Péče o mrtvé tělo i truchlící pozůstalé

WILSON J, THOMPSON-HILL J, CHAPLIN D. Natio­nal guidance on last offices would prevent family distress (Celostátně platné doporučené postupy péče o mrtvé tělo by zabránily stresu rodinných příslušníků): 8.

Autoři článku vysvětlují, proč jsou ve Velké Británii zapotřebí celostátně platné pokyny, jimiž by se řídila péče o mrtvé tělo. Zatím totiž existuje spous­ta sporných otázek, pokud jde o nejlep­ší postupy. Patří mezi ně mj. problém, zda by měly být intravenózní katetry ponechány in situ, s čímž nesouhlasí koroneři a což je i poten ciálním zdro­jem stresu rodinných příslušníků. Existují také problémy se zachováním důstojnosti zesnulého kvůli nedostat­ku vhodného vybavení, například pro obézní pacienty.

Péče o mrtvé tělo od okamžiku smrti až k pohřbu se řídí předpisy ně­kolika profesních skupin, jejichž po­stupy se někdy značně liší od toho, co je považováno za nejlepší ošetřovatel­skou  praxi. Nedostatek standardizo­vaného výcviku zaměřeného na pří­pravu sester na péči o zemřelé pacien­ty znamená, že se  praxe řídí místními zvyklostmi, a proto se ve Velké Bri­tánii připravují doporučené postupy, které budou celostátně platné a přija­telné pro všechny skupiny. Měly by za­jistit, že sestry budou pečovat o zesnu­lé způsobem, který bude respektovat jejich důstojnost a náboženské a spiri­tuální potřeby jejich rodin. Sestry mu­sí mít také přehled o zákonech týkají­cích se úmrtí a musí umět poznat, kte­rá úmrtí vyžadují zavolání koronera. Snaha je vytvořit doporučené postupy, které budou moci převzít všechny pro­fese jako nejlepší praxi a které budou vyhovovat různým zdravotnickým za­řízením. 

HAYES A. How nurses working in acute care help to ensure patients achieve a good death (Jak mohou sestry pracující v akutní péči pomoci pa­cientům zemřít tam, kde chtějí): 18.

Nové doporučené postupy britské organizace National End of Life Care poskytují sestrám pracujícím v akut­ní péči praktické rady, jak by se mohly postarat o to, aby se většímu počtu pa­cientů splnilo přání umírat doma, bez zbytečných intervencí a převozů do ne­mocnice.

Doporučení zdůrazňují nutnost poskytovat pacientům v terminálním stadiu vysoce kvalitní péči, která vychází z poznání, že se pacient blíží ke konci života, z holistického zhodnoce­ní stavu pacienta, plánování a koor­dinace péče. To znamená, že je třeba spolupracovat s kolegy z primární pé­če, s dobrovolnickým sektorem a so­ciální péčí.

HILLS M, ALBARRAN JW. After death 1: caring for bereaved relatives and being aware of cultural differences (Po smrti 1: péče o truchlící příbuzné a znalost kulturních rozdílů): 19–20.

První část dvoudílného článku se zabývá analýzou prožívání žalu a pé­čí o zemřelé pacienty, která respektuje kulturní a náboženské zvyklosti rodi­ny. Reakce truchlících příbuzných mo­hou být různé a proměnlivé a do určité míry jsou ovlivněny tím, zda bylo úmr­tí nenadálé, nebo očekávané. Na chová­ní členů rodiny mají vliv i kulturní fak­tory a schopnost sester zvládnout růz­né extrémy a poskytnout rodině pomoc závisí na jejich komunikačních doved­nostech.

Komunikaci s rodinou značně usnadňují následující předpoklady: zajištění klidného prostředí poskytujícího soukromí, individualizovaná emo cionální podpora a pravdivé in­formování rodiny, sestra musí rodin­ným příslušníkům poskytnout pří­ležitost, aby verbalizovali své emoce, a na jejich otázky musí odpovídat cit­livě, jednoduše a jasně. Příbuzným je možné nabídnout přístup k duchovní péči, zvlášť u nábožensky založených rodin, a také možnost podívat se na zemřelého.

V mnoha náboženstvích jsou ve věrouce a tradicích zakotveny obřady související se smrtí, které mají stale­tou tradici. Je důležité, aby sestry mě­ly určité znalosti o praktikách a rituá­lech hlavních náboženství v dané ko­munitě.

Nursing Times, 2010, 106, č. 28

HILLS M, ALBARRAN JW. After death 2: exploring the procedures for laying out and preparing the body for viewing (Po smrti 2: péče o mrtvé tělo a jeho příprava, pokud chtějí příbuzní zemřelé­ho vidět): 22–24.

Tato část dvoudílného článku se za­bývá přípravou těla zemřelého pacien­ta k převozu do márnice a aspekty, kte­ré je třeba vzít v úvahu, když chtějí pří­buzní zesnulého vidět.

Před zahájením posledních úprav zemřelého je třeba vědět, zda existu­je riziko infekce, a v takovém přípa­dě učinit potřebná opatření. Rovněž je třeba upozornit na nebezpečí v přípa­dě, že byl pacient vystaven radioaktiv­ním látkám nebo prodělával radiač­ní terapii. Příprava těla k převozu do márnice zahrnuje jeho umytí, prove­dení ústní hygieny, učesání vlasů. Po­kud nevyžaduje náboženství pacienta něco jiného, je zemřelý uložen na zá­dech na rovné podložce a horní kon­četiny jsou nataženy podél těla. Sest­ry musí vědět, že některá náboženství zakazují umytí těla, a v takovém pří­padě je nutné na to upozornit perso­nál márnice.

Někdy je třeba provést pitvu ze­mřelého, obvykle kvůli určení příči­ny smrti nebo získání nových poznat­ků o určité nemoci. Některá nábožen­ství vyžadují pohřbení zemřelého do 24 hodin od úmrtí a odklad z důvodu pitvy může rodinu vystavit zbytečné­mu emo cionálnímu stresu. Pokud při­padá v úvahu dárcovství orgánů, může být řešení této otázky pro příbuzné vel­mi stresující. Rozhodování je snadnější, když je v dokumentaci zaznamenáno přání pacienta, avšak pokud tomu tak není, je třeba k rodině přistupovat vel­mi citlivě. Výhodná zde může být spo­lupráce s nemocničním transplantač­ním koordinátorem.

Pokud si přeje rodina vidět mrtvé­ho, je třeba, aby bylo tělo oblečeno do čistého pyžama a přikryto bílým pro­stěradlem, přičemž ruce a obličej zů­stávají odkryté. V některých přípa­dech je nutné zemřelého obléci podle požadavků jeho náboženství. U mu­žů je někdy nutné oholit obličej. Ze­mřelým je třeba nasadit zubní protézy. Oči jsou zavřené, vlasy učesané. Je­li to možné, zajistěte samostatnou míst­nost, kde si rodina bude moci sednout. Lůžko musí být čisté, jeho okolí ukli­zené. Je třeba odstranit zdravotnic­ké přístroje a pomůcky. Sestra rodinu k zemřelému doprovodí a je jí v přípa­dě potřeby k dispozici. Příbuzní mu­sí mít možnost strávit se zesnulým do­statečně dlouhou dobu.

Mgr. Libuše Dobrovodská

(dobrovodska.l@centrum.cz)

 

• tisk
• předplatit si