Pilotní studie. Vliv záchytného systému k odvodu tekuté stolice na kvalitu ošetřovatelské péče u pacienta s průjmovitou stolicí hospitalizovaného na intenzivních pracovištích

Prostřednictvím pilotní studie chtěly autorky zjistit, jaký benefit přináší pacientovi záchytný systém na odvod tekuté stolice. Projekt má celkem šest hlavních cílů, přičemž v tomto sdělení prezentujeme výsledky prvních dvou.

Průjem je ošetřovatelský problém, který komplikuje léčení a může zhoršit paci­entův stav i výsledky léčení. Průjmovitá stolice je známým rizikovým faktorem pro vznik dekubitů, které zvyšují mor­biditu, mortalitu, prodlužují dobu hos­pitalizace a zvyšují léčebné náklady. Je to také rizikový faktor pro šíření nozokomiálních nákaz, kontaminaci invazivních vstupů a ostatních komplikací spo­jených s ošetřováním pacienta s průjmovitou stolicí. Intervence, která dokáže odvést stolici a účinně ji zadržet, ochrá­nit hospitalizovaného pacienta před pů­sobením vlhkosti a chemickým poško­zením stolicí se tak stává prioritou. Nyní dostupné p omůcky v plné míře nesplňu­jí požadavky ani pacientů, ani ošetřova­telského personálu, a proto je nutné na co nejvyšší úrovni péči standardizovat.

Realizace studie

Cíl projektu: Zjistit vliv záchytného systému k odvodu tekuté stolice na prevenci vzniku porušení integrity kůže v oblasti sakrogluteální a v při­lehlých oblastech u pacientů hospitali­zovaných na intenzivních lůžkách.

Pracovní hypotézy: Hypotéza č. 1: Předpokládáme, že šetřením potvrdí­me, že používání záchytného systému k odvodu tekuté stolice ovlivňuje vý­skyt dekubitů v sakrogluteální oblasti u pacientů s průjmovitou stolicí hospi­talizovaných na intenzivních lůžkách.

Hypotéza č. 2: Předpokládáme, že zavedení záchytného systému u pa­cientů s průjmovitou stolicí hospita­lizovaných na intenzivních lůžkách s dekubitem v sakrogluteální oblasti bude mít pozitivní vliv na hojení toho­to dekubitu v porovnání s pacienty bez záchytného systému. Metodika

Sběr dat byl autorkami proveden na Anesteziologicko-resuscitační klinice FN Ostrava v období od února do dub­na 2010. Prospektivní randomizovaná studie byla realizována u 30 vybraných respondentů. Kritériem pro zařazení do studie bylo: hospitalizovaní dospělí pa­cienti na intenzivních lůžkách s minimálně 3krát denně průjmovitou stoli­ci. Kritérii pro nezařazení do studie by­ly: prodělaná operace tlustého střeva nebo rekta v posledním roce, poranění, závažná stenóza či striktura rekta či ři­tě, suspektní nebo potvrzené poškození rektální sliznice, potvrzený rektální či anální tumor, velké hemoroidy, koprolity. Získávání dat probíhalo z hodnocení pacienta sestrou ze zdravotnické dokumentace při zařazení do studie a při vy­řazení do předem připraveného dotaz­níku. Sběr se týkal těchto dat: pacient se záchytným systémem (dále jen ZS) a bez ZS, zjištění věku, pohlaví, hlavní a vedlejší diagnózy, zda má, či nemá medikaci antibiotiky a opioidy, stav vědomí, typ výživy, zda je pacient polohován, jaký typ matrace má k dispozici, lokální stav kůže (riziko dekubitů dle Northonové), velikost dekubitů v cm², jejich stupeň.

Výsledky popisné statistiky

V obou skupinách respondentů by­lo procentuálně vyšší zastoupení mu­žů (67 % se ZS, 60 % bez ZS). Všich­ni pacienti ve 100 % dostávali antibio­tika. 73 % respondentům ze skupiny se ZS a 93 % bez ZS byly aplikovány opioidy. Většina pacientů v obou skupinách (93 % se ZS a 73 % bez ZS) nebyla tlume­na a byla při vědomí (87 % se ZS, 60 % bez ZS). Pouze 7 % respondentů ze skupiny se ZS mělo příjem per os a v obou sku­pinách mělo 47 % pacientů parenterální výživu. Další výsledky potvrzují trendy posledních let o časném podávání enterální výživy, kdy v obou skupinách mě­li pacienti téměř ve 100 % enterální vý­živu (93 % se ZS, 100 % bez ZS). Nejčas­těji zastoupenými hlavními diagnózami v obou souborech byla polytraumata, multiorgánová selhávání a sepse, ved­lejší diagnózy tvořily průjem a bronchopneumonie. 93 % respondentů se ZS a 87 % bez ZS bylo pravidelně polohováno, zbývající respondenti byli pro polohování kontraindikováni. Všichni pa­cienti leželi na dynamických matracích a 100 % respondentů na resuscitačních lůžkách bylo v riziku vzniku dekubitů dle Northonové.

Hypotéza č. 1 se potvrdila. Ve sku­pině respondentů se záchytným systé­mem narostl počet pacientů, kteří na zá­věr studie neměli dekubit. Zvětšil se nám podíl dekubitů 2. stupně na úkor dekubi­tů 3. stupně. Oproti tomu u respondentů bez ZS se nám snížil počet pacientů bez dekubitů a výrazně vzrostl počet pacien­tů s dekubitem 2. stupně. Přibyly dekubity 1. stupně a dekubity 3. stupně zůsta­ly ve stejném počtu (graf č. 1, 2).

2. hypotézu rovněž přijímáme. Prezentuje se, že u pacientů s již vy­tvořeným dekubitem se ZS došlo ke zmenšení plochy dekubitů. Na roz­díl od pacientů bez ZS došlo ke zmen­šení plochy dekubitů pouze u 3 osob a u 3 pacientů došlo ke vzniku dekubi­tů během studie (graf č. 3, 4).

Závěr

Představily jsme vám dílčí výsledky pi­lotní studie, která byla vytvořena jako základ pro navazující výzkumné šetře­ní. V současné době jsou získaná data z pilotáže statisticky zpracovávána. 

Kateřina Čamková, Anesteziologicko-resuscitační klinika FN Ostrava

PhDr. Andrea Vilímková, FZS Ostravské univerzity, Ústav urgentní medicíny a fo-renzních oborů, Bohumínská městská nemocnice, a. s.

 

• tisk
• předplatit si