cientka cítí v těchto situacích bezpečná, je pro ni lehčí přejít na intimnější kontakty. Například se může neoblečená pozorovat v zrcadle a ohodno­ tit, co je na jejím těle přitažlivé. Tím může stabi­ lizovat vědomí vlastní ceny. V partnerském vzta­ hu je společné seznamování se s tělesnými změ­ nami a se stomií prvním nezbytným krokem.

Jak překonávat stud a odpor

Změněné návyky vyprazdňování stolice, ja­ko např. střídání průjmu se zácpou, flatulence atd., posilují pocity hanby. Konzultace o způso­bu stravování zde mohou hodně pomoci. Také při přehnané stydlivosti je hlavní ces­tou řešení komunikace. Je třeba hledat slova, kterými se člověk vyjadřuje, bez nějakého po­citu závažnosti. Pocity studu startují většinou ruku v ruce s obavami a nejistotou. Výrazně zde pomáhá zamyšlení, z čeho konkrétně po­cit studu pramení. Je to strach z uvolnění po­můcky, z unikání pachu nebo z různých akus­tických efektů? Pak jsou tu také pomocné prostředky, které vznik pachů potlačují: do sáčku například můžeme přidat tablety černého uh­lí nebo umělého sladidla.

Jak zacházet s bolestmi

Při bolestech musí být především dbáno na do­statečné dávky medikamentů. Ústředním bo­dem je ale adekvátní zaopatření stomie: příliš těsný sáček může způsobit bolesti, může dojít k podráždění pokožky v okolí stomie. Také mu­sí být dbáno na průchodnost vývodu, což zna­mená především vyhnout se zácpám vhodnou výživou. Při bolestech mohou být také nápo­mocna alternativní opatření (např. břišní zába­ly). Při zácpě je třeba dbát na použití mírněj­ších laxativ. Objevují­-li se bolesti při samotném koitu, může pomoc přinést změna pozice. Jestliže je poševní vchod z důvodu následného léčení ne­bo operace příliš úzký, může pomoci dilatace. Také trénink svalstva pánevního dna může bo­lesti při pohlavním aktu potlačit, případně eli­minovat.

Zapojení partnerů

Partneři by měli být zapojováni do celé záleži­tosti co nejvíce, podle možností svých i part­nerky. Proto je třeba odbourávat zábrany a dá­vat zúčastněným čas, aby se se změněnou situa­cí mohli vyrovnávat. Jestliže pacientka odmítá partnerovo zapojení, je nutné to respektovat. Zde záleží hodně na taktu ošetřujících.

(Anita Senf, odborná sestra pro onkologii, Dia­ konie­Klinikum, Stuttgart, SRN. Text a foto: Heilberufe č. 2/2010. Překlad jš)

 

 
  • tisk
  • předplatit si