Zpět na detail čísla

Číslo 2 / 2010

Sladké léčivé zlato. Medová terapie využívaná v ošetřovatelství

Datum: 5. 2. 2010
Autor: Heilberufe č. 6/2009

Med se stal pro lidi nepostradatelnou potravinou nepochybně už v době kamenné, o čemž svědčí na 9000 let staré jeskynní malby, které představují sběrače medu. Tři tisíce let před Kristem bylo poprvé zaznamenáno jeho využití jako potraviny písemně. V té době se už asi vědělo i o jeho ozdravných účincích.

Na rány dávaly med ještě naše babičky, avšak v posledních desetiletích byly jeho hojivé účinky trochu pozapomenuty. Před několika lety si na med vzpomněli v Austrálii a na jeho hojivou účinnost bylo otestováno na 4000 rozličných dru­hů. Tamní lékaři byli pak s aplikací „sladkého zlata" s následným využitím získaných poznatků velmi úspěšní. 

Není med jako med

Včely šťávu z květů rostlin, kterou nasávají, ukládají do medových pláství. Přitom se tento nektar mísí s jejich slinami a ředí se. Aby vyrobilo kilogram medu, musí jedno včelstvo uskutečnit asi 60 tisíc letů a přitom navštívit tři až pět miliónů květů. Konzistence produktu může být od tekuté přes krémovou až po pevnou. Ta je závislá na rostlinách a květech stejně jako jeho barva či chuť. Zpravidla světlé druhy medu obsahují více hroznového cukru, tmavší sorty více ovocného. Také chuť může být pestrá - lahodná sladká, ovocná, kořeněná a silná nebo trpká a hořká. Díky vysokému obsahu cukru a nízkému obsahu vody je med dlouhodobě uchovatelný.

Aby bylo možné med opatřit údaji o bo­tanickém původu, musí pocházet více než z 50 % z popsaného zdroje, ať už rostliny, nebo stromu. Rozlišují se tak různé druhy medu, i s exotickými názvy (yayaa, iberský květinový apod.). Nejví­ce však výzkumníky zaujal med manuka v souvislosti s jeho využitím pro lékařské účely. Tento med z novozélandského „čajové­ho" stromu skutečně svými léčebnými účinky mimořádně vyniká. Šanci proti němu nemají ani bakterie rezistentní vůči antibiotikům. Tento med, také zva­ný Medihoney, je podstatně dražší než běžný med a v Evropě je k dostání jen ve specializovaných prodejnách. Na No­vém Zélandu jsou na přípravu a produkci tohoto druhu medu zaměřeny celé oblasti.

Využití medu jako uzdravujícího prostředku

„Med je ideální léčebný prostředek na chronické rány. Ničí rozličné bakterie, odstraňuje mrtvou tkáň, zmírňuje ne­příjemný zápach a přirozeně urychluje hojení ran," říká prof. Peter Molan, ře­ditel Výzkumného institutu medu na univerzitě Waikato v Hamiltonu (Nový Zéland). K jeho lítosti se mnohostran­né možnosti medu ocitly v zapomnění. Nyní však, v souvislosti s přibýváním stále nových rezistentních bakterií, za­číná med slavit svůj comeback. Opráv­něně - výzkumem se totiž potvrdily jeho efektivní účinky na rozličné mik­roorganismy.

Účinky medu na ránu

Med při léčení ran prokazuje protizánětlivý účinek. Nejsou-li v ráně bakte­rie, pak se po aplikaci medu výrazně zlepšuje stav otoků, ustupuje teplota a lokální bolest. Med v ráně podporuje nárůst fibroblastů, které zajišťují rov­noměrné uzdravování rány z hloubky i od jejích okrajů, což má vliv i na to, zda po ráně zůstanou větší či menší jiz­vy. Mimoto působí med také antisepticky, což z něj dělá vynikající obklad na rány.

Díky své schopnosti vstřebávat vlhkost med nanesený na ránu během hojení pozitivně ovlivňuje krevní a lymfatickou výměnu a díky kyselinám, které obsahuje, také osmoticky a chemicky podněcuje tkáň k regeneraci. Molekuly cukru obsažené v medu přijímají vodu, čímž o ni připravují bakterie, které ji potřebují, aby se mohly množit. Osmolarita snižuje sekret z rány. Úlohu spo­lehlivého zabijáka bakterií plní peroxid vodíku. Ten je produkován při odbou­rávání cukru enzymem glukooxydáza, který přidávají včely do nektaru. U medových obkladů se med stará také o resorpci mrtvé tkáně. V medu obsaže­né flavinoidy podněcují regeneraci bu­něk. Mimo všechny tyto žádoucí vlast­nosti mají všechny druhy medu speciální antibiotické vlastnosti. Ty však závisejí v první řadě na správných podmínkách jeho uchování (antibiotické účinky medu snižují např. teplo a světlo).

Medové náplasti a jak je používat

Při všech lehčích poraněních, např. při říznutích, škrábancích, trhlinkách kůže, jsou dobře aplikovatelné medové náplas­ti. Zvláště vhodné jsou například u dětí, kterým se do ran často dostává nečisto­ta. Vyčištění rány bývá obvykle bolestivé a zvláště pro malé pacienty velmi nepří­jemné. Proto je medová náplast se svými čisticími vlastnostmi vynikajícím pro­středkem, jak pokrýt a ošetřit ránu. Další výhodou medových náplastí je, že jsou jednoduše zhotovitelné a aplikova­telné. Na náplast se v rozloze rány roze­tře tenká vrstva medu (v Německu se doporučuje Medihoney nebo Imkerhonig) a přiloží se na poraněné místo. Ane­bo se med může rozetřít na poraněnou část těla a přelepit náplastí. Tento způ­sob je vhodný při větších poraněních pro snazší a hygieničtější aplikaci. Med se může ale také nanést přímo na ránu a jen zakrýt sterilním obvazem, který umožní přístup vzduchu. Medové obklady jsou doporučovány také při dekubitech a jiných velkoploš­nějších zraněních, např. popáleninách. Kromě toho je výměna obvazů méně bo­lestivá - jejich oddělení od povrchu rány je lehčí a obejde se bez ztráty nově vy­tvořených vrstev kůže. Medová náplast musí být přibližně kaž­dé dvě hodiny vyměněna, což limituje použití při nočním ošetřování. To, že by měla být náplast obnovena, je možné včas rozeznat, protože med po čase vy­stupuje náplastí na povrch, který začíná lepit.

V mnohých pečovatelských domech v Německu se již začínají využívat me­dové náplasti na kožní léze. Při začínají­cích nosních dekubitech při používání sond se může náplast s medem přiložit na otlačené místo a sonda podložit sa­vým polštářkem. Alternativou je také nanést med přímo na dekubitus. Už koncentrace od 1 do 4 % medu v ráně má významný podíl na likvidaci přítom­ných mikroorganismů. Svůj boj s medem prohrávají také bakterie odolné vůči anti­biotikům (např. MRSA). Chronicky in­fikované rány jsou po aplikaci medu ste­rilní už po několika dnech léčení.

Med při nekróze

Odumřelá tkáň, která brání uzdravení rány, se díky medu lépe odstraňuje. To se děje pravděpodobně uvolňováním kyslí­ku, který zase aktivuje tělu vlastní bílkoviny. Ty pak přebírají absorpci odumře­lých tkání. Tak se odstraňuje nepříjemný zápach, který často z chronických ran vychází. Zjistilo se přitom, že bakterie z rány musí pro náhlou vysokou nabíd­ku cukru přebudovat svoji látkovou vý­měnu na odstranění uhlohydrátů, a tím je omezen vznik dusíkatých a sírových vazeb.

Med při popáleninách

Při velkoplošných popáleninách je vel­mi důležité rovnoměrné hojení rány - jak jejích okrajů, tak hlubokých vrstev. Jestliže je pacient s popáleninami léčen medem, bývají rány zpravidla ve třech týdnech již pokryty novou kůží. Při standardních postupech s použitím silbersufodiazinem impregnované gázy bývá po třech týdnech novou kůží po­kryto jen 84 % povrchu popálenin. Na­víc se u těchto pacientů zůstávají po zhojení výraznější jizvy.

Med při herpesu

Při prvním zasvědění je třeba nanést med na postižené místo a nechat půso­bit. Jestliže se už vytvořily puchýřky, do­poručuje se defekt přelepit medovou náplastí, která má vysušující účinek.

Med při tonsilitidě

Několikrát denně necháme rozpustit ča­jovou lžičku medu v ústech. Tento postup opakujeme několik dní. Med zde zpomaluje a potlačuje zánět a urychluje odumírání bakterií na mandlích.

Med při plenkových dermatitidách

Med má své použití i pro děti v kojenec­kém a batolecím věku. Při různých kož­ních reakcích, zarudlých flíčcích, puchýřcích se doporučuje dvakrát týdne koupat dítě v mléce a medu. Tato lázeň pomáhá také při nadměrném vysychání kůže. Med s mlékem a teplou vodou pomáhá také proti opruzeninám způsobeným inkontinencí.

Karoline Grenner, Stefanie Seeling Z Heilberufe č. 6/2009 překlad jš.

Redakčně kráceno

 
  • tisk
  • předplatit si