Práva pacientů v kontextu s ošetřovatelskou péčí

Souhrn: Práva a povinnosti pacientů v kontextu s ošetřovatelskou péčí jsou definována v zákoně o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. a je zde možné je právně vymáhat. Z toho důvodu by na jejich dodržování měl být kladen větší důraz. Text se zabývá problematikou práv a povinností pacienta v kontextu s ošetřovatelskou péčí. Cílem bylo zjistit informovanost pacientů o jejich právech a povinnostech a také zjistit dodržování práv pacientů při poskytování ošetřovatelské péče. Teoretická část popisuje práva a povinnosti pacientů v kontextu s ošetřovatelskou péčí. Výzkumná část, prováděná kvantitativní metodou s technikou dotazníku, prokázala informovanost pacientů o jejich právech a povinnostech.

Klíčová slova: pacient, práva pacientů, povinnosti pacientů, ošetřovatelská péče

Patients’ rights in the context of nursing care

Summary: The rights and obligations of patients in the context of nursing care are defined in the Health Services Act number 372/2011 Sb. and can be legally enforced. For this reason, more emphasis should be placed on compliance. The article deals with the issue of the rights and obligations of patients in the context of nursing care. The purpose was to assess patient awareness of their rights and obligations and also to find if patients’ rights are respected in the provision of nursing care. The theoretical part of the manuscript describes the rights and obligations of patients in the context of nursing care. The research part, carried out using a quantitative questionnaire method, proved that patients are aware of their rights and obligations.

Keywords: patient, patients’ rights, patients’ obligations, nursing care

 

Metodika výzkumu

Na začátku práce byly stanoveny cíle. První cíl popisuje práva pacientů v kontextu s ošetřovatelskou péčí. Druhým cílem bylo zjistit informovanost pacientů o jejich právech. Třetím cílem bylo zjistit informovanost pacientů o jejich povinnostech. Čtvrtým a posledním cílem práce bylo zjistit dodržování práv pacientů při poskytování ošetřovatelské péče. Výzkumné šetření bylo prováděno technikou dotazníku. Celkem bylo osloveno 90 respondentů – hospitalizovaných pacientů na standardním lůžkovém oddělení. Počet dotazníků, které jsme následně vyhodnocovali, bylo 86. Dotazník obsahoval 25 uzavřených otázek s jednou možnou odpovědí. V úvodu dotazníku byli respondenti seznámeni s účelem výzkumu. Získaná data byla zpracována v programu MS Excel 2010. Data jsou uvedena celými čísly v absolutní a v relativní četnosti, tedy v procentech.

Výzkumné a popisné cíle

1. Popsat práva pacientů v kontextu s poskytováním ošetřovatelské péče.
2. Zjistit informovanost pacientů o právech pacientů.
3. Zjistit informovanost pacientů o povinnostech pacientů.
4. Zjistit dodržování práv pacientů při poskytování ošetřovatelské péče.

Výzkumné předpoklady

1. Popisný cíl.
2. Předpokládáme, že > 60 % pacientů je informováno o právech pacientů.
3. Předpokládáme, že > 60 % pacientů je informováno o povinnostech pacientů.
4. Předpokládáme, že > 65 % zdravotnických pracovníků dodržuje práva pacientů při poskytování ošetřovatelské péče.

Výsledky

Popis práv pacientů v kontextu s ošetřovatelskou péčí

V teoretické části byly popsány práva pacientů v kontextu s ošetřovatelskou péčí, kterými jsme se zabývali i ve výzkumné části. Zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. definuje práva a povinnosti pacientů. Zdravotní služby pacientovi jsou poskytovány pouze s jeho informovaným a svobodným souhlasem. Pacient má právo na důstojné zacházení, respektování soukromí a úctu při poskytování zdravotních služeb. V případě, že se jedná o nezletilou osobu, má pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osobu určenou zákonným zástupcem, pěstouna či jiné osoby, do jejichž péče je pacient svěřen. Je nutno zmínit pacientovo právo znát jméno a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, kteří se plně účastní poskytování zdravotních služeb. Výjimkou nejsou ani osoby, které se připravují na výkon zdravotnického povolání a provádějí činnosti, které jsou součástí výuky (Česko, 2011). Pacient má možnost odmítnout přítomnost osob, které se přímo neúčastní na poskytování zdravotních služeb, nebo také studenty, tedy osoby připravující se na výkon zdravotnického povolání (Těšinová et al., 2019). I když jsme nevycházeli ze žádného výzkumného předpokladu, cíl byl na základě teoretické části splněn.

Informovanost pacientů o právech pacientů

Zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. definuje práva a povinnosti pacientů. Zdravotní služby pacientovi jsou poskytovány pouze s jeho informovaným a svobodným souhlasem (Česko, 2011). Pro zjištění informovanosti pacientů o jejich právech sloužily otázky číslo 1, 8–10, 12, 20–25. Na dotazníkovou otázku, zda byl pacient při příjmu seznámen s právy pacientů a vnitřním řádem nemocnice, odpovědělo ano (správná odpověď) 33 (38 %) -respondentů, 27 (30 %) respondentů nebylo při příjmu seznámeno s vnitřním řádem nemocnice a s právy pacientů, částečně bylo informováno 23 (26 %) respondentů, odpověď nevím vybrali tři (3 %) respondenti.

Zajímalo nás také, zda všeobecná sestra byla ochotna si s pacientem promluvit, když měl strach ze svého zdravotního stavu. Odpověď nám ukázala dotazníková otázka a kladně vždy odpovědělo 28 % respondentů.

Otázka číslo 20 byla zaměřena na porušení mlčenlivosti všeobecné sestry. Celkem 72 (84 %) pacientů odpovědělo, že se jim nic takového nestalo. Všeobecná sestra porušila mlčenlivost a mluvila o osobních věcech pacienta u 14 (16 %) respondentů.

Na otázku, zda může být přítomen asistenční nebo vodicí pes se svým majitelem za určitých podmínek na lůžkovém oddělení, odpovědělo ano 48 (56 %) respondentů, možnost ne zvolili dva (2 %) respondenti, 36 (42 %) respondentů odpovědělo, že neví.

V otázce, zda má cizojazyčný pacient právo na tlumočníka, zvolilo možnost ano 63 (73 %) -respondentů, ne zvolil jeden (1 %) respondent, 22 (26 %) respondentů na otázku nevědělo odpověď.

Dále nás také zajímalo, zda respondenti vědí, kým je placena tlumočnická služba. Správně odpovědělo 13 (15 %) respondentů, kteří odpověděli, že na vlastní náklady pacienta, čtyři (5 %) respondenti odpověděli, že tato služba je placena zdravotnickým zařízením. Možnost zdravotní pojišťovnou zvolilo 36 (42 %) respondentů. Odpověď nevím zvolilo 33 (38 %) respondentů.

Na otázku, zda může být tlumočník s pacientem po celou dobu hospitalizace, možnost vybralo ano (správná odpověď) 13 (15 %) respondentů, 18 (21 %) respondentů odpovědělo ne. Poslední možnost nevím zvolilo 55 (64 %) respondentů.

Otázka, zda má sluchově handicapovaný pacient právo vybrat si způsob komunikace (například znaková řeč, psané písmo, odezírání a další), zvolilo možnost ano (správná odpověď) 59 (69 %) respondentů. Odpověď ne byla u tří (3 %) respondentů, 24 (28 %) respondentů neznalo na otázku odpověď.

Po vyhodnocení tento výzkumný předpoklad prokázal, že informovanost pacientů o právech pacientů je prokazatelná u 48 % respondentů.

Informovanost pacientů o povinnostech pacientů

Informovanost pacientů o povinnostech pacientů, které opět definuje zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., nám prokázaly dotazníkové otázky číslo 3, 11, 15–17. U otázky číslo 3, v níž jsme se ptali, zda udává zákon také povinnosti pacientů, odpovědělo ano (správná odpověď) 48 % respondentů, ne odpovědělo sedm (8 %) respondentů a variantu nevím vybralo 38 (44 %) respondentů.

Uspět u dotazníkové otázky číslo 11, zda může nemocnice při nerespektování vnitřního řádu nebo omezování práv ostatních hospitalizovaných pacientů ukončit poskytování zdravotních služeb, se podařilo s odpovědí ano 42 (49 %) respondentům. Celkem devět (10 %) respondentů zvolilo jako odpověď ne. Nevědělo 35 (41 %) respondentů.

Otázka, zda pacienty po dobu hospitalizace v noci něco rušilo, odpovědělo 23 (27 %) respondentů, že je nic nerušilo, 34 (40 %) respondentů rušili v noci ostatní pacienti, 16 (19 %) respondentů uvedlo, že je rušili zdravotničtí pracovníci. Celkem 13 (15 %) respondentů rušilo něco jiného, než bylo uvedeno v předchozích odpovědích.

Otázka číslo 16, zda měl respondent v průběhu hospitalizace pocit, že je narušováno jeho soukromí, odpovědělo šest (6 %) respondentů, že bylo často narušováno jejich soukromí. Variantu občas zvolilo 40 (47 %) respondentů, stejný počet respondentů 40 (47 %) odpověděl, že jejich soukromí nebylo nikdy narušováno.

Při dotazu, kým bylo narušováno soukromí respondentů, odpověděli čtyři (5 %) respondenti že sestrou, jeden (1 %) respondent odpověděl, že lékařem. Ošetřovatelem bylo narušováno soukromí u čtyř (5 %) respondentů, sanitářem nebylo narušováno soukromí žádného respondenta. Soukromí 28 (33 %) respondentů bylo narušováno ostatními pacienty. Celkem 11 (13 %) respondentů uvedlo, že byli rušeni většinou personálu. U 38 (44 %) respondentů nebylo soukromí nikým narušováno.

Analýzou jsme následně zjistili, že informovanost pacientů o povinnostech pacientů je prokazatelná u 43 % respondentů. V otázce číslo 4, kdo pacienta seznámil s jeho právy a povinnostmi, odpovědělo 32 (37 %) pacientů, že to byla všeobecná sestra (správná odpověď) (graf 1).

Dodržování práv pacientů při poskytování ošetřovatelské péče

Zjišťováním, zda jsou dodržována práva pacientů při poskytování ošetřovatelské péče, se zabývaly otázky číslo 2, 4–7, 13, 14, 18, 19.

U otázky číslo 2, zda byl pacient informován o ceně poskytnuté zdravotní služby, odpovědělo ano pouze 29 % respondentů. Nejvíce respondentů 41 (48 %) zvolilo odpověď ne, ano odpovědělo 25 (29 %) respondentů a 20 (23 %) respondentů nevyužilo placených služeb.

V otázce číslo 4, kdo pacienta seznámil s jeho právy a povinnostmi, odpovědělo 32 (37 %) pacientů, že to byla všeobecná sestra (správná odpověď), lékaře zvolilo osm (9 %) vyplňujících. Variantu ošetřovatel zvolil jeden (1 %) respondent, 34 (40 %) respondentů nebylo nikým seznámeno s jejich právy a povinnostmi. Možnost seznámení více pracovníky zvolilo 11 (13 %) respondentů.

V další otázce, zda se měl pacient možnost v případě potřeby zeptat na další informace během hospitalizace, odpovědělo 91 % respondentů ano (správná odpověď). Variantu ne označilo pět (6 %) respondentů, odpověď nevím vybrali tři (3 %) respondenti.

V rámci dotazníkové otázky číslo 6 jsme se ptali respondentů, jakým způsobem byli seznámeni se jménem a příjmením všeobecné sestry. Celkem 19 (22 %) respondentů odpovědělo, že se sestra představila při prvním setkání (správná odpověď). Celkem 54 (63 %) respondentů označilo variantu, že si ho přečetli na zaměstnanecké jmenovce. Možnost, že ho zaslechli při komunikaci mezi personálem, označili tři (3 %) respondenti. Poslední možnost – nic z výše uvedeného – označilo 10 (12 %) respondentů (graf 2).

 

V otázce číslo 7 jsme se ptali, zda všeobecná sestra někdy komunikovala před pacientem, jako by nebyl přítomen. Celkem 41 (48 %) respondentů odpovědělo, že nikdy (správná odpověď). Všeobecná sestra často komunikovala před respondentem takovým způsobem, jako by nebyl přítomen, u osmi (9 %) respondentů a odpověď občas uvedlo 37 (43 %) respondentů.

Dále jsme zjišťovali, jestli mají pacienti právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace během hospitalizace. Možnost ano, která byla správně, zvolilo 41 (48 %) respondentů, odpověď ne vybralo 11 (13 %) respondentů, 34 (40 %) respondentů neznalo odpověď na otázku.

Na předchozí otázku navazovala otázka číslo 14, která pátrala po tom, zda bylo v průběhu hospitalizace respondentům umožněno nahlížet nebo si pořizovat kopie z jejich zdravotnické dokumentace. Pouze 17 (20 %) respondentů odpovědělo ano (správná odpověď), ne -odpovědělo 42 (49 %) respondentů, variantu nevím zvolilo 27 (31 %) respondentů.

Dotazníková otázka číslo 18 zjišťovala, zda byla prováděna ošetřovatelská péče (například ranní hygiena a další) v dostatečném soukromí. Odpověď ano (správná odpověď) se nacházela u 40 (47 %) respondentů, odpověď ne byla u 10 (12 %) respondentů, většinou ano zvolilo 35 (41 %) respondentů. Poslední variantu většinou ne vybral jeden (1 %) respondent.

Po vyhodnocení tento výzkumný předpoklad prokázal, že informovanost pacientů o povinnostech pacientů je prokazatelná u 45 % respondentů.

Diskuze

Problematika práv a povinností pacientů je velmi aktuálním tématem. Je velmi důležité, aby každý pacient byl pečlivě informován o svých právech a povinnostech, protože při jejich porušení se odpovědnost nachází v trestněprávní rovině. Pacientem se stane za svůj život kaž-dý, proto je důležité, aby věděl, jaké má v této získané roli práva a povinnosti. Zdravotní služby jsou pacientovi poskytovány pouze s jeho informovaným a svobodným souhlasem. Pacient má právo na důstojné zacházení, respektování soukromí a úctu při poskytování zdravotních služeb (Česko, 2011). Zdravotnický pracovník má povinnost k pacientovi přistupovat s úctou, ohleduplností, respektovat jeho soukromí a důstojně s ním zacházet v souvislosti s poskytováním zdravotnické služby (Těšinová et al., 2019). Člověk má právo sám za sebe rozhodovat a poskytovatel zdravotních služeb má povinnost toto právo respektovat (Šimíček, 2017). Z provedeného výzkumu jsme zjistili, že pacienti jisté povědomí o svých právech a povinnostech mají, ale bylo by lepší, aby se do budoucna informovanost pacientů zvýšila. Tři výzkumné předpoklady se nám bohužel nepodařilo splnit, ale výsledky z výzkumného šetření byly přínosné a zajímavé.

Závěr

Výzkumnou prací jsme zjistili informovanost pacientů o jejich právech a povinnostech v kontextu s ošetřovatelskou péčí. Nesplnění výzkumných předpokladů dle našeho názoru prokázalo, že informovanost pacientů není úplně dostatečná a bylo by dobré věnovat této problematice do budoucna více času a pozornosti.

 

Všechny grafy naleznete zde.

 

Bc. Lucie Smělá, Mgr. Zuzana Paukertová
Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

 

Literatura

1. EPRAVO.CZ. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotních službách a podmínkách k jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Sbírka zákonů České republiky 2011. Částka 131: 4730–4801. [online]. Dostupné na: https://www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/2011/sb0131-2011.pdf.
2. ŠIMÍČEK V. (ed). Lidská práva a medicína. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav 2017. ISBN 978-80-210-8700-2.
3. TĚŠINOVÁ J., DOLEŽAL T., POLICAR R. Medicínské právo. 2. vyd. Praha: C .H. Beck 2019. ISBN 978-80-7179-318-2.

 

---

O autorce

Bc. Lucie Smělá
Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

 

• tisk
• předplatit si