Úvod do sexuálních deviací

Sexuální deviace jsou považovány za kvalitativní odchylku struktury sexuálního motivačního systému jedince. Lze je rozdělit na deviace v aktivitě a v objektu. Do skupiny deviací v aktivitě je možné zařadit voyeurismus, frotérismus, exhibicionismus, tušérství, sadomasochismus, agresivní sadismus, patologickou sexuální agresivitu a jiné sexuální deviace v aktivitě. Do skupiny deviací v objektu je možné zařadit pedofilii, transvestitismus, fetišismus a jiné deviace v objektu.

Sexualita patří mezi základní lidské potřeby. Sama o sobě má sexualita širokou paletu podob, proto vytýčení normy není zcela jasně stanoveno. Norma sexuálního chování je úzce spjata se společností a její kulturou.

Ze sexuologického hlediska je možné normu lidské sexuality nastavit jako konsenzuální (souhlasné) sexuální aktivity, které se odehrávají mezi psychosexuálně a somatosexuálně dostatečně zralými a pokrevně v přímé linii nespřízněnými partnery. Současně však tyto aktivity musí splňovat kritérium, že nevedou k psychickému nebo tělesnému poškození (Weiss, 2010). Takové sexuální aktivity, které nesplňují tuto stanovenou normu, můžeme zařadit do kategorie sexuálních deviací.

Sexuální deviace lze rozdělit do dvou velkých skupin a to na deviace v aktivitě a deviace v objektu.

Sexuální deviace v aktivitě

Pokud dochází k poruchám ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení, pak hovoříme o sexuálních deviacích v aktivitě.

Voyeurismus
Voyeurismus je parafilií, která spočívá v sexuálním vzrušení vyvolaném sledováním anonymního nic netušícího objektu, jež je nejčastěji pozorován při svlékání, masturbaci, či souloži. Toto sexuální vzrušení zpravidla vede k masturbaci voyeura. Většině mužů i žen je vlastní sexuální zvědavost, u voyeurismu však dochází k preferenci sledování anonymního objektu za účelem dosažení sexuálního vzrušení před běžným sexuálním životem (Zvěřina, 2003; Pavlovský, 2009).

Frotérismus

U frotérismu je vzrušení dosahováno třením se o anonymní, neznámé ženské objekty nejčastěji v tlačenicích (Weiss, 2008).

Exhibicionismus
Exhibicionismus se projevuje dosahováním sexuálního vzrušení odhalováním se před anonymními objekty. U exhibicionismu nedochází k fyzickému kontaktu parafilika s obětí. K těmto incidentům dochází zpravidla na odlehlých místech, kde má exhibicionista prostor pro rychlý únik (Weiss, 2010).

Tušérství
Tušérství je sexuální deviací, při níž dochází k vyvolání sexuálního vzrušení dotýkáním se na intimních partiích neznámých objektů. Nejčastěji se jedná o ňadra, genitál či hýždě například v dopravním prostředku nebo v místech se silnou koncentrací osob (Pavlovský, 2009; Weiss, 2010).

Sadomasochismus
Sadomasochismus je definován jako preference sexuální aktivity‚ která zahrnuje působení bolesti‚ ponížení nebo omezování osobní svobody. Jestliže subjekt raději takovou stimulaci přijímá‚ jde o masochismus‚ jestliže ji sám provádí‚ pak jde o sadismus. Subjekt často pociťuje sexuální vzrušení jak ze sadistických‚ tak masochistických aktivit (WHO, 2015).

Agresivní sadismus
Pro agresivní sadismus je typické dosahování sexuálního vzrušení znehybněním objektu svého sexuálního zájmu před vlastním sexuálním aktem. Pro tyto parafiliky je důležitá především možnost s oběťmi libovolně manipulovat. Někteří z nich po činu poškozují genitál obětí, uřezávají části jejich těla (ňadra, genitál a později s nimi masturbují či je pojídají). Do této kategorie se řadí většina sexuálních vrahů (Weiss, 2008).

Patologická sexuální agresivita
Patologická sexuální agresivita je specifickou poruchou sexuální motivace. Patologičtí sexuální agresoři většinou nemají žádnou zřejmou sadistickou deviantní vlohu, přesto se však dopouštějí znásilnění opakovaně (Weiss, 2010). Hlavní projev patologické sexuální agresivity je v uspokojování pachatele, kterého je dosahováno překonáváním odporu napadeného anonymního ženského objektu a minimalizací její kooperace (Šulová, et al., 2011).

Jiné sexuální deviace v aktivitě

• Erotografomanie je poruchou, při níž je osoba sexuálně vzrušována psaním erotických dopisů, emailů či sms anonymním objektům.
• Telefonní skatofilie je sexuální deviací, jejíž podstata pramení z provozování anonymních telefonátů se sexuálním podtextem.
• Klysmafilie je porucha sexuální preference, při níž se jedinec sexuálně ukájí podáváním klystýru.
• Kleptofilie je poruchou při níž je sexuálního vzrušení dosahováno krádežemi.
• Autoassassinatofilie je porucha při níž jedinec dosahuje sexuálního vzrušení riskováním svého života či sebevražedným jednáním.
• Symforofilie je sexuální deviace při níž se jedinec sexuálně ukájí při sledování nehody či přírodní katastrofy.

Do této kategorie patří široké spektrum sexuálních deviací (Weiss, 2010; Janíková, 2012).

 

Deviace v objektu

V rámci deviací v objektu je sexuální motivace zaměřena na společensky nevhodný objekt erotické touhy. Patří sem především pedofilie, fetišismus a transvestitismus.

Pedofilie
Pedofilie je definována jako sexuální zájem o děti v předpubertálním věku, který se týká především mužů. Pedofilové mohou být orientováni heterosexuálně, homosexuálně, či bisexuálně (Pavlovský, 2009). Při sexuálním zaměření na dospívající chlapce (se znaky pubického ochlupení) mluvíme o efebofilii, pokud jsou objektem zájmu dospívající dívky, jedná se o hebefilii (Weiss, 2002).

Transvestitismus
Sexuálního vzrušení je u této deviace dosahováno především převlékáním se do šatů opačného pohlaví eventuálně i vystupováním v roli opačného pohlaví. První příznaky je obvykle možné spatřovat již v dětství, kdy je převlékání nejdříve užíváno v rámci masturbačních aktivit, později se může automatizovat od primárně sexuálního účelu a sloužit jako prevence úzkosti (Weiss, 2008).

Fetišismus
Fetišismus je porucha, při níž je sexuálního vzrušení dosahováno prostřednictvím některých neživých předmětů. Mnohé fetiše jsou ve vztahu k lidskému tělu‚ jako oděvní součásti a obuv. Jiné běžné příklady jsou charakterizovány určitou strukturou‚ jako guma‚ latex, plastické hmoty a kůže. Fetiše se různí ve své důležitosti pro daného jednotlivce. V některých případech slouží fetiše ke zvýšení sexuálního vzrušení‚ kterého je následně docilováno koitem (WHO, 2015).

Jiné deviace v objektu

• Nekrofilie je poruchou, při níž je centrem sexuálního vzrušení lidská mrtvola či symboly s tímto spojené.
• Gerontofilie je apetencí sexuálních partnerů se zjevnými znaky stárnutí.
• Pyrofilie je poruchou při níž dochází k sexuálnímu vzrušení prostřednictvím ohně.
• Zoofilie je preferencí zvířat jako sexuálních objektů.
• U myzofilie je sexuálního vzrušení dosahováno prostřednictvím špíny.
• Statuofilie je sexuální preferencí zaměřenou na pozorování či přítomnost soch (Weiss, 2010; Janíková, 2012).

 

Závěr

Výskyt sexuálních deviací v populaci není dodnes zcela zmapován, neboť je to oblast zatížená velkou mírou latence. Při poskytování zdravotní péče je možné se s těmito osobami setkat, z tohoto důvodu je velmi důležitá alespoň základní znalost této problematiky.

PhDr. Jana Novotná, Ph.D., Katedra sociální práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava

 

Literatura:

1. Janíková H. Sexuální úchylky, deviace a aberace. 2. vyd. Pardubice: Benepal, a. s., 2012

2. Pavlovský P. Soudní psychiatrie a psychologie. 3. vyd. Praha: Grada, 2009, 170 s. ISBN 978-80-247-2618-2

3. Šulová L, Fait T, Weiss P. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Praha: Maxdorf, 2011. ISBN 978-80-7345-238-4

4. Weiss P. Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. 2. vyd. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-419-9

5. Weiss P. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 478 s. ISBN 978-80-2472492-8

6. Weiss P, Ondřichová L. Weissova navigace sexem. 1. vyd. Praha: Columbus, 2014, 81 s. ISBN 978-80-87588-43-7

7. WHO. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10). [online]. 2017, [cit. 2017-03-01]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

8. Zvěřina J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 1. vyd. Brno: Cern, 2003, 288 s. 80-7204-264-5

 

• tisk
• předplatit si