COVID-19
Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 6 / 2021

Dárcovství krvetvorných buněk z pohledu práva

Datum: 14. 12. 2021
Autor: MgA. Kateřina Malatincová

Pro řadu pacientů s poruchou krvetvorby je jedinou možností transplantace krvetvorných buněk. Pocházejí přitom od dárců z celého světa. Není proto divu, že jste se nás ptali na právní aspekty. Nejde ale o nic složitého ani specifického, co by se vymykalo vaší každodenní praxi.

V České republice existují dva národní registry. Český registr dárců krvetvorných buněk v Praze ­vznikl v roce 1991 v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Český národní registr dárců kostní dřeně (ČNRDD) byl založen v roce 1992. Obě pracoviště spolupracují vzájemně a také s ostatními registry na celém světě, ve kterých je více než 38,6 milionů dárců. Přesto však ­každý čtvrtý až pátý pacient včetně dětí vhodného dárce nenajde včas nebo vůbec.

Do obou registrů mohou zájemci vstoupit v některém z dárcovských či náborových center napříč republikou. Pokud chcete darovat kostní dřeň, musíte být v dobrém zdravotním stavu, trvale neužívat žádné léky a vážit alespoň 50 kg. Do registru v pražském IKEM můžete vstoupit, ­je-li vám 18–40 let. Hranice v ČNRDD je 18–35 let. Věk dárce je z odborného hlediska velmi důležitý. „Čím mladšího dárce dokážeme pro pacienta najít, tím je úspěšnost transplantace vyšší. Lze říct, že každých 10 let věku dárce navíc zhoršuje vyhlídku na úspěch transplantace o 3 %,“ konstatoval u příležitosti Dne dětské onkologie v Praze v roce 2020 MUDr. Pavel Jindra, vedoucí lékař ČNRDD a primář hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň.


Dárce musí pochopit, co pro něj odběr znamená

Pro transplantaci krvetvorných buněk je nejdůležitějším právním předpisem zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon). Ten říká, že „lékař posuzující zdravotní způsobilost žijícího dárce je povinen poskytnout dárci úplné poučení o účelu, povaze a důsledcích darování tkáně nebo orgánu a o možných rizicích s tím spojených, včetně rizik dlouhodobých.

„Je to tedy stejné jako u jakéhokoli jiného lékařského zákroku: lékař, nikoli sestra, je ten, na jehož bedrech spočívá fundované poučení pacienta – v tomto případě dárce. Pokud jde o osobu s omezenou svéprávností, pak poučení poskytne i jejímu zákonnému zástupci. Písmenko ‚i‘ je v předchozí větě záměrně. Pokud je totiž dárce, který není plně svéprávný, schopen dostatečně porozumět důsledkům darování, nebo naopak nedarování, pak jej lékař musí v plném rozsahu o všem informovat,“ připomíná JUDr. Jana Palečková z www.pravniporadkyne.cz.

Poučení musí být vedeno tak, aby bylo pro příjemce srozumitelné. Dárce, případně jeho zákonný zástupce se také může ptát a lékař je povinen jejich otázky, opět pro ně srozumitelně, zodpovědět. Součástí poučení by měla být dokonce nabídka na přítomnost svědka, který by rovněž celému poučení naslouchal.

Souhlas dárce nebo jeho zákonného zástupce musí být svobodný, informovaný a konkrétní. Co to znamená? Rozhodnutí musí být učiněno bez nátlaku okolí, na základě předchozího poučení a s vymezením účelu použití darovaných buněk krvetvorby. Souhlas je zásadně písemný, obsahuje podpis a datum. Je nutné založit jej ve zdravotnické dokumentaci dárce.


Souhlas dárce provází buňky až k jejich příjemci

Lékař, který provádí odběr, je povinen poučení zopakovat ještě jednou, a to bezprostředně před provedením odběru a za stejných podmínek jako v prvním případě. „Dárce nebo jeho zákonný zástupce má právo předchozí souhlas kdykoli odvolat, klidně i již v odběrové místnosti. Lékař je změnu rozhodnutí povinen respektovat. Jedinou výjimkou by mohla být chvíle, kdy by byly provedeny takové nevratné úkony, jejichž přerušení by znamenalo ohrožení zdraví, nebo dokonce života dárce,“ konstatuje právní poradkyně.

Kopie souhlasu s provedením odběru putuje s odebranými tkáněmi na místo, kde bude transplantace prováděna. Poskytovatel zdravotních služeb, který buňky krvetvorby předává, ještě potvrzuje shodu kopie s originálem. Jištění je tedy opravdu maximální.


Zákon je zákon, ale jsou tu i další dokumenty

Na začátku jsme zmínili, že stěžejním z hlediska práva je transplantační zákon. Kromě něj se však dárcovství krvetvorných buněk řídí ještě dvěma dalšími dokumenty, i když nemají váhu právního předpisu. Jde o Deklaraci na podporu a dodržování práv onkologických pacientů. Její body jsou považovány za principy lepší kvality života onkologických pacientů. V případě hospitalizovaných dětí je pak jedním z nejdůležitějších dokumentů Charta práv dětí v ­nemocnici. 

 

MgA. Kateřina Malatincová, www.pravniporadkyne.cz


 

 

 
  • tisk
  • předplatit si