COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 1 / 2011

Odběr kapilární krve – rutina s mnoha riziky?

Datum: 10. 1. 2011
Autor: Mgr. Alena Staňková; PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Souhrn: Příspěvek přibližuje problematiku odběru kapilární krve a zejména úlohu sestry při zajištění odpovídajícího způ­sobu provedení odběru. Zvláštní pozornost je věnována omezení negativních dopadů na krevní vzorek a pozdější hodno­cení a diagnostiku (preanalytickou variabilitu).

Klíčová slova: odběr kapilární krve – všeobecná sestra – správný postup – preanalytická, analytická a postanalytická fáze.

(Capillary blood drawing technique)

Summary: The article addresses capillary blood drawing technique and the role of the general nurse in assuring the correct procedure with the goal of eliminating negative influences on the blood sample and the rest results.

Keywords: capillary blood collection – general nurse – correct procedure, preanalytical, analytical, postanalytical phase.

Úvod

Kapilární krev je poměrně snadno do­stupný biologický materiál, který má zásadní význam ke stanovení mnoha analytů v krvi pacienta, zejména pak při stanovení koncentrace glukózy. Analýza glykémie z kapilární krve pa­tří mezi vyšetření, která jsou v klinic­ké praxi požadována denně.

Kompetentní osobou zajišťující od­běr kapilární krve je všeobecná sestra (VS), která postupem kapilárního od­běru může přímo ovlivnit faktory pre­analytické fáze (tzn. období od ordi­nace po vyšetření krevního vzorku v laboratoři). Tato doba předcházející vlastní analýze krevního vzorku je roz­hodující ve vztahu k negativním fakto­rům, které následně ovlivňují spoleh­livost vyšetření. Je nutné si uvědomit, že VS jsou přímo zodpovědné za od­běr kvalitního vzorku a za správnost krevní analýzy. Pro zajištění kvalitní­ho vzorku kapilární krve je nezbytné, aby VS znaly a následně minimalizo­valy negativní faktory preanalytické fáze (Peprla, Kuklínek, 1996).

Význam zajištění kvalitního vzorku krve

Vyšetření nesprávně odebraného vzor­ku vede ke zkreslené interpretaci vý­sledků, což má přímý dopad na pa­cienta ve smyslu ohrožení jeho zdraví, ale také potenciálně souvisí s prodlu­žováním hospitalizace. Nesprávně ode­braný vzorek může být také laborato­ří odmítnut pro nemožnost jeho analý­zy. Opakované odběry krve zatěžují jak pa cienta, tak i management nemocni­ce, neboť mají vliv na zvyšování finanč­ních nákladů a prodlužují dobu efek­tivního hodnocení ak tuálního stavu nemocného. Náš příspěvek vznikl jako reakce na výsledky dotazníkového šet­ření ohledně zvyklostí a znalostí sester při odběru kapilární krve.

Metodika šetření

Průzkum byl prováděn ve FN Brno-Bohunice mezi NLZP z chirurgických i interních pracovišť (celkový počet re­spondentů 194, z toho 85 z interních a 109 z chirurgických pracovišť).

Cílem šetření bylo nejen zhodno­tit názory a znalosti sester v souvislos­ti s odběrem kapilární krve, ale také zhodnotit znalost faktorů preanaly­tické variability při kapilárním odbě­ru krve.

Výsledky průzkumu

Z průzkumu vyplynulo, že všeobecné sestry (dále i NLZP) zařazené v našem šetření neznají či neumějí minimali­zovat některé zásadní faktory preana­lytické fáze, a tak může docházet ke zkreslení výsledků analýzy kapilární krve. Z výsledků deskriptivní statis­tiky dat vyplynulo, že pouhých 68,6 % (n=133) oslovených NLZP se domní­vá, že postupem odběru kapilární kr­ve je možné zkreslit výsledky analý­zy. Také výběr místa odběru (prstu ke kapilárnímu odběru) považuje správ­ně za faktor zkreslení výsledků pouze 36,1 % (n=70) oslovených. Dalším ri­zikovým faktorem preanalytické fá­ze je komprese prstu. Překvapivým zjištěním bylo, že pouhých 40,7 % (n=79) oslovených uvedlo, že ví o rizi­ku ovlivnění výsledků vyšetření kom­presí prstu. S tím také souvisí zjiště­ní, že 71,1 % (n=138) respondentů odpovědělo, že vymačkávají kapku krve. Znalost správného způsobu kompre­se prstu (pouze v případě, že je nutná) při odběru kapilární krve je zásadní pro zajištění správné analýzy vzorku, která poskytuje nezkreslené výsled­ky vyšetření. To, že provádí kompre­si celé dlaně a prstu směrem k místu vpichu uvedlo pouhých 17,1 % (n=33) respondentů. Dále z výzkumu vyply­nulo, že oslovení NLZP upřednost­ňují klasické jehly k odběru kapilární krve před odběrovým perem s lance­tami, což je nevhodné vzhledem k bo­lesti, kterou působí pacientům (viz dá­le). Pero s lancetami využívá pouhých 41,2 % (n=80) NLZP. Jednoznačně po­zitivně lze hodnotit zjištění, že 89,2 % (n=83) dotazovaných NLZP uvedlo, že otírá první kapku krve. Zajímal nás také důvod, proč tak respondenti či­ní. Domníváme se, že znalost faktu, že první kapka musí být otřena, nesta­čí vždy k tomu, aby tak všichni kona­li. 77,5 % (n=134) respondentů důvod otírání kapky uvedlo správně (tedy prevence zkreslení výsledků), dalších 22,5 % (n=39) důvod neznalo.

Odběru kapilární krve není čas­to věnována dostatečná pozornost, je bagatelizován a existují názory, že se při něm nedá nic pokazit. Samozřej­mě, že jej určitým způsobem zajistí každá VS, otázkou ale zůstává, do jaké míry je odběr proveden správně. Prá­vě z tohoto důvodu dále uvádíme ne­jen faktory ovlivňující odběr kapilár­ní krve, ale i doporučený postup, jak efektivně odběr zajistit.

Faktory ovlivňující odběr kapilární krve

Proces odběru kapilární krve začíná ordinací požadovaného vyšetření (nej­častěji glykémie) lékařem a končí ana­lýzou vzorku v laboratoři. Během celé­ho postupu odběru kapilární krve mů­že snadno dojít ke zkreslení výsledku analýzy vyšetřované kapilární krve, a to zejména na základě dále uvedených faktorů, které lze rozdělit na ovlivnitel­né a neovlivnitelné (Bartoš, 2005).

Mezi ovlivnitelné faktory řadíme jak ty, které lze ovlivnit přípravou pa­cienta, tak faktory, které ovlivňujeme činnostmi a postupy při odběru krve.

Faktory ovlivnitelné přípravou pacienta

Fyzická aktivita obecně mění kon­centraci analytů. Dochází kromě jiné­ho k metabolickým změnám, které se projevují spotřebou substrátů, zejména glukózy. Glykémie zprvu stoupá, poz­ději při vyčerpání glykogenových zá­sob, což se děje po delší fyzické zátěži, klesá. Změny analytů závisejí na délce a intenzitě zátěže a také na trénovanos­ti jedince. Podle toho se doporučuje in­terval odpočinku před odběrem. Obec­ně se před odběrem kapilární krve na glykémii doporučuje desetiminutový fyzický klid (Racek, et al, 2005).

Psychický stres je často doprovod­ným jevem různých onemocnění, dia­gnostických a terapeutických výkonů. Projevuje se zejména vyplavením hor­monů kůry nadledvinek (katechola­minů), které mají metabolické účinky, jako je např. hyperglykémie (Racek et al, 2006; Bartoš, 2005).

Vliv diety, potravy, alkoholu a te­kutin. Koncentrace glukózy v  krvi odpovídá příjmu potravy. Po poži­tí potravy dochází ke zvýšení hladi­ny glukózy, která se u zdravého člově­ka normalizuje do dvou hodin. U dia­betika tomu tak není a přetrvává u něj hyperglykémie. Nevhodné je také pít před odběrem kávu, neboť kofein sti­mulací katecholaminů zvyšuje kon­centraci glukózy. Naopak požití alko­holu hladinu glukózy snižuje (inhibuje glukoneogenezi). Abychom zabránili chybám v interpretaci výsledků, je pro většinu biochemických testů doporu­čeno lačnění alespoň 12 hodin. Samo­zřejmě záleží na okolnostech a typu vyšetření glykémie – postprandiální, akutní odběr atd. (Zima, 2007; Bartoš, 2005; Racek, et al, 2006).

Vliv léků. Léky mohou významně měnit hladiny některých analytů. Pod­statné je například užívání kortikoi­dů, které způsobují hyperglykémii. Pa­cientům užívajícím tyto léky se provádí glykemický profil stejně jako u diabeti­ků ke kontrole hladiny glykémie. Opač­ně ovlivňují hladinu glykémie perorál­ní antidiabetika. Specifická je situace při podávání léčiv parenterálně (zejmé­na roztoku glukózy). Odběr krve by­chom neměli rozhodně provádět z kon­četiny, do které je aplikována infúze. Při nepřiměřené rychlostí aplikované­ho infúzního roztoku může být změně­na koncentrace látek v krvi, i když jsme odběr provedli z druhé ruky. Proto se doporučuje odběr krve provádět před podáním infúzního roztoku nebo po něm, a to v intervalu minimálně 1 ho­diny, anebo provést záznam o probí­hající aplikaci léčiva na průvodku či do dokumentace nemocného. Informová­ní a poučení pacienta o těchto doporu­čeních závisí na typu vyšetření glyké­mie – náhodná glykémie, glykémie na­lačno, postprandiální glykémie, orální glukózo­toleranční test apod. (Zima, 2007; Racek et al, 2006).

Faktory ovlivnitelné způsobem odběru kapilární krve

Načasování odběru krve. Správný timing odběru kapilární krve je klí­čový zejména pro pacienty s dlouho­době sledovaným glykemickým pro­filem. Dále je načasování odběru zá­sadní, chceme­li pacientovi provést odběr glykémie nalačno (po pacien­tovi požadujeme osmihodinové lač­nění), nebo naopak po jídle. Na zá­kladě toho se s pacientem domlou­váme na určitou hodinu, kdy se má k odběru dostavit.

Identifikace pacienta je velmi podstatnou součástí postupu při od­běru každého biologického materiá­lu. Řádná identifikace pacienta je pre­vencí záměny, a tím i nesprávné inter­pretace výsledků, což hraje zásadní roli při plánování dalších terapeutic­kých postupů. Identifikaci pacienta provedeme dostupným způsobem jak u pacientů schopných spolupráce, tak u pacientů nespolupracujících, např. v bezvědomí (nejvhodnější metodou je elektronická identifikace pomocí čá­rového kódu nemocného, ale ta není vždy dostupná).

Ověření dodržení doporučených zásad před odběrem u pacienta zjišťu­jeme dotazem na dodržení zásad před odběrem, o kterých jsme pacienta pře­dem poučili. Informace o tom, zda pa­cient naše doporučení dodržel, má zá­sadní význam k zabezpečení spolehli­vého výsledku a následné léčbě. Pokud tedy pacient doporučení nedodržel ne­bo o nich nebyl dopředu poučen, je nut­né vyšetření odložit na jindy nebo ty­to informace zohlednit při interpretaci výsledků (zápis do dokumentace).

Poloha při odběru. Ve stoje stoupá hydrostatický tlak, čímž dojde k pře­sunu vody a iontů z plazmy do inters­ticia. V cévách tak dochází k zahuště­ní plazmy látkami, které neprocházejí kapilární membránou, což jsou zejmé­na bílkoviny a látky na ně vázané. Tyto látky se pak nacházejí v plazmě ve vyš­ších koncentracích. Dále také dochází k posturálnímu stresu, který způso­buje spuštění osy renin­angiotenzin­
­aldosteron s příslušnou fyziologic­kou odpovědí. Rozdíl v koncentracích látek vstoje a vleže se pohybuje me­zi  10–20 %. Pro zachování standard­ního odběru je tedy vhodné pro sta­novení většiny analytů zajistit polohu vsedě, a to po dobu 10–15 minut před odběrem (Bartoš, 2005). Nemocného vyzveme, aby se posadil a svěsil hor­ní končetinu podél těla.

Výběr místa odběru. Kapilární krev je nejčastěji odebírána z vnitř­ní strany bříška prstů na horních končetinách, protože zde je prst nej­lépe prokrven. Nejvhodnější je uka­zovák, prostředník a prsteník. Palec a malík k odběru kapilární krve ne­jsou obvykle používány (nejsou po­važovány za dostatečně prokrvené). Avšak v případě dlouhodobého sle­dování glykémie je užíváme. Ojedině­le je možno provést odběr z ušního la­lůčku. U dětí do jednoho roku lze od­běr kapilární krve provést z laterální nebo mediální chodidlové plochy na patě nebo z chodidlové plochy palce na noze. Pro výběr správného místa vpichu posuzujeme stav kůže poten­cionálních míst odběru. Nevhodné jsou prsty s hematomem, puchýřem (po napíchnutí hematomu či puchýře můžeme nabrat krev s jeho obsahem, což může zkreslit výsledky analýzy), s nadměrně ztvrdlou kůží, málo pro­krvené, chladné až cyanotické, s he­mostázou (trápení pacientů, výsled­ky často nemohou být použity). Do­statečné prokrvení odběrových míst je předpokladem správně provedené­ho odběru a výsledků. Prokrvení mís­ta vpichu lze zvýšit omytím horních končetin v teplé vodě (důsledek vazo­dilatace cév) či aplikací tepla – fyzi­kální terapie, cca 40 °C po dobu 5 mi­nut (Mikšová et al, 2006; Krišková et al, 2006; Šamáčková et al, 2002).

Řádná kontrola identifikačních údajů na odběrových zkumavkách, kontrola pomůcek k odběru ve smys­lu neporušenosti obalu, zachování ste­rility, odběru do správných zkumavek, které příslušejí konkrétnímu paciento­vi, jsou předpokladem eliminace rizik.

Dezinfekce místa vpichu je zá­kladní prevencí přenosu infekce do pacientova krevního oběhu před jakýmkoliv odběrem krve. K dezinfek­ci se využívají lihové roztoky, jódové tinktury, aerosolové přípravky. Dezin­fekční roztok se vždy po nanesení mu­sí nechat úplně zaschnout, pokud vý­robce neuvádí jinak. Doba zaschnutí antiseptika je zároveň expozicí po­třebnou k usmrcení mikroorganismů. Dalším podstatným důvodem pro za­schnutí antiseptika je potencionál­ní kontaminace odebírané krve, kte­rá bývá velmi častá a jejím důsledkem je hemolýza. Hemolýza je rozpad čer­vených krvinek, při čemž se z erytrocytu uvolňuje do séra či plazmy he­moglobin a další řada látek. Uvolně­ný hemoglobin ovlivňuje fotometrické stanovení a svými fyzikálně­chemic­kými vlastnostmi může ovlivnit prů­běh reakcí ke stanovení analytů. Na­víc hemolýza vede ke zvýšení koncen­trací látek, které erytrocyty obsahují. Takto samozřejmě dochází ke zkres­lení výsledků laboratorního vyšetře­ní. V druhém případě hemolýza úpl­ně znemožňuje vyšetření provést. He­molýzu můžeme způsobit znečištěnou jehlou, nezaschlým antiseptikem, kte­ré pak kontaminuje vzorek, nebo ta­ké stékáním kapky krve po kůži s ne­zaschlým dezinfekčním prostředkem (Bartoš, 2005).

Jehly k provedení vpichu. V sou­časné době se užívají nejčastěji odbě­rová pera s lancetami, která mají na­stavitelnou hloubku vpichu, a proto jsou také doporučována. Hloubka vpi­chu by měla být maximálně 2,5 mm, aby nedošlo k narušení hlubších pod­kožních struktur. Jehly v těchto perech jsou velmi tenké, a proto není celý pro­ces nadmíru bolestivý.

K odběru kapilární krve z prstu jsou však stále často používány kla­sické jehly k subkutánní aplikaci. Výběr jehly k odběru kapilární krve je pouze na sestře, která odběr prová­dí. Často sestry využívají ke vpichu jehly silnějšího průsvitu i přesto, že se to v současné době nedoporučuje. Při užívání klasických injekčních je­hel by však VS měla myslet na bolest, kterou pa cientovi při odběru kapilární krve může způsobit. Vpich je pro pa­cienta značně bolestivý, zejména po­kud sestra zvolí jehlu širšího průsvi­tu. Dále není možné zajistit identickou a bezpečnou hloubku vpichu. Jedním ze závažných rizik je poškození hlub­ších tkání prstu až nabodnutí kosti se všemi negativními důsledky. Pokud je takto pacientovi prováděn odběr kapi­lární krve několikrát denně, jeho prsty jsou značně citlivé a bolestivé při den­ních činnostech. Užívání klasických jehel k odběru kapilární krve je z uve­dených důvodů nevhodné.

Otření první kapky. Po vpichu se první kapka vždy otře sterilní gázou. První kapku otíráme, protože může být kontaminována antiseptikem ne­bo tkáňovým mokem a pak by vedla ke zkreslení výsledků vyšetření (Bar­toš, 2005).

Komprese prstu. Pokud je krev prudce vytlačována do zkumavky, do­chází k její kontaminaci tkáňovým mokem a mikrosraženinami, což vede k diluci (naředění) krve a snížení kon­centrace analytů. Komprese prstu tedy zkresluje výsledky vyšetření. Vhod­ným způsobem odběru je volné odté­kání kapilární krve do odběrového za­řízení, které zabezpečuje kapilára. Po­kud je nutné krev z prstu vymačkávat, musíme myslet na dále uvedené zása­dy. Vždy provádíme kompresi celé dla­ně a postupujeme k prstům. Pak pokračujeme kompresí celého prstu smě­rem k místu vpichu. Během komprese nevyvíjíme nadměrný tlak. Nikdy ne­vymačkáváme krev pouze z místa vpi­chu (Bartoš, 2005).

Transport vzorku do laborato­ře. Před vlastním transportem je nut­no vzorek vhodně uchovat, aby mo­hl být po doručení do laboratoře ana­lyzován. Tato fáze je opět kritická ve vztahu ke zdrojům preanalytické va­riability. Vzorek musí být do laborato­ře transportován ihned (co nejrychleji po odběru, analýza by měla být prove­dena do 30 minut). Se vzorkem netře­peme, protože může dojít k hemolýze. Vzorek nevystavujeme nadměrnému teplu, chladu a světlu, pokud to není předepsáno laboratoří jinak.

Neovlivnitelné faktory

Dále uvedené faktory nejsou význam­né pro nemocného. Jsou však důleži­tou znalostí u pracovníků laboratoře, ale i personálu, který se podílí na prea­nalytické fázi a interpretaci výsledků. Patří sem:

Cyklické změny (cirkadiánní, cir­kanuální, infradiánní, ultradiánní). Jde o periodické změny koncentrací některých analytů během dne, týdne, měsíce, roku.

Věk, pohlaví, rasa. Rozdíly v kon­centracích látek v krvi mezi pohlaví­mi se mění s věkem. Důkladná znalost referenčních hodnot pro obě pohlaví usnadňuje interpretaci výsledků. Od­lišné koncentrace analytů můžeme pozorovat také u různých lidských ras. Může to být dáno stravovacími návy­ky, které jsou specifické pro určité et­nikum či sociální skupinu.

Gravidita. Během ní dochází k vý­znamným změnám v koncentracích některých látek. Jde například o změ­nu produkce hormonů, zvýšení kon­centrace kortizolu a tyreoidálních hor­monů, zvýšení plazmatického objemu, změny koagulace apod. (Zima, 2007).

Správný postup odběru kapilární krve

Jednotlivé kroky procesu odběru ka­pilární krve jsou nepostradatelné součásti, které zabezpečí nezkresle­né výsledky odebrané kapilární krve. Jde o postupy, které neohrožují pa­cienta v souvislosti s léčbou plánova­nou na základě interpretace výsledků vyšetření. V případě, že má být za­jištěn kvalitní vzorek krve k vyšetře­ní glykémie, je nutno postupovat ná­sledovně:

Základním požadavkem je, aby odběr kapilární krve prováděl legis­lativně kompetentní pracovník, kte­rý má k výkonu potřebné znalosti, a nejen dostatečné dovednosti naby­té cvikem v klinické praxi. Odběr ka­pilární krve tedy smí provádět pod­le vyhlášky č. 424/2004 Sb. všeobecná sestra a zdravotnický asistent. Analý­zu krevního vzorku provádí pouze la­boratoř (výjimku tvoří tzv. postupy POCT, viz dále).

Vlastní postup odběru kapilární krve

• Převezměte si vypsanou  žádanku   k laboratornímu vyšetření krve od lékaře a zkontrolujte, zda je správ­ně vyplněna a označena (dnes vět­šina pracovišť používá k označe­ní žádanky identifikační štítek pa­cienta, kde jsou údaje nezbytné k jeho identifikaci, jak stanovuje legislativa, lékaři ke své identifika­ci užívají razítko s podpisem). Zá­měrně uvádíme „převezměte vypl­něnou žádanku od lékaře“, protože právě lékař, který požaduje vyšet­ření, je i odpovědný za její vyplně­ní (v  praxi ve většině případů vyplňuje žádanku sestra a lékař ji pou­ze orazítkuje a podepíše).

• Zkontrolujte požadované vyšetření  lékaře v pacientově dokumentaci.

• Informujte pacienta o kapilárním odběru a poučte jej o zásadách, kte­ré musí před ním dodržet: vyzvěte pacienta, aby 10–15 minut v klidu před odběrem seděl, dále rozhod­ně zastavte minimálně na 1 hodi­nu energetické infúze (např. glukó­zy, je­li to možné) a zajistěte dietní opatření (dle typu vyšetření).

• Pro kvalitnější a zároveň snadnější odběr zajistěte dostatečné prokrve­ní prstů pacienta: aplikace teplého zábalu, nebo si pacient omyje ruce teplou vodou (dle situace).

• Nachystejte si pomůcky ke kapi­lárnímu odběru krve na glykémii: tácek; jednorázové rukavice; antiseptikum na kůži; gázové čtvereč­ky nebo tampóny; jednorázové jeh­ly k subkutánní aplikaci nebo lépe odběrové pero s lancetami; odběro­vé zkumavky (odběr kapilární krve provádíme do speciální malé zku­mavky, která je opatřena hepari­nizovanou kapilárou, tato přibliž­ně 3 cm velká zkumavka opatřená žlutým uzávěrem se nazývá kep); emitní misku dvakrát (jedna slou­ží na ostrý odpad, nebo lze místo ní použít kontejner na jehly; ostat­ní odpad přísluší do druhé emitní misky); buničitou vatu k podložení končetiny a ochraně oděvu a lůžka nemocného.

• Označte odběrové zkumavky iden­tifikačním štítkem pacienta, na který dopište datum. Nikdy neodebíráme krev do neoznačených zku­mavek – riziko záměny pacienta!

• Proveďte řádnou kontrolu identifi­kace pacienta.

• Zjistěte, zda nemocný dodržel do­poručené zásady před odběrem.

• Opět zkontrolujte správné ozna­čení zkumavek (repetitio – mater studiorum) a neporušenost obalů pomůcek z důvodu zajištění steri­lity. Potom podložte pacientovi ru­ku buničitou vatou (prevence zne­čištění lůžka).

• Umyjte si ruce a oblékněte jedno­rázové rukavice. Rukavice lze užít pouze pro jednoho pacienta – pre­vence přenosu nozokomiálních ná­kaz. Rovněž ze stejného důvodu po odběru nezapomeňte provést hy­gienickou dezinfekci rukou.

• Vyberte vhodný prst k odběru. Řádně dezinfikujte místo vpichu a počkejte do zaschnutí dezinfekce (doba potřebná k usmrcení mikro­organismů).

• Lancetou či jehlou proveďte vpich (upozorněte na to pacienta). Lan­ceta nepůsobí pacientovi bolest ja­ko jehla. Použitou jehlu ihned od­hoďte do předem nachystané emit­ní misky či kontejneru na jehly. Ostrá část lancety je vždy od vý­robce zajištěna tak, aby nebyla pro pracovníka rizikem.

• Otřete první kapku krve – preven­ce zkreslení výsledků analýzy, viz výše.

• K další kapce krve přiložte kapi­láru, která vede z kepu. Volně vy­tékající krev (zajistíte aplikací tep­la při přípravě pacienta) z vpichu je kapilárou nasávána dovnitř. Krev nesmíte násilně vymačká­vat (zkreslení výsledků analýzy). Pokud je to nutné, postupujte tak, že: provádíte kompresi celé dlaně a postupujte k prstům. Pak pokra­čujte kompresí celého prstu smě­rem k místu vpichu. Krev nabírej­te do kapiláry, dokud není naplně­na celá (dostatečné množství krve k vyšetření).

• Po odběru kapiláru odstraňte a uzavřete šroubovacím víčkem (zkumavku postavte kolmo, aby obsah kapiláry stekl do ní, pak se kapilára odstraní a zkumavka se uzavře šroubovacím víčkem. Ni­kdy netřep te zkumavkou, aby ne­došlo k hemolýze).

• Sejměte rukavice, které mohou být kontaminovány biologickým ma­teriálem, a poté pacientovi ošetřete místo vpichu tampónem či gázo­vým čtverečkem.

• Na závěr ukliďte pomůcky: bezpeč­ně zneškodněte použité jehly vho­zením do silnostěnných plastových nádob, které jsou označeny nápi­sem OSTRÝ ODPAD a opatřeny víčkem. Ostatní odpad zlikviduj­te podle hygienicko­epidemiolo­gického řádu do určených kontej­nerů (komunální odpad, infekční odpad), emitní misky naložte do dezinfekce. Proveďte  hygienickou dezinfekci rukou.

• Před odesláním vzorku do labo­ratoře nezapomeňte na žádanku k vyšetření a zkumavku pacienta dopsat čas odběru. Během trans­portu nesmí dojít ke kontaminaci žádanky přepravovaným biologic­kým materiálem.

• Výsledek z laboratoře zapište do pa­cientovy dokumentace a podepište se pod něj, aby bylo jasné, kdo odběr zajistil. V případě akutních hodnot jej ihned sdělte lékaři. (Fyziologic­ké rozmezí glykémie v kapilární kr­vi nalačno je 3,5–5,5 mmol/l).

Celý postup je přehledněji znázor­něn ve schématu (viz obr. 1), kde jsou zdůrazněny nejvýznamnější body.

Závěr

Z uvedených informací vyplývá, že kapilární odběr je považován za ru­tinní intervenci, ale má svá úska­lí. Objasněny byly také hlavní zása­dy, které je nutno respektovat, chce­me­li, aby byly výsledky vyšetření validní a vedly k úspěšné a efektiv­ní léčbě nemocných. Obdobné zása­dy a požadavky je nutno respektovat v případě využití metod POCT (Po­int of  Care Tes ting), kdy provádí­me analýzu krevního vzorku u lůž­ka nemocného (s využitím různých typů glukometrů). V klinické praxi se vyskytují mnohá pochybení pra­menící z nedostatku informací, ruti­nérství a zvyku na daném pracoviš­ti apod. Mezi nejčastější pochybení řadíme nedodržení diet ního režimu před odběrem vzorku krve, nerespek­tování hygienicko­epidemiologické­ho řádu, vypuzování krve z prstu pod tlakem, nevyužití dostupných a doporučených pomůcek, odběr krve při současném podávání energetických roztoků bez zohlednění této skuteč­nosti v dokumentaci atd. Každý po­skytovatel péče, který se považuje za profe sionála a chce poskytovat kva­litní péči, by si měl být vědom toho, že jakákoli intervence a postup, které souvisejí s péčí o nemocné, musí být prováděny správně a s cílem nejvyšší­ho přínosu pro nemocného.

Mgr. Alena Staňková, Katedra ošetřovatelství LF MU, Brno

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., Katedra ošetřovatelství LF MU, Brno

Literatura:

1. Bartoš V et al. Preanalytická fáze. 1. vyd. Praha: ČLS JEP:SEKK, 2005, 144 s. ISBN 80-239-5198-X.

2. Krišková A et al. Ošetrovateľské tech­niky: metodika sesterských činností; učebnica pre lekárské fakulty. 2. pre­prac. vyd. Martin: Osveta, 2006, 779 s. ISBN 80-806-3202-2.

3. Mikšová Z, Froňová M, Zajíčková M. Kapitoly z ošetřovatelské péče II: Ak­tualizované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2006, 171 s. ISBN 80-247-1443-4.

4. Peprla J, Kuklínek P. Přehled laborator­ních vyšetření. 2 dopl. vyd. Brno: Ami studio, 1996, 219 s.

5. RACEK J et al. Klinická biochemie. 2. vyd. Praha: Galén, 2006, 317 s. ISBN 80-726-2324-9.

6. STAŇKOVÁ, A. Monitoring procesu implementace moderní metody měření glykémie z pohledu uživatelů a všeo­becných sester: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. 2010. 127 s.

7. Šamáčková M, Hušková M, Matoušovic K. Základy ošetřovatelství: pro studující lékařských fakult. 1. a 2. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 272 s. ISBN 80-246-0477-9.

8. Zima T. Laboratorní diagnostika. 2. vyd. Praha: Galén, 2007, 906 s. ISBN 978-726-2372-3.

Recenzovaly:

Mgr. Hana Svobodová, přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK, Praha

Mgr. Renata Vytejčková, Ústav ošetřovatelství 3. LF UK, Praha

 
  • tisk
  • předplatit si