Medicína a ošetření zraněného v bojových podmínkách

V jednom z přecházejících čísel Florence jsme přestavili Romana Svobodu, který přes 17 let působí ve francouzské cizinecké legii. Dnes se rozhovořil na téma vojenského zdravotníka v akci a připomněl, jak je důležitá znalost vybavení, procedur, automatizace ve stresových podmínkách i jak funguje systém selekce raněných.

 

Když jste jel poprvé na misi v roli zdravotníka, jaký to byl zážitek?

Ihned na první misi v roli ­zdravotníka u komanda jsem musel po střelném zranění aplikovat vnitrokostní ­kapačku (zařízení, které při kontaktu s holenní kostí vystřelí pomocí pružiny kovový katéter, který se dostane do kostní dřeně a zafunguje stejně jako vnitrožilní kapačka). Velmi se mi to bohužel zkomplikovalo. Jedna věc je trénovat na figuríně v zázemí a zcela jiná potom reálná aplikace na člověku. Navíc to bylo v době, kdy byly teprve relativně nově přijaty pro použití v armádě. A právě při mém prvním použití kapačka nefungovala správně. Ze čtyř, které jsem měl k dispozici, zafungovala až ta poslední a ještě jen napůl, takže jsem ji musel násilím „zatlouct“ do kosti. Byla to velmi silná zkušenost. Ale ve chvíli, kdy nemáte jinou možnost, musíte najít řešení, aby bylo funkční, a pomoci tak, aby to zraněný přežil.

V neposlední řadě je potřeba zmínit, že to bylo stále v době probíhají­cího konfliktu, pár desítek metrů vedle mne se ještě střílelo a vybuchovaly granáty. Je potřeba zachovat chladnou hlavu, abyste se uměli správně rozhodnout a dotáhnout vše do konce.

 

Jak je důležitá dobrá znalost vybavení a jeho umístění?

Je naprosto zásadní. Na misi je člověk v akci vždy limitován prostředky, které má pro pomoc k dispozici, a jejich kapacitou. Obsah batohu (ať již to je třeba i u hasiče nebo policisty) musí zdravotník znát 100% nazpaměť, musí být funkční včetně funkčního uspořádání, aby dokázal rychle najít to, co potřebuje, a to například i v noci nebo beze světla. Všechny materiály je potřeba mít vyzkoušené.

Světlo je důležitý faktor. Například v Mali, kde je snadno ­monitorovatelná poušť a taktika nepřítele je ta, že se ukrývá právě v těchto savanovitých oblastech, může prozradit člověka i odraz zeleného nočního vidění na tváři. Je tedy potřeba, i pro vlastní bezpečnost, znát umístění pomůcek, například škrtidel, bezpečně i bez použití očí a světla, je potřeba fungovat naučenými pohyby. Každé zdržení se hledáním by mohlo zraněného ohrozit.

Obsah batohu zdravotníka je daný standardem. Všichni z jednotky ale vědí, co obsahuje. V případě, že je zdravotník zraněn, jsou ­ostatní schopni ho zastoupit a fungovat. Na poslední misi v Mali byl opravdu zraněn přímo zdravotník a došlo i k prostřelení zdravotního batohu. Každý člen jednotky je schopen najít a zastavit masivní krvácení, píchnout kapačku a provést další ošetření.

Myslím si, že je to velmi dobrá ­praxe i pro fungování v civilu. Je dobré v autě vědět, kde máte záchrannou vestu, škrabku na sklo, vodu do ­ostřikovače nebo i škrtidlo pro první pomoc. A vědět jak je seřadit podle priorit.

Jak funguje selekce a vyhodnocení postupu péče o zraněné?

Je to vojenská procedura. Od roku 2009 začal fungovat ve Francii pro­tokol SAFE MARCHE RYAN. Původní zdravotní ­protokol MARCHE používaný americkou armádou převzala francouzská armáda, upravila a přidala SAFE, RYAN popisující způsob efektivního poskytnutí první pomoci. V armádním prostředí a v horké zóně je v první řadě potřeba zastavit hrozbu nepřítele (například odtáhnout zraněného do bezpečí) a teprve potom poskytnout pomoc.

Připomeňme si, jaké je schéma SAFE:

1. Stop the burning proces – proces analyzovat a zastavit hrozbu nebo se jí vyhnout.
2. Acces of the scene – zamyslet se nad tím, kde je hrozba, kde je zraněný, jak se k němu dostat, jestli se může pohybovat (může se ke mně dopravit sám a neohrozit mě), zda mohu s raněným komunikovat, zda si může dát první pomoc sám (například dát škrtidlo – byť si ho nikdy nedá efektivně).
3. Free of danger of me – vyhodnotit nebezpečí pro mne, neohrozit sám sebe. Jako zdravotník mám u sebe specifický materiál a nikomu nepomohu, pokud budu zraněn i já.
4. Evaluation – vyhodnocení počtu zraněných. Pokud je raněný jeden, SAFE končí, ale pokud je jich více, ještě se E dělí na A, B a C, kdy je potřeba vyhodnotit priority, u kterého raněného začít se zdravotní péčí.

Protokol může fungovat i v civilním sektoru. Stejný jsme používali i při zraněních při seskocích nebo jako zdravotníci v Paříži. Například při seskocích jsou častá zranění při dopadu, zlomeniny a podobně, ale i zde je potřeba se podívat, zda ještě neskáčou další a nemohou mě zranit nebo nepadá další materiál. Stejně tak je to důležité při nehodě na dálnici.

Bohužel člověk ve stresu funguje přibližně jen na 60 %. Je potřeba věci zjednodušit tak, aby i ve stresových situacích dokázal jednoduché věci použít. Složité věci fungují jen v příznivých podmínkách, v učebnách, kde jsme najezení a odpočatí. V jednoduchosti je síla.

Jak se vyvíjí ošetřovatelský materiál, vidíte změny? Z pohledu našich vybavených nemocnic nebo sanitních vozů je vybavení a možnosti v terénu asi nepředstavitelné?

Ano, pokrok je velký. Je rozdíl, pokud záchranné jednotky vozí materiál v autě, například sanitní vozy, nebo jsou v malém baťohu, se kterým musíte třeba uskutečnit seskok z helikoptéry.

Říká se, že prvním nepřítelem speciální jednotky je hmotnost. Tendence směřuje k co nejmenšímu a nejlehčímu materiálu. Například dlahy pro znehybnění končetin jsou dnes skládací, karbonové, s táhly pro narovnání kosti, velmi malých rozměrů. Existují i přenosné přístroje, například miniaturní echograf nebo lyofilizovaná plazma.

Na jakou vzdálenost je někdy potřeba raněné přepravit?

Nejvzdálenější raněný byl v Mali asi 240 km od základny. U každé mise se plánuje zdravotní řetězec evakuace. Helikoptéra letí 260 km/hod., čas na to dostat raněného na operační sál byl tedy enormně dlouhý. Naštěstí tento případ dopadl dobře.

Jak funguje systém RYAN?

Alfou a omegou polní zdravotní péče je zastavení krvácení a naplnění oběhu. Až 60 % úmrtí na bojišti je zapříčiněno masivním krvácením. Tělo a hlava jsou v boji chráněny, právě končetiny jsou nejzranitelnější částí těla.

Po ošetření protokolem MARCHE (M – massive blooding control, A – air­way, R – respiration, C – circulation, H – head, hypothermia, E – evacuation) je potřeba ještě vše zkontrolovat, případně péči doplnit, k čemuž slouží akronym RYAN:

→ R – reevaluace neboli opětovné zhodnocení toho, co jsem udělal;
→ Y – yeaux – oči – kontrola očí;
→ A – analgetika (pomůže stabilizaci raněného a tlumí bolest);
→ N – nettoyer – vyčištění. Na konci je potřeba vše vyčistit. Odstranění krve a nečistot pomáhá i psychologicky, vede ke zklidnění, samozřejmě pod podmínkou, že na to mám čas a materiál. Je možné nasadit například antibiotika (čištění vnitřní).

Jaké je Vaše motto, co vás žene kupředu?

Říká se, že jsou tři kategorie raněných. První raněný, ať uděláte vše nejrychleji a nejlépe, jak můžete, stejně zemře; druhý raněný i v péči méně schopného zdravotníka ­přežije a třetí je plně závislý na vás a na vašich technických a analytických schopnostech. Musíte být nachystaní na toho ze třetí kategorie. Proto je potřeba být plně připraven, neustále kontrolovat materiál i vybavení, ne­udělat zbytečnou chybu.

Vzpomenete si na konkrétní příběh, který Vás zaujal?

V Mali v roce 2017 byl při čištění za­lesněné oblasti zraněn můj kamarád. Došlo k přímému zásahu a střela prošla do balistické desky ochranné vesty. Protože ale byl ve skrčené poloze, střela ztratila obal, ale ještě se odrazila a zasáhla podbřišek. Konstatovali jsme, že zásah šel do desky a bolest způsobil jen náraz střely do desky, protože kamarád nikde zraněn nebyl, měl jen malou modřinu, a misi jsme dokončili. Další den jsme měli možnost ho stáhnout helikoptérou, i když, jak říkám, na místě nebyl kategorizován jako raněný. Ale protože dostal zásah, byl odeslán na dovyšetření do ­zázemí. Tam se zjistilo, že kus střely projel podbřiškem, prošel několika místy, kde mohl způsobit velmi vážná zranění, ale nezpůsobil nic, a nakonec ve třísle zůstal nedaleko konečníku. Kus olova byl vyoperován a za několik týdnů byl kolega plně při síle. Měl velké štěstí. 

 

 

 

• tisk
• předplatit si