Zpět na detail čísla

Číslo 1 / 2011

Sestry promluvily

Datum: 10. 1. 2011
Autor: Jarmila Škubová

Je prosinec roku 2010 a pozítří, osmé­ ho, proběhne stávka zaměstnanců ve­řejných služeb a veřejné správy, inicio­vaná i odborovými organizacemi zdra­votníků. Ve zdravotnických zařízeních bude, byť je tím dnem středa, víkendo­vý režim. Něco u nás nevídaného. Vlá­da, proti jejímž rozhodnutím se protes­tuje, hovoří o tom, že stávka je nezod­povědná vůči pacientům, zdravotníci kontrují, že nemohou jinak, neboť do této pozice byli vládou dotlačeni.

Protestující odbory požadují mimo jiné na ministerstvu práce a sociálních věcí zachovat stávající tabulky a také nezavádět pásmové odměňování v so­ciálních službách. Stávkující vede do ulic obava ze zhoršení jejich materiální­ho postavení a z neobjektivnosti, budou­-li odstřižena ochranná křídla tabulky.

Úsporná opatření byla vyhláše­na zrovna v době, kdy lékaři tlačili na zvýšení svých platů. Na studenou spr­chu, která se tím na ně snesla, zareago­vali promptní výzvou Děkujeme, od­cházíme, a začali balit. Ministr zdra­votnictví Heger slibuje revoltujícím lékařům efektivní zdravotnickou re­formu a zvýšení platů hned poté, co přinese konkrétní úspory.

O sestrách a ostatních nelékařích zatím není řeč – není proč, ty zatím mlčí. Jejich ticho prolomila jejich pro­fesní organizace Česká asociace ses­ter (ČAS), když její prezidentka Dana Jurásková učinila 4. listopadu oficiální prohlášení, jehož celé znění si přečtete v tomto čísle v rubrice Zpravodaj ČAS. Uvádí v něm, že Česká asociace sester vnímá platy nelékařů jako dlouhodo­bě podhodnocené a považuje za napro­sto nesystémové řešit platy jedné skupi­ny zdravotníků na úkor ostatních, bez kterých zdravotní péči poskytovat ne­lze. Varuje vládu před krokem, kterým by se velmi rozkolísal celý systém odměňování zdravotníků, a sděluje, že by byla v takové situaci nucena aktivizovat nelékaře a podniknout podobnou ná­ tlakovou akci jako lékaři. Stávky, výhrůžky odchodem a dal­ší akce jsou krajní případy, ke kte­rým se v civilizovaném světě sahá, až když ostatní vyjednávání selžou. Do hry při nich bývají vtaženi nevinní li­ dé, a to je příliš vážné. Mnozí inicia­tivu Děkujeme, odcházíme považují za nefér vůči pacientům, vůči tomu­ to státu, který hradil jejich vzdělání. Já též.

Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž. A to přesně sedí na tu­ to situaci. To, co chtějí lékaři a jak toho chtějí dosáhnout, není totéž, co chtějí sestry a jak toho chtějí dosáhnout ony. Má pravdu D. Jurásková, když říká, že sestry jsou zodpovědnější, a já do­ dávám, že ne tak hlasité a ne tak ultimativní. Sestry, které jsou pacientům mnohem blíž než lékaři, chápou, že zvýšením platů jedné skupiny zdra­votníků se pro ně nevyřeší vůbec nic. Jen se zvýší životní úroveň jedné sku­piny poskytovatelů zdravotní služby na úkor druhé. Učinit to, by bylo ne­správné a nespravedlivé. A proto sest­ry promluvily.

Jarmila Škubová

 
  • tisk
  • předplatit si